Víkend „spolkla“ veškerý volný čas práce na chalupě a tak jsem jen večer zatlačil slzičku nad zprávami kamarádů – Petr hlásí jespáka rezavého na Starém rybníku, Vláďa břehouše rudé a ústřičníky velké na Nechranicích (mimo jiné) a Libor v Chebu jespáčka ploskozobého.
Proto mi velkou radost udělalo neplánované pondělní volno a tak vyrážím na letiště u Tchořovic. Tam všechny dravce vyplašily jezdící motorky, tak stáčím auto k vodní ploše Starého rybníka. Stavím stativák na hráz a pomalu projíždím skupinu racků. Tenkozobce už nenacházím, ve velké skupině bahňáků jsou kulíci říční i jeden písečný, jespák obecný, tři bojovníci. V zadní části rybníka na kamenech stojí 3 čápy černí, oblíbený kámen je opět osazen párem rybáků velkozobých, kteří se majestátně rozhlížejí okolo. Jespáka rezavého nikde nevidím. Prohlížím levý břeh, kde ho nacházím až v zadní části v malé zátoce ve společnosti třech vodoušů šedých. Drží se jich jako klíště. Kam oni, tam on. Jednu dobu zvedne všechny bahňáky kroužící pochop. Vše se vznese do vzduchu a nastávají letecké orgie kulíků, vodoušů a jespáků, které jako stíhačky krouží nad rybníkem. Sleduju stále jespáka rezatého, který letí asi 2m za „svými“ vodouši šedými. Po chvilce se opět vše sneslo na bahna pár desítek metrů ode mne. Zůstávám v rákosí, není třeba ptáky zvedat znovu, zazoomuji aparát a jako dokument mi to stačí, pomalu vycouvám z rákosí zpátky na hráz. Ještě přepočítám volavky popelavé – 19 a bílé 15, na kraji keře se usadil párek bramborníčků hnědých a na rákosí sedí dva letošní ťuhýci obecní.