Aneb opět přes číslo 280 by se dal nazvat dnešní příspěvek. Po odebrání budníčka iberského (hybrid) jsem opět klesl na číslo 279.
Již před týdnem Vláďa avízoval na Kyjici mimo jiného jespáka skvrnitého ve společnosti jespáka rezavého a opět pozdější výskyt břehouše rudého, na kterého jsem neměl štěstí 5 let!! Napříč republikou jsem ve zmíněných pěti letech dorazil pokaždé na místo jeho výskytu pozdě. Rozhoduju se rychle a s Vláďou domlouváme sraz na půl deváté v Jirkově. V Plzni vyzvedávám fotografa Davida, který se rozhodl vyrazit s námi. Ráno už je pomalu chladno, ale to ještě v té chvíli netušíme, že další den už nás čeká první letošní mrazík. Vláďa je dochvilný jako vždy a vzhledem k uzavřenému nájezdu z Jirkova na dálnici se musíme proplétat periférií Jirkova, než zaparkujeme u nádrže. Nastává „sborka“, jak nazývá sestavování stativů Vladimír. Poslední hlt horké kávy a vyrážíme přes vegataci k vyschlým břehům Kyjice.
Takto prázdnou nádrž jsem ještě neviděl. Odkryté bahnité, kamenité dno zasahuje hluboko tam, kde je jindy hladina nádrže. Stavíme stativy a rozhlížíme se. V naší části nic moc. Jen kvanta kormoránů a racků, na hranici vody poletují konipasové bílí a třesou svými ocásky. Pokračujeme přes bahna k slibnější části nádrže. Najdeme jespáky obecné a kulíky. Více než kamenitý okraj nás však zajímají rozsáhlá bahna v zadní části. Na travnatém břehu, dnes daleko od vody stojí asi 20 volavek bílých a v mělké vodě mimo kachen a čírek se pohybuje pár bahňáků. Jsou tam i dva větší jespáci, jeden jespák bojovný, druhý, menší je vzácný jespák skvrnitý. Světlá postava břehouše rudého svítí do dálky, elegantně se brodí mělkou vodou, zobákem neustále rejdí pod hladinou a hledá potravu.

foto Vladimír Teplý

Jdeme blíže, jespáci nám mizí a dnes je už nenajdeme, ani jsme nezaznamenali jejich odlet. Ve finále pravděpodobně jsme šli pár metrů od něj. Jan se pak zjistilo, jespák položi hlavu na záda a nasadí pozici "kámen" a fakt si ho člověk nevšimne. Pár birderů by mohlo podívat, kdyby nebyli upozorněni, asi by odešli bez vzácného nálezu. Pozoruju aspoň ve stativu břehouše a v duchu si říkám...mám tě taky „mrcho“ toulavá. Uff to bylo kilometrů kůli tobě!! Ve společnosti břehouše je kulík bledý a později se k němu přidá ještě jeden.

Rozhlížíme se neustále po jespácích, přece jen jsem si představoval, že si vzácný druh lépe užiju, ale nikde nejsou už ani jespáci obecní, ani jespák bojovný. Zpod terénní vlny vylezly 3 bekasiny otavní. Věnujeme se rackům na kamenité kose, mezi bělohlavými je jeden racek malý a dva rybáci velkozobí. Letos jich je nějak moc. Všichni rackové vzlétají do vzduchu a tak můžeme sledovat akrobatické kousky. Je jich víc jak stovka. Na ostrůvku odpočívá morčák velký.
Postupujeme pomalu k jednomu konci nádrže, nedaleko od nás jsou břehouš rudy, ve společnosti vodouše šedého a dvou kulíků bledých, najdeme ještě kulíky říční i písečné. Nad hlavou létají vlaštovky a břehule. Vracíme se k autu. Přesto že přejíždíme autem na další část Kyjic, žádné jespáky jsme už nenašli, ani ty z rána. Přes ranní citelný chlad, který umocňuje silný vítr, svítí celý den sluníčko a okolo oběda je už teplo. Za pár dní odjíždíme na týden na Helgoland, tak si aspoň zvykáme.