Deset tisíc milovníků přírody kráčelo ulicí deštivého Londýna v jeden zářijový den. Proč?

Kolem téhle otázky se zvedlo největší haló právě tohle ubrečené nedělní ráno. „Kolik z vás je pozorovatelů?“, zeptal se televizní naturalista Chris Packham promočených mas lidí v London’s Hyde Parku 22. září. Ale jsme také zarytí milovníci přírody nebo rodiče, prarodiče a konzervativci, kteří chrání přirozené prostředí. Sešli jsme se tady ze širokého okolí, abychom se připojili k vysněnému pochodu za volnou přírodu. Shromáždili jsme se, abychom demonstrovali, jak moc se britská veřejnost stará o přírodu.

Účastníci
Ránu dominovala přehlídka lidí, kteří oslavovali divočinu (volnou přírodu), můžete to najít online na chrispackham.co.uk/ a-peoples-manifesto-forwildlife. Je zde reprezentace v podání 18 nezávislých lidí, kteří vyjadřují kritiku k problémům, které se týkají volně žijících živočichů v Británii. Bylo víc jak 200 doporučení, kam by se měl pochod vydat. Navrhl to „Packhamův parlament“, který se skládal z hodně známých lidí jako např. Mark Avery a „Ptačí holka“ Mya-Rose Craig plus méně známí (ale neméně schopný) lidé jako teenager Bella Lack a spisovatelka zaměřující se na přírodu Amy-Jane Beer.

Každý z nich měl svých 5 minut slávy:
Např. v případě Beerové to bylo sociální začlenění a přístup k přírodě. Mezi vystoupeními zpěváka Billyho Bragga všichni odprezentovali předpoklady, na kterých se shodli (společně odhlasovali tresty za zločiny proti přírodě) využívání pesticidů při zalévání by se mělo zdanit a snažili se dodat odvahu mladým lidem k tomu, aby bojovali za znovu rozšíření volně žijících zvířat a rostlin tam, kde nyní jsou města. Chodník zaplněný mladistvými účastníky, kteří prezentují svůj pochod ministrovi Siru Johnu Randallovi, který vede ministerstvo životního prostředí se sídlem na 10 Downing Street.

Tohle všechno vedlo k uvolnění atmosféry a už kolem poledne pochod riskoval, že se stane jak metaforicky tak doslovně skládkou. Několik přátel pozorovatelů, na které jsem narazil, byly doslova zatlačeni pod masami lidí. Několik stovek se jich sice zúčastnilo, ale určitě ne tisíce. Kde jsou vaši spolupozorovatelé? Proč se nezúčastní pochodu, jehož cílem je zlepšení chování Velké Británie k přírodě?

Rostoucí hnutí
Povedlo se to jedině tehdy, když jsme začali pochodovat organizovaně – když se ulice Londýna zaplavily Homo sapiens – zorganizovali jsme pochod 10 000 pozorovatelů a posluchačů, kterým prezentovali ohromující volání a pozorování. 10 000 smartphonů přehrávalo volání společně znějící divočiny více než 44 milionů ptáků, které z Británie zmizeli od roku 1996. Tohle mě přinutilo vrátit se k předešlé konverzaci.

Přítel mi řekl, že všechno začíná v malém, pomalu, jenom pár stovek lidí „to celé začalo“. Cílem bylo začít něco většího. Příchozí s námi totiž souhlasili. „Připojil jsem se k pochodu, protože věřím, že divočina je pro každého. Všichni se musíme přimluvit za její budoucnost“, vysvětluje naturalista Alick Simmons. #PeoplesWalkforWildlife se stávalo větším a větším – celý den se ozývalo ptačí volání, znak lásky.

Tenhle déšť možná promočil naše oblečení, ale nemohl ovlivnit naši pozitivitu. A to je jenom začátek. Mluvilo se o tom, že se z tohoto pochodu stane každoroční událost. Sešlo se nás 10 000 účastníků bez toho, aniž bychom tento pochod nějak propagovali. Později jsem pochopil, že absence spolupozorovatelů a čtenářů pozorovatelských magazínů (včetně tebe!) byla zapříčiněna právě tímhle. Tak třeba příště? Potom všem konstatuje Amy-Jane Beer „tahle ubrečená neděle byla opravdu neobyčejná, ale byl to jenom začátek“.