Minulý týden byly venkovní teploty vysoko nad bodem nula, když jsme plánovali s kolegy sobotní výjezd a pomalu jsme vítali jaro. Stejně tak jako ptáčci zpěváčci, kteří měli větší aktivitu než v minulých týdnech, předpovědi na návrat mrazíků o víkendu se bohužel povedl. Trefa do černého, by se dalo říci. Teploměr ukazuje – 7 a tak ráno, než usednu do auta a vyrazím na Chebsko, musím oškrábat autíčko, no mezi tím se krásně ohřálo. Čeká mě dvouhodinová cesta do Chebu. Silnice jsou místy pokryté ledem, hlavně ty okrskové a tak jedu opatrně, jedu s časovým náskokem. Společnost mi dělá tentokrát kniha Dominika Dána – Popel všechno zarovná a tak cesta utíká. Dominik Dán je přezdívám slovenským Pavlem Frýbortem.
Za Plzní najíždím na dálnici a sjíždím z ní až u Tachova. Modrý rybník a okolí si nechám na jindy. Z dálnice to je to rychlé a tak se něco před devátou proplétám Chebem a na kruhovém objezdu zabočuji na nádraží. Jak je vidno, silnice jsou ošetřené, ale lidé na chodnících kloužou, jak mi napovídá pohled z okénka. Sám se o tom přesvědčím, když z auta se přemisťuju do nádraží haly, kde v bufetu plánuju počkat na příjezd naší „karavany“.
Jsme kompletní a vyrážíme – směr přehrada Jesenice, která je z větší části již nezamrzlá, jak jsem viděl, když jsem přejížděl hráz na cestě do Chebu. Máme svoje zastávky, z přehrady jsme však dnes zklamaní. Díl má na tom i pravděpodobně hodně silný, profukující vítr, který zvedá vlny a hvízdá nám do uší a stlačuje rtuť teploměru ještě o pár čárek dolů. A na hladině přehrady je vidět jen párek morčáků velkých a otužilí kormoráni. Jen zátoky nabízejí lepší podívanou. Ta u kostela nám dá prvního letošního pochopa, jinak odjíždíme, mimo kormoránů, chocholaček, lysek a poláků velkých tu nic není. Delší dobu zůstáváme až v zátoce u zatopeného mostu. Nejprve majestátní mladý orel pronásledovaný racky přeletí nad rybníkem, pak v zátoce napočítáme snad 50 čírek obecných ve společnosti kopřivek, chocholaček a kachen divokých. Pod keři asi 50m od nás je víc než živo. Desítky pěnkav, drozdů, stehlíků, zvonků, hledají pod keři zbytky spadlých semen a bobulí. Potěší mě tu první letošní drozd cvrčala asi 15m ode mne.
Končíme u vody a přejíždíme na další chebské lokality, děláme pár zastávek na polích a snažíme se najít čejky, které by mohly avizovat kulíky. Koukám na teploměr na iphonu a ukazuje mi -5 stupňů. Za větších mrazů bylo snad tepleji, ale to dělá ten vítr. Jen když se dostaneme do závětří, citelněji se oteplí. Na několik skupinek čejek narazíme, ale kulíci zlatí s nimi nejsou, na poli jsou ještě hejna kvíčal a špačků a pozorujeme snad 60ti hlavé stádečko srnčího.
Další zastávka – říkáme ji Dravčí. Veliké travnaté plochy táhnoucí se pár kilometrů jsou pro dravce ideální.
Dnes dvě káně rousné krouží nedaleko nás, společně s kání lesní. Ve finále za celý den těch rousných bude přes deset, připisujeme luňáka červeného. Stále pokukujeme po cílovém dnešním druhu – kulíku zlatém. Minulý rok jsme jich tu měli asi stovku. Pomalu projíždíme po polních cestách s malými zastávkami na obhlídnutí terénu. Ťuhýk šedý proletí okolo nás jako blesk, na poli mezi stvoly staré kukuřice se proplétají dvě koroptve polní. Nádherný pták! Sedíme v autě a ani nevycházíme, není nutné je zbytečně ještě plašit. Pomalu se proplétají mezi starou vegetací a několika milimetrovou sněhovou pokrývkou, která stihla přes noc napadnout. Dokončujeme asi 10ti kilometrové kolečko.
Přejíždíme na další lokalitu, tentokrát „Jeřábí“. Než dorazíme k cíli, uděláme jednu neplánovanou zastávku. Sjíždím oktávkou ze silnice na cestu, která vede mezi poli. Parkujeme a domlouváme se na menším okruhu pěšky. Před námi táhlá dlouhá planina s uschlou starou trávou a mokřady v malé proláklině, kterou protíná pole. Do dálky vyčnívá jeden posed, přehled z něj musí být dokonalý. Fičí to parádně. Nelituju investice do oblečení. Zimu necítím, jen mi slzí oči. Asi 300m od nás jsou zalehlé čejky. Jdeme pomalu směrem k nim. Společnost nám dělají další dvě káně rousné, které krouží nad hlavami. Část čejek se zvedá do vzduchu a automaticky zvedáme dalekohledy k očím. Je tam!! Mezi čejkami je jeden kulík zlatý! Jeden, ale je. Kolegové to registrují také. Čejky s kulíkem dosedají opět asi 300m od nás. Domlouváme se, že obejdeme mokřiny a vrátíme se zpátky. Na začátku mokřin tak 30m od nás vyletí asi 50ti kulíků zlatých a krouží okolo nás a my se točíme za nimi. 
Za chvíli najdeme ještě další hejno. Vracíme se k autu a z mokřin nám vylétnou 4 bekasiny otavní a ke káním se přidává kroužící čáp černý! Luxusní lokalita. V době tahu to tu bude samý bahňák, docela určitě se sem vrátíme. Na iphonu zadávám do Google maps bod.
Přejíždíme na lokalitu, kde chceme dnes končit. Plánovanou nádrž Medard už nestihneme, ale to nevadí. Rozhlížíme se po polích, zda neuvidíme jeřáby popelavé. Nikde je nevidíme a tak pomalu projíždíme mezi strništi a rozhlížíme se. Narazíme na již xté hejno čejek, pro tentokrát jim společnost dělají špačkové a kvíčaly.
Pozornost se vyplatila a nad hlavami nám proplachtí 3 jeřábi popelaví. Sledujeme jejich let. Je to paráda, jak se takové „tele“ udrží ve vzduchu. Obracíme se zpátky na Cheb. Paradoxně ještě před Chebem nás dostihnou další jeřábi a zakrouží nad autem a usedají za horizont na pole.
