Pěnice černohlavá přilétá jako první z našich pěnic, už v březnu (občas někteří jedinci dokonce přezimují např. zimní odchyty v parku v Lednici). V polovině dubna přilétá pěnice pokřovní, pak se objeví pěnice hnědokřídlá. Jako poslední z pěnic přilétá k nám pěnice slavíková a pěnice vlašská někdy až v průběhu května.

Pěnice České republiky - Sylvia Warblers in the Czech Republic
0,00 - Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla)
1,10 - Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis)
1,55 - Pěnice pokřovní (Sylvia curruca)
3,15 - Pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
4,18 - Pěnice slavíková (Sylvia borin)

Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je ze všech našich pěnic nejtypičtějším lesním ptákem, ale také obsazuje i další biotopy. Je stěhovavá, přilétá koncem března, odlétá od srpna do října. Občas jednotlivci i přezimují. Zimoviště leží ve Středomoří a v subsaharské západní Africe. Poměrně nedávno se vyvinul i západní směr migrace do Velké Británie a Irska, pravděpodobně to způsobilo pravidelné krmení ptáků na ostrovech.
Potravu tvoří převážně hmyz a drobní členovci, v létě a na podzim i dužnaté plody, jak je vidět i ve videu. Podíl rostlinné složky je větší než u jiných pěnic, a to jí jistě umožňuje i občasné přezimování.

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je přísně tažný druh, na hnízdiště přilétá od poloviny dubna do začátku května, odlétá v srpnu až září. Zimoviště leží v tropické Africe. Nejraději má otevřenou krajinu s rozptýlenými skupinami křovin, ruderální plochy, příkopy zarostlé vysokými a hustými bylinami, žije také v parcích a zahradách. V hnízdní době se živí hmyzem ve všech vývojových stádiích a dalšími drobnými živočichy, v létě a na podzim také přijímá různé bobule a dužnaté plody.

Pěnice pokřovní (Sylvia curruca) je naší nejmenší pěnicí, která k nám na jaře přilétá z východní Afriky. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Je velmi podobná Pěnici hnědokřídlé (Sylvia communis), liší se tmavými běháky a hlavně nezaměnitelným zpěvem. Živí se drobným hmyzem, který loví ve větvích keřů a stromů. Hnízdo si staví ve větvích keřů nebo nižších jehličnatých stromů.
Na videu jsou 3 vzletná mláďata, která ještě rodiče krmí mimo hnízdo.

Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) je největší z našich pěnic. Svým zbarvením připomíná krahujce, žluté oči jí dodávají dravčí vzhled. Její hlasitý zpěv se podobá zpěvu Pěnice slavíkové (Sylvia borin), je ale kratší, ostřejší. Zpívá z vrcholku keřů i z koruny stromů, občas při něm vyletuje i nad keře. Zimují ve východní Africe, k nám přilétají až na začátku května, během srpna a září se vracejí zpátky na jih.

Pěnice slavíková (Sylvia borin) často jí slyšíme krásně zpívat z hustého křoví, aniž bychom ji spatřili. Zdržuje se v keřích, hlavně na okraji lesů, v remízkách, v parcích, přírodních zahradách. V hustém křoví ji vidíme velmi obtížně. Živí se hmyzem a jeho larvami, které loví ve větvích keřů a stromů, někdy přitom poletuje. Zimuje v tropické Africe.