Volné odpoledne mě navnadilo a tak volám Vláďovi, že si na úterý beru volno jak v práci, tak na chalupě a vyrazíme na Nechranice, šance vidět ústřičníky po pěti letech je lákavá a kdyby byl nějaký ten břehoušek rudý, byl by to dobrý bonus. V půl sedmé startuju z Plzně, abych se propletl městem a namířil na Plasy, Kralovice, Jesenice a díky uzavírkám, které mě odklonily na Podbořany jsem to měl v Kadani s malým zpožděním a Vláďa už čekal.
První zastávka na Nechranicích byla v chatové oblasti. Na březích seděli rybáři, na hladině prakticky nic, nepočítám li roháče a „kádéčka“. Tak málo vody jsem na Nechranicích nikdy neviděl. Z hladiny nádrže trčí pískové ostrůvky. Hledáme ústřičníky a břehouše. Přesouváme se na další stanoviště v centru chatové oblasti. Naprosto vymydleno, jen na vzdálené kose se promenáduje kulík bledý. Jak jsme později zjistili, ústřičníci byli asi pár desítek metrů od nás.
Vracíme se do auta a objíždíme stanoviště po stanovišti. Je zvláštní pocit jet autem tam, kde ještě minule byla voda. Ani slibná kamenná zátoka plná kamenů obalených mušličkami a plná racků nám ústřičníky nenabídla.
Stavíme u drátů vysokého napěti, kde sedí asi tisícovka špačků. Víc jak 20 minut koukáme, není li tam jeden růžový. Nic. Dnes nám asi štěstí nepřeje. Další zastávka pod hrází, která prochází generální rekonstrukcí. Po strmých schodech vynášíme stativáky na hráz a hledáme potáplici severní. Co myslíte ... zase nic! Jen hejna racků sedí na šikmé ploše nádrže a hejno holubů relaxuje na stavidlech.
Poláky – zastávka nejslibnější. Hned po vystoupení z auta vidíme kulíky písečné, jespáky bojovné a nádherného jespáka písečného.


Vydáváme se na cestu po pravé ruce, sluníčko připaluje, na březích mimo rybářů a konipasů nic. Vracíme se a jdeme na druhou stranu. Skupinka jespáků bojovných se rozrostla. Na další louži jsou jespáci křivozobí společně s dvěma jespáky písečnými. Postupujeme skepticky pomalu přes bahna a všímáme si dvou birderů daleko před námi. Zamíříme k nim, zastavili se na posledním zajímavém výběžku, kde na konci mezi racky jsou další jespáci křivozobí. Dáváme se s nimi do řeči a poznáváme se s Ondrou Benešem. Jen tak meziřečí Ondra objeví na protějším břehu hned tři ústřičníky velké. Bingo. Ještě jim dáváme radu jaké jsou nejlepší místa k pozorování na Kyjici a vracíme se k autu. Nálada se nám rapidně zlepšila. Po cestě se domlouváme.... Zkusíme Cheb a jespáčka. Risk, ale uvidíme.
Část cesty do Chebu vede po dálnici, takže něco málo přes hodinu svižnější jízdy a parkujeme u Jesenice. Nedočkavě vytahujeme věci z auta a hledáme cestičku k hladině a bahnům. Při pohledu na rozsáhlou plochu, kde chceme najít jespáčka mi hlavou proletí přirovnání o hledání jehly v kupce sena.
První zastávka na levé straně. Menší bahna a vítá nás vodouš kropenatý s kulíkem. Kus od nás jsou na břehu v bahně dvě loďky a okolo se motají tři vodouši šedí, jeden jespák obecný a vodouš tmavý.


Vracíme se zpět a míříme na druhou stranu, kde bahna zaujímají velikou plochu. Už z dálky je na ní vidět pohyb. Prodíráme se kopřivami, místy je to tu parádní džungle. Zaujmou mě 3m vysoké stvoly bolševičníku. Pěšinkou se dostáváme k břehu a stavíme náčiní. Vodouši šedí, kulíci a mezi nimi se motají menší jespáci. Jak jespák malý, tak jespák šedý a ten třetí je vytoužený jespáček ploskozobý. Pokoušíme se o fotky, ale je to daleko a ještě ke všemu poplašeně vzlétávají všichni bahňáci. My je nevyplašili, tím jsme si jistí. Brzy vidíme důvod, nad rákosím proletí moták pochop. Sledujeme, jak rej bahňáků letí od nás pryč, ale po prudké otáčce se k naší radosti vrací a dokonce sedají ještě blíže k nám na malý bahnitý výběžek společně s kulíky písečnými, ke kterým se přidal jespák obecný a náš jespáček.

Vracíme se k autu, pro oba je jespáček dalším celoživotním druhem. Vláďu odvážím ještě do Františkových lázní, kde se o víkendu objevil strnad cvrčivý. Chce vyzkoušet štěstí, já to mám domů pomalu 170 km, tak vyrážím.
Dopřeložili jsme knihu Big Year a když čtu, jak Komito, Miller či Levantin nalítali a najezdili tisíce mil, je mých dnešních 400km poměrně směšných. A doma mě čekalo ještě jedno milé překvapení. Zapisoval jsem si druhy do naší databáze a můj konečný životní seznam zněl na 278 druhů. Číslo mi nevycházelo a tak jsem jel postupně druh po druhu v databázi a zjistil jsem, že jsem minulý rok nezapsal do životního seznamu racka velkého a letos budníčka iberského a tím pádem jsem se dostal na číslo 280!! Vida jak je důležitá databáze!!

Autor videa Vláďa Teplý