Prodloužený víkend díky Věrozvěstům jsme využili k plánované návštěvě rodných Semil, kterou si slibujeme už dlouho, ale časově nám to stále nějak nevycházelo. Jedeme jen na tři dny, kdy dva dny jsou zasvěcené opravným a údržbářským pracím na rodinné zahrádce a chatě, ale jeden den chci stůj co stůj vyrazit do hor. Plánuju Sněžku s pěvuškou. Další dobrý důvod je zjištění, že kamarád zpěvák Dymytry Honza „Protheus“ Macků tráví v Peci přímo u lanovky dovolenou a domlouváme se na kávě. Kompletní dálnice Plzeň – Turnov je naprosto bez komplikací, takže za 2 hodiny a 5 minut parkujeme v Semilech.
Vše je jasné, naplánované, jen se nám ve čtvrtek večer lehce příjemně komplikuje situace. Dostáváme hlášku od známého, že se přinejmenším jeden budníček zelený stále drží v Harrachově u můstku. Nastává dilema. Na Sněžku se pěšky nevyškrábu, takže musím počítat s lanovkou, ale je třeba jet hned první kabinkou, než se pěvušky stáhnou z vrcholu. První lanovka se spouští v 8:00.
Je půl páté ráno a prázdnými Semilami vyrážíme směr Vysoké, Jabloneček, Rokytnice a Harrachov. Vychutnáváme si horské silničky plné zatáček. Tam dojíždíme něco před půl šestou, děsí nás mlha, která nás obklopila již před Harrachovem. Necháváme auto na parkovišti a míříme k můstku. Vzhledem k tomu, že jsem tu kdysi pár let dělal na polesí KRNAPu, trefím tam i po slepu. Vzpomínám na zimy na horách, kdy jsme se po pás ve sněhu brodili s motorovými pilami po hřebenech Krkonoš. Jsme pod můstkem, viditelnost je prakticky nulová, zažínám litovat, že jsme sem vyrazili. Pouštíme hlas budníčka zeleného. K našemu velkému překvapení z mlhy slyšíme odezvu na naši nahrávku prakticky okamžitě. Ještě si u syna potvrzuji, zda slyší to co já. Jeho uši mít. Tak já mám zase parabolu-)). Koukám na hodinky, je šest, měli bychom vyrazit do Pece. Mlha je nepříjemně vlhká a koukám, že tu je 8 stupňů. Vracíme se rychle k autu a vyrážíme. S každým metrem se zlepšuje viditelnost. Nemusím řídit a tak si vychutnávám cestu po horské silničce s říčkou po pravé ruce. Kolikrát jsem tudy na motorce s pilou na zádech jel. V Jablonečku směřujeme na Poniklou, Jilemnici a v Hrabačově se napojujeme na cestu do Vrchlabí, Jánských Lázní, Svobody a Pece. Tam parkujeme před půl osmou. Docházíme k lanovce a jsme opravdu první. Před osmou si kupujeme vstupenky. Hlásí na dnešek déšť, tak s obavami sledujeme oblohu. Osm. Nastupujeme do kabinky a stoupáme na Růžovou horu a dále na Sněžku. Za Růžovou horou se situace s mlhou opakuje a vrchol Sněžky je naprosto utopen v mlze. To jsou vyhlídky!! Vylézáme z lanovky a vystupujeme těch pár schodů k vrcholu v bílém mléku. Okolo proletí pták, ale v mlze je celý černý. Postavím se k zábradlí a pustím hlas. Reakce je opět okamžitá, nejméně 3 pěvušky létají asi 5m ode mne. Jedna sedá na kámen a vytahuju fotoaparát. Po jedné fotografii mi Nikon hlásí vybitou baterku, druhou mi vymlátili synkové v Černobylu. Mlha se zvedá a každou minutou vidíme dál a jasněji. Jsem na mrtvici. Pěvušky jsou asi 2m ode mne, zatím jim nevadí ani další lidé, které pravidelně přiváží lanovka. Odlétají za skalku, aby se za pár vteřin zase usadily na kamenech u zábradlí. Pokouším se fotografovat na mobil, ve finále mi zůstane jedna „mizerná“ fotka. Po hodině pěvušky mizí v Obřím dolu a my sedáme na lanovku směrem do Pece. Mlha je pryč, je krásná viditelnost na Krkonoše. Na kabinku začínají dopadat kapky deště. Měli jsme to jen tak tak.
