S příchodem roku 2020 jsme se dostali na konec dekády, která přinesla spoustu změn v komunitě pozorovatelů ptáků, zatím co hrozby pro ptáky, které milujeme, jsou stále vážnější. Dnes se ohlédneme zpět za posledními 10 lety pozorování ptáků a učiníme tak ve třech částech:
Část 1 – podíváme na to, jak se koníček pozorování ptáků za posledních 10 let změnil
Část 2 - podíváme se, jak se v tomto desetiletí změnila komunita pozorovatelů ptáků
Část 3 - podíváme se, jaký dopad má klimatická krize na ptáky a jak se naše chápání klimatické změny vyvíjelo od roku 2010
Pozorování ptáků se v dekádě změnilo mnoha způsoby, od toho, jak ptáky pozorujeme, jak je studují vědci, až po to, jak se ptáci stávají stále rostoucí součástí mainstreamové kultury. I když to není úplný výčet, zde je pět věcí z posledního desetiletí, které vyčnívají nad ostatními.

1. Použití fotoaparátu mění pozorování
Pro pozorovatele bývalo neobvyklé nosit do terénu fotoaparát. Nyní však mnoho pozorovatelů používá fotoaparáty, stejně jako dalekohledy. Přispívající redaktor Kenn Kaufman poukazuje na dva způsoby použití fotoaparátu, z kterých jeden způsob změnil tento koníček:
„Jedním je skutečnost, že mnoho pozorovatelů se dostává k ornitologii přes fotografii ptáka – nejprve fotí, a pak chtějí vědět, jaký druh vyfotili. To by se v minulosti nikdy nemohlo stát, protože teleskopy a kompaktní superzoomy byly velké a fotografování ptáků bylo mnohem těžší než dnes. Druhým je, že seriózní pozorovatelé stále více používají fotografii k identifikaci ptáků, protože přímo v terénních podmínkách to může být obtížné, jako např. u letících chaluch (jaegers) nebo jestřábů (accipiters).“
Přispívající redaktor David Sibley reaguje na Kaufmana a poznamenává: „ Použití fotoaparátu mění způsob, jakým identifikujeme ptáky. Někdy podle detailů, které jednoduše nemůžeme určit v reálném čase nebo množiny vlastností, které se liší od přístupu, kdy použijeme pouze oči. Je těžké uvést konkrétní příklady, ale cítím významný posun. Také je pravda, že s fotografiemi je mnohem méně dohadů o identifikaci ptáka, který právě letěl kolem. Bývalo to tak, že všichni pozorovali ptáky, pak porovnali dojmy a dospěli ke shodě identifikace. Nyní většina pozorovatelů fotografuje, diskuze se stále odehrávají, ale zaměřují se na to, zda-li identifikace bude potvrzena nebo ne. Několik nedávných záznamů buřňáčka galapážského z Kalifornie nebylo určeno v terénu, ale bylo určeno právě až z fotografií.

A protože je fotografováno tolik vzácných ptáků a v takovém detailu, tak víme, že ta samá káně velká přiletěla z Texasu do Maine a ten samý trupiál černohřbetý přiletěl z Pensylvánie do Massachusetts. Kombinace levných fotoaparátů se zoomem a facebooku vedla k objevení mnoha vzácných ptáků, kteří by se před více jak deseti lety přehlédli. A skupina What this bird (Co je to za ptáka) americké ornitologické společnosti (zkratka ABA American Birding Association) v posledních několika letech objevila řadu vzácných druhů.“

2. Rostoucí vliv aplikace eBird
Kaufman říká: „Rozhodně největším vývojem v oblasti pozorování za poslední desetiletí je rostoucí vliv e-Bird.“ I když v Severní Americe byl spuštěn v roce 2002, celosvětovým se stal až v roce 2010, a od té doby se stal mezinárodním jazykem ornitologie. Pro cestující pozorovatele je to neuvěřitelná pomoc při nalezení hotspotů, hledání spolehlivých lokalit, těžko pozorovatelných ptáků a nalezení aktivních pozorovatelů v nových oblastech.
„Je také užitečná pro lidi, kteří píší o stavu a rozšíření ptačí populace. Já sám neustále vyhledávám na e-Bird věci jako: Kde byl hlášen čížek severoamerický v listopadu tohoto roku oproti listopadu loňského roku? Jaký je obecný vzhled vzoru raroha prériového východně od Mississippi?“
„Někteří lidé až příliš věří tomu, co je v e-Bird uvedeno. Například aplikace nezahrnuje všechny záznamy rarit a není to žádná náhrada za zprávy komise pro detailní záznam pozorování ptáků. Ale pro obecný přehled je užitečná čím dál více.“

