Vyrůstal jsem v domě plném hudby. Můj otec byl jazzový pianista a matka zpěvačka – vlastně se seznámili na vysoké škole, když dělala máma konkurz do otcovy jazzové skupiny – proto mi přišlo naprosto přirozené, že byl vzduch kolem mé rodiny vždy naplněn hudbou. Když jsem se stal ve velmi mladém věku birdwatcherem, přitahoval mě ptačí zpěv. Živě si vybavuji, když jsem prvně slyšel jednoho horkého letního odpoledne zpívat samce kardinála červeného na zahradě mé babičky Thompsonové. Později, když jsem se ještě více zaměřil na birding, jsem zjistil, že se mi ptáci určují podle jejich zpěvu velmi snadno. Nebylo to tím, že bych trávil spoustu času poslechem nahrávek ptačích hlasů – vůbec ne. Nebylo to ani roky, které jsem chodil do hudební výchovy – ani tím to nebylo. Věřím, že moje láska k hudbě tvořené člověkem i k ptačímu zpěvu vznikla díky tomu, že jsem vyrůstal obklopen hudbou. Můj sluch byl zkrátka již naladěn na ptačí muzikanty.
Mnozí lidé jsou hluboce citově spjati s hudbou. Kousek písničky v nás může vyvolat slzy, radost nebo smutek. Mnohé z našich nezapomenutelných chvil jsou svázány s písní nebo s určitou melodií. Myslím si, že právě proto necháváme, aby hudba doplňovala naše narozeniny, svátky, svatby a pohřby. Jako lidé milujeme hudební pozadí k našim aktivitám.
Většinu svého dospělého života jsem strávil dvěma činnostmi: birdingem a hraním muziky. Obojí jsem dělal na profesionální úrovni celá desetiletí, ačkoli jsem nikdy nezískal Ph.D. z ornitologie a ani jsem nevystupoval v Carnegie Hall. A stále se s chutí zamýšlím nad vztahem ptáci a hudba, už jen kvůli svým bohatým zkušenostem a spíše na zábavném než vědeckém základě.
Naučili jsme se neantropomorfizovat (nepřipisovat lidské vlastnosti ptákům), ale je těžké bez povšimnutí přejít vášnivý zpěv samce lesňáčka pokřovního (nebo v tomto případě kteréhokoliv pěvce) pronášený v jarní době vrcholících námluv z nejlepšího místa svého okrsku. Přesně v tom okamžiku vyjadřuje ten malý opeřený Pavarotti svoji ohnivou touhu po samičce, se kterou by dali vzniknout dalším lesňáčkům pokřovním, kteří by byli přesně jako on: krásní, muzikální a dostatečně šikovní, aby si obhájili ten nejlepší hnízdní okrsek. Jde jen o snahu rozmnožit se a zachovat svoje geny, která nutí samečka lesňáčka pokřovního zpívat za svítání každého jarního rána? Nebo mají ptáci duši a pocity? A pokud ano, nalézají potěchu v tom své písně zpívat a naslouchat jim? Dozvíme se to někdy?
Víme jen to, že některým melodiím, kterými se mnozí ptáci ozývají, se naučí ještě v hnízdě nebo dokonce ještě uvnitř skořápky, a jiné jsou zřejmě uloženy v DNA mláďat. Ornitologové objevili, že u některých pěvců je naprogramovaný materiál jen základní verzí plně formovaného zpěvu pronášeného zpravidla samečky daného druhu, na který ale reagují samci i samice. Detaily zpěvu každého jedince přicházejí později, kdy mláďata na hnízdě naslouchají blízkému zpěvu svého otce. Existují důkazy, že k tomuto učení může skutečně dojít ještě před vylíhnutím, kdy plně vyvinutý pták naslouchá zpěvu přes stěnu skořápky. Například lesňáčci, pěnkavy, strnadi, zelenáčci, střízlíci a další ptáci se složitým zpěvem získávají svoji „hudbu“ právě tímto způsobem. A stejnou cestou jsem ji získal já – posloucháním muziky všude kolem našeho rodinného „hnízda“ před tím, než jsem je opustil.
Vraťme se ke spřízněnosti mezi muzikanty a ptáčkaři. Většina lidí s trochou hudebního sluchu rozeznává stupnici: řady tónů, klesající nebo stoupající, v celé délce nebo od poloviny. Stupnice mají podle svých vlastností určitý modus: jsou durové, molové a s řadou dalších pojmenování, jako např. Dorian, Lydian a Mixolydian. Ptáci nezpívají přesně v některém z našich známých modů stupnic, ačkoli jihoamerický střízlík zpěvný se tomu velice přibližuje. Jejich hudba je ale příjemná našemu sluchu a poté, co zaslechneme ptačí zpěv, můžeme říci, kterému druhu patří.
Mezi mými přáteli birdery jsou těmi nejlepšími, kteří dokáží ptáky určovat po sluchu právě muzikanti nebo milovníci hudby. Proč je mezi ptáčkaři tolik muzikantů a naopak? Věřím, že je to z několika důvodů.
