Na Moravu mi letos nějak stále nevycházel čas, ale konečně se mi povedlo vyšetřit pár dní a tak se po dálnici řítím směr Brno a Hodonín. Cesta překvapivě není tradičně ucpaná, tak si můžeme dopřát přepych v podobě oběda ve Velké Bíteši, jak výtečně tu vaří, si pamatuju ještě z cest s Alešem Brichtou na koncerty okolo Brna. Před Brnem je menší zácpa, ale ta se po pár minutách rozjede a brzy projíždíme po brněnském okruhu. Sjíždím na Břeclav, dnešní mým cílem jsou Mutěnické rybníky, kam dojíždím okolo třetí hodiny. Klasický parking u rybářského domku a už vytahuju stativák, fotoaparát a dalekohled. Zouvám sandály a beru boty „birdovky“. Letos jsem si ještě pozorování a výprav moc neužil, tak se těším.
První zastávka je u první nádrže, spousta volavek a racků, nad hlavou rybáci obecní, roháče ani nepočítám. Rákosník zpěvný sedá nedaleko na rákosí a vytahuju aparát. Klasika, než zaostřím je fuč a jak zjišťuju, fuč je i krytka na foťáku. Jak měl synek půjčený fotoaparát, tak nezavěsil krytku s karabinkou na očko a já jí v rychlosti a ze zvyku odhodil. Nikdy bych nevěřil, že lze ztratit krytku s průměrem 57mm na tak malém prostoru ve vyšší trávě a rákosí!! Bohudík jsem narazil na shop, kde stály 25 Kč, tak jsem je tehdy prozřetelně nakoupil do zásoby-)).

Zajímavé to začalo být až na polovypuštěné nádrži, kde mimo snad stovky racků chechtavých pobíhali čejky, pisily, vodouši bahenní i kropenatí, vodouš tmavý, kulíci říční. Na protějším břehu se mihne bukáček malý. Nedávno zde byl hlášen tenkozobec opačný, na toho jsem štěstí neměl. Za to husic lišších bylo nejméně 20. Zdržel jsem se tu víc jak dvě hodiny. Následoval odjezd do Ivaně, kde jsme měli v penzionu zajištěné ubytování.

Po večeři ještě zajíždíme na pouzdřanskou step. Cestičkou od školy míříme k vinicím a pátráme po vlhách. Z blízkých vinic se ozývají ťuhýci obecní, pěnice, nad hlavou krouží pochop. První vlhu objevíme na oschlém stromě na horizontu, kdyby člověk nevěděl, že tu mají být, snadno by jí přehlédl. Pomalu houštinami jdeme ke skalnímu masívu, kde mají vlhy hnízdící nory. Oproti minulým rokům, je tu vlh žalostně málo, ve vzduchu napočítám čtyři akrobaty a na keři na protější skalce sedí další dvě. Nevylézáme z úkrytu keřů, není třeba je rušit a potichu se vracíme k autům. Na zpáteční cestě vyplašíme jen hrdličku divokou.

Ráno vyrážíme do Hrušovan, odkaliště u silnice je vysušené a zarostlé. Když si vzpomenu, jak to tu minulý rok žilo!! Přesouváme se na další nedalekou lokalitu. Vítají nás posedávající vlhy pestré na drátech. Na blízké louži se brodí vodouš bahenní, na nízkém porostu sedí strnadi obecní, vrabci domácí, mihne se pestrý stehlík. Pomalu přecházíme okolo odkališť, jak moc se to změnilo i tady. První odkaliště je opravené, vybagrované, jen v jednom cípu zůstal ostrůvek bahna. Po divočině s bahnitými ostrůvky ani vidu. V mělké vodě se brodí pisily a moji první letošní tenkozobci. Mezi nimi se motají kulíci říční a píseční, koliha velká a pár čejek. Na dalším odkališti vidíme další tenkozobce a u břehu zastihneme vodouše bahenního. Rozhlížím se okolo, tady jsem v minulých letech zahlédl volavku červenou, co kdyby?? Volavka mi radost neudělala, ale ostříž ano, zaútočil do hejna břehulí a byl pryč. Bylo zajímavé sledovat rychlý let ostříže, proti pomalému letu pochopa.
Na jedné z nádrží mě překvapili špačkové, kteří plavali ve vodě a máváním křídel se dostávali na břeh. Dalekohledem jsem viděl stovky špačků, jak sedí na výpusti nádrže a okolních stromcích. Ohromeně jsem se díval, jak letošní špačkové ve snaze přeletět nádrž padají do vody a „pádlují“ z poloviny nádrže ke břehu.

