Dlouho předlouho jsem tohoto krásného ptáka neviděl, jak se koukám do starých ornitologických deníků tak to bylo v zimě roku 1978. Od té doby jsem neměl štěstí, a že jsem se ho nahledal každý rok. Až na konci roku 2019 jsem z auta viděl na keřích šípku nejméně 5 brkoslavů u Nechranic. Se svou chocholkou a zavalitým tělem jsou k nepřehlédnutí. Krásné setkání po tolika letech, bohužel ale jen z auta, pro silný provoz nešlo zastavit.
O to více jsem s nadšením sledoval pravidelný výskyt brkoslavů nedaleko Plzně v Letkově, kteří se více jak 3 neděle drží na jednou místě. V pátek byl první termín, kdy jsem mohl do Letkova vyrazit. Přes hodinu jsem obcházel křoviny a keře na staré silnici, která vede nad dálnicí, ale o brkoslavy jsem nezavadil. Další volný termín byl v neděli dopoledne, tentokrát jsem zaparkoval auto hned na kraji odbočky staré silničky, která vede do Koterova. Pomalým krokem s dalekohledem na krku mířím z kopce a prohlížím každý keř, každý strom, každou houštinu. Odměnou jsou mlynaříci, zvonci, sýkory, pěnkavy, kvíčaly, na poli u letiště lovící káně a bažant obecný, mezi stromy se mihne krahujec. Brkoslavové však nikde, pod kopcem u viaduktu se otáčím a jde zpět k autu a cestou připisuji ještě kosa, žlunu zelenou na dnešní birdlist.
Asi 80m ode mne vidím letící hejno 12 -14 ptáků, dávám dalekohled k očím a bingo. Brkoslavové severní sedají na strom daleko ode mne. Vyrážím k nim, je nádherné počasí, ale slunce je nyní můj „nepřítel“, bude mi svítit přímo do aparátu. Dostávám se k brkoslavům asi na 40 m, napočítám jich 16. Nemám šanci se k nim dostat nepozorovaně, zdržují se v pásu mezi silnicí a dálnicí, kde je pro mne strmý svah a ještě 2m drátěný plot. Udělám si aspoň dokumentační fotografii a sleduju nádherné ptáky aspoň dalekohledem. Dlouho se nekochám, celé hejno se jako na povel zvedá a míří přes dálnici k protějšímu lesu. Sedám do auta a pln dojmu se vrazím do plzeňské metropole a odpoledne na chalupu.