3. Pokroky v technologii sledování ptáků
V posledních letech se značně rozvinula schopnost sledovat jednotlivé ptáky a s pomocí technologie znovu vytvářet jejich migrační cesty.
Jill Deppe, vrchní ředitelka Audubonovy migrační iniciativy (Audobon´s Migratory Bird Initiative) říká:
„V uplynulých deseti letech jsme dosáhli mnoha pokroků v technologii sledování migrace, což vědcům a ochranářským organizacím, jako je Audubon a naši partneři, umožnilo sledovat jednotlivé ptáky, jak se pohybují po celém světě. Ukazují nám, co ptáci potřebují dnes i zítra a jak jsou navzájem propojeni. Tyto technologie přinesly obrovský vhled do pohybu pěvců, pobřežních ptáků a dalších ptáků, kteří jsou příliš malí na to, aby nesli lokátor.
Například geodeti využívají principy sluneční geolokace ke sledování ptáků. Pro jakýkoliv den se doba slunečního poledne mění v různých zeměpisných délkách a délka denního světla se mění v různých zeměpisných šířkách. Geodeti zaznamenají tuto informaci, která umožňuje vědcům odhadnout polohu ptáka na Zemi. Použitím této technologie vědci ukázali, že lesňáček černohlavý cestuje tři dny přímo napříč Atlantickým oceánem, když migruje na podzim ze severovýchodní Ameriky do jižní Ameriky.
„Další často používanou technologií je radiotelemetrie. Ačkoliv se používala ručně ke sledování ptáků od počátku šedesátých let minulého století, dočkala se radiotelemetrie modernizace, která nám umožňuje sledovat menší ptáky na mnohem větších plochách. Jako vědecký pracovník a stávající člen Národní Audubonovy společnosti jako vrchní ředitelka Iniciativy pro migraci ptáků, já a moji spolupracovníci jsme použili automatizovanou radiotelemetrickou síť ke sledování drozda malého a dalších malých pěvců během jejich podzimní migrace přes Mexický záliv. V rozporu s dlouhodobou představou, že záliv je geografickou překážkou pro pěvce, jsme zjistili, že pravděpodobnost přežití drozdů při překonání zálivu může být překvapivě vysoká a překračuje 90%. Klíčem úspěchu pro ptáky je přístup k lokalitám s vysoce kvalitní potravou a dobré počasí. Za poslední desetiletí Bird Canada a její partneři vytvořili síť MOTUS, systém automatizovaných přijímacích věží protínajících západní polokouli, což významně zlepšuje naši schopnost sledovat ptáky v průběhu ročního cyklu. Pomocí sítě MOTUS vědci zjistili, že kvalita stanovišť obsazená malými ptáky během migrace a zimy, ovlivňuje tempo migrace a migrační cesty a ukazuje vzájemnou provázanost jednotlivých období ročního cyklu.
Tyto a další technologie nás dovedly k éře exponenciálního růstu dat o migraci ptáků. To, jak začneme přistupovat k těmto údajům a jak je budeme využívat, to už bude příběh příštího desetiletí, které v tomto směru povede Audubonova Iniciativa pro migraci ptáků.
Díky partnerství s podobně smýšlejícími organizacemi jako např. Cornel Lab of Ornithology, Smithsonian Migratory Bird Center a našimi partnery na západní polokouli, Audubon spojí všechna tato úžasná data o stěhovavých ptácích, která nám přinesly technologické pokroky za posledních deset let. Tyto informace použijeme k určení toho, kam a jak zaměřit Audubonovy prostředky do ochrany, obnovy a správy klíčových stanovišť, a také ke zmírnění hrozeb po celé migrační cestě těchto druhů.“

4. Ptáci a pozorovatelé ve filmech
Jordan Rutter, ředitel pro vztahy s veřejností v American Bird Conversancy, poukázal na rozmanitost způsobů, jakými jsme v posledním desetiletí viděli ptáky a pozorovatele vystupující v mainstreamové a popové kultuře. Stolní hra Wingspan se stala v roce 2019 obrovským hitem a ještě více otevřela zájem o pozorování.
A když ptáci a pozorovatelé jsou po celá desetiletí předmětem filmů a televizních pořadů, počet a rozmanitost filmů souvisejících s pozorováním, byla v tomto desetiletí působivá. Měli jsme velkofilm The Big Year (Velký rok - 2011), v hlavní roli s Jackem Blackem, Stevem Martinem a Owenem Wilsonem, v roce 2013 film A Birder´s Guide to Everything (Pozorovatelův průvodce na všechno); dokumentární filmy o pozorovatelích: The Central Park Effect (2012), Penguin Counters (2015) a filmy Netflix 2019 Birders a Dancing with the Birds (Pozorovatelé a Tanec s ptáky), a animované filmy Legend of the Guardians (Legenda o strážcích), The Owls of Ga'hoole - Legenda o sovích strážcích (2010), Rio (2011) a Rio 2 (2014).

5. Úspěchy v ochraně
Ano, výzvy, kterým čelí ptáci, jsou stejně tak velké i ve 20. letech tohoto století. Nesmíme ale zapomínat na to, že pozorovatelé a vědci každodenně pracují na zlepšení vyhlídek našich opeřených přátel. Právě v několika posledních měsících byl např. lesňáček šedohřbetý vyřazen z federálního seznamu ohrožených ptáků a město New York přijalo nová pravidla, aby budovy udělalo méně nebezpečné pro ptáky.
Naši přátelé z BirdLife International také sdíleli tento seznam 10 způsobů záchrany nejvzácnějších ptáků na světě za posledních deset let.

1. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020