Co jsem mohl vidět, povedlo se to všem a docela určitě šlo o vzdálenost víc jak 20m. Špačkové se nám pokoušeli nemotorně vylétávat z vysoké trávy přímo pod nohami, bylo jich nejméně pár desítek. Raději jsme se vzdali cesty mezi nádržemi, abychom na některého nešlápli. Po několika metrech padali zpátky do trávy a mnozí se před námi proplétali trávou. Poslední nádrž byla plná rodin zrzohlávek, lysek. Létající pisily nám nad hlavou jasně říkaly, že už jsme tu dlouho, tak jsme zamířili k autům.

Cestou do Lednice jsme si zajeli na Mušlovský rybník. I tady nás čekalo vysušené rozpraskané bahno a džungle vysoké trávy a bylin. Na drátech seděli dva hřivnáči. Projíždíme Lednicí a míříme k Hlohoveckému rybníku, kde necháváme auta na malém parkovišti a pěšky se vydáváme na vzdálenou pozorovatelnu. Kontrolujeme bahnitý břeh, kde se to hemží kachnami a lyskami a na hladině jsou i husy.
Ze silnice vcházíme na cestu podél pláže a trosek zámečku. Očkem neustále pokukujeme na hladinu a hledáme nahlášené bernešky bělolící. Marně. Ani z pozorovatelny je nezahlédneme. Pár desítek husí, velkých racků, kachny a lysky. Na ostrůvku nedaleko nás je 26 kormoránů velkých, kteří loví ryby. Zajímavější pohled je po naší levé ruce, na bahnitém břehu se míhají pisily, napočítám 12 tenkozobců, mezi bahňáky svítí černá postava vodouše tmavého. Čejky ani nepočítám, stejně tak jako kulíky. Chvíli sledujeme umělý ostrůvek s rybáky obecnými ve snaze najít nějakou „raritku“, ale dnes nám štěstí nepřeje, ale i přesto je to tu úchvatná podívaná. Balíme se z pozorovatelny a vracíme se k autům. Čeká nás pozdní oběd a tradiční lednický park.

Ač je v celém areálu zákaz jízdy na kole, neustále se musíme vyhýbat cyklistům zvonícím na celé kolo, popř. hlasitě halekající, aby jim člověk uhnul z cesty. Míříme k mešitě, neustále hlavy zakloněné do korun stromů. Letos žádný strakapoud, ani datel černý. Odměněni jsme lejskem černohlavým a za mešitou lejskem šedým. U mešity sledujeme velkou kolonii kormoránů a volavek, na břehu sedícího kvakoše. Zajíždíme k památníku U facky a pátráme po orlu královském, ale dravci se nám dnes vyhýbají, jen žluva hajní na nás kouká z větve a nad polem krouží nejméně pět kání lesních. Někde tluče strakapoud velký.
Na zpáteční cestě do Iváně zastavujeme na Nesytu na první pozorovatelně. Pod námi je rákosník velký a moudivláček lužní. Krásný orel mořský a asi 50 hus velkých jsou krásnou tečkou za letošní první Moravou, na začátku září se s partou chystáme na Nezider, určitě nějaké zastávky na Moravě zase uděláme.