Člověk s citlivým spojením ucho-mozek může slyšet i to, co ostatní neslyší. Mám řadu přátel hudebníků s tzv. absolutním sluchem. Jinými slovy, můžete zahrát tón na jakýkoli nástroj a oni vám řeknou, o jaký tón se jedná. Tito lidé mají zřejmě jakýsi druh vnitřní ladičky, která registruje jeden určitý tón. Pomocí tohoto tónu pak rozpoznávají ostatní tóny a určují je na základě intervalu, který je dělí. Když příteli Joshovi zahraji E, ví, že se nachází dva celé tóny nad středním C a dokáže ho hned určit. Kamarádka Wendy dokáže rozeznat jediný falešný tón ve sboru hlasů nebo strunu, která neladí na dvanáctistrunné kytaře. Můj kolega muzikant John dokáže poté, co si jednou poslechne písničku, vzít kytaru a téměř dokonale ji přehrát. Takové schopnosti, které považuji za zázrak, jsou jim prostě dány. Všichni tři jsou vynikající muzikanti a všichni tři se alespoň v minulosti zajímali o ptáky. Když některého z nich vezmu do terénu, brzy začíná rozpoznávat ptáky sluchem – mnohem rychleji, než je tomu u běžného člověka. Mám podezření, že právě tihle tři a jim podobní, jsou schopni stejně snadno se naučit i cizí jazyk.
I přesto jsem slyšel začátečníky i mírně pokročilé birdery během let stokrát a možná i tisíckrát opakovat: „Já ten zpěv prostě nedávám. Všichni ptáci mi zní naprosto stejně. Jejich určování sluchem je frustrující!“
Vzpomínám si na ten pocit začínajícího birdera. Květnové ráno znělo jako tucet orchestrů a pochodových kapel hrajících současně. Pak jsem se ale naučil zpěv několika běžných stálých druhů a postupně si každý ten hlasový projev našel svoje místo. V učení mi pomohla metoda, kdy jsem šel za neznámým hlasem tak dlouho, až jsem našel jeho původce. Jednoho jara, po mnoha letech pronásledování zpěvů vedoucích k nalezení zpěváka, náhle vše do sebe zapadlo, a jarní zpěv ptáků mi začal dávat smysl. Dokázal jsem zaslechnout jemné rozdíly v uspořádání, melodii, výšce a rytmu v podstatě stejným způsobem, jakým většina z nás dokáže odlišit Beatles od Rolling Stones, Counta Basieho od Glenna Millera a Bacha od Beethovena.
Řada z mých nejhezčích a nezapomenutelných birderských okamžiků je spjata s ptačím zpěvem – jako třeba ten se samcem kardinála červeného, který zpíval své vot-čír-čír-čír-čír z magnólie na zahradě mé babičky. Stále ho vidím obklopeného lesklými, tmavozelenými listy proti bezmračně modré letní obloze. Když jsem prvně slyšel zvonivý flétnový zpěv drozda hnědavého, přeběhl mi mráz po zádech, jak byl nádherný. A nemelodické pínt samce sluky americké, které zaslechnu každý březen na louce, kterou sekáme na seno, mě vždy ubezpečí, že jaro už je blízko.
Jestli jste muzikanti nebo třeba jen rádi posloucháte hudbu, pokuste se naladit svoje hudební ucho na zpěv a hlasy ptáků. Může to, ale i nemusí, zlepšit vaše schopnosti určovat opeřence podle sluchu. Určitě to ale pro vás bude představovat novou dimenzi vašeho propojení s přírodou. Ti ptáci jsou tam pořád. A zpívají. Měli bychom využít každé příležitosti být tam společně s nimi. A naslouchat.
TIPY
- Jděte za zpěvem. Jedním z nejlepších způsobů, jak se naučit zpěv nebo hlasy ptáků, je najít jejich původce. Když zaslechnete neznámý zpěv či vábení, jděte po něm, dokud nezahlédnete ptáka, který ten zvuk vydává. Může to být dosti užitečné v tom, že si zapamatujete spojení mezi zpěvem a zpěvákem a zafixujete si viděné a slyšené.
- Srovnávejte se známým. Když zaslechnete neznámý zpěv, zkuste si ho porovnat se zpěvem druhu, který dobře znáte. Je onen tajemný hlas drsnější než zpěv drozda stěhovavého? Je složitější než zpěv lesňáčka žlutého? Je tenčí než u strnadce zpěvného? Použijte známý hlas k tomu, aby vám pomohl určit, v čem se neznámý hlas liší. Často vás to může přivést ke správnému určení.
- Používejte mnemotechnické pomůcky. Puštík proužkovaný se ve skutečnosti neozývá svým Kdo vaří VÁM? Kdo vaří VÁM všem? (Who cooks for YOU? Who cooks for YOU all?), ale rytmus jeho obvykle devítislabičného volání zní přesně, jako by tuto frázi vyslovoval. Podobně je to s Chi-CAH-go! křepela přílbového. Tohle jsou mnemotechnické pomůcky pro ptačí zpěv – paměťové triky založené na slovech nebo zvucích, které vám pomohou spojit si krátké fráze s ptačím zpěvem nebo vábením.
BILL THOMPSON III je redaktorem a vydavatelem časopisu Bird Watcher´s Digest, ornitologického čtrnáctidenníku založeného v roce 1978. Je autorem řady publikací věnovaných ptákům a přírodě, včetně The New Birder´s Guide to Birds of North America, a často vystupuje v This Birding Life, což je podcast pro birdery s posluchači z celého světa. Je také zakladatelem American Birding Expo a oblíbeným moderátorem a průvodcem birderských festivalů. Bill je i kapelníkem a kytaristou/zpěvákem country-rockové kapely Rain Crows s původním repertoárem.
Bill Thompson III. Foto: Julie Zickefoose, www.bostonglobe.com
zdroj: birdwatcher.cz