Do Rwandy a Ugandy jsme vyrazili v 16. července 2017 a vraceli jsme prvního srpna. Strávili jsme tam tedy přesně dva týdny. Taková doba je pro prozkoumání zdejšího ptactva žalostně krátká, vlastně si za takovou chvíli nemůžete odnést ani pořádný vzorek toho, jak zdejší ptačí společenstva vypadají. Druhů je tam opravdu několikanásobně více, než tady u nás v České Republice. Velmi hezký příklad toho je skutečnost, že průměrný ptačí průvodce dokáže za dva dny pozorovat tolik druhů, kolik si připíše šťastný birder za celý velký rok v naší zemi.
Já jsem si na dvoutýdenní výpravě připsal druhů podstatně méně, než by bylo možné, pouze 202, z nichž 4 už jsem znal z Evropy. Důvodů, proč jsem druhů nemohl zapsat více je několik. Předně nebyl náš výlet zaměřen na ptactvo. Jel jsem s mým tátou a jeho kamarády, kteří se o ptáky nezajímají a já výpravu nemohl příliš zdržovat, přestože jsem se nenápadně snažil. Další příčinou bylo, že jsme s sebou neměli žádného experta na zdejší ptactvo, což v podstatě znemožňuje určení velkého množství druhů. Tím mi mohlo uniknout možná i víc než několik desítek dalších druhů. Přesto se mi podařilo zaznamenat mnoho velice pěkných pozorování, o která se rád se čtenáři birdwatching.cz podělím.
Zoborožec šedý, Akagera National Park
Není město jako město
První místo, které jsem viděl za světla, bylo hlavní město Rwandy, Kigali. Kigali vyrostlo v kopcovité krajině a má něco přes milion obyvatel. Jak jsem se tak rozhlížel z balkonu, čím dál více mi docházelo, jak extrémně obtížné pro mě bude africké ptáky určovat. Přestože jsem se snažil doma o jakousi přípravu, ukázalo se, že to bylo stejně k ničemu. V novém prostředí je ptáčkař zkrátka ztracen ve směsici cizích hlasů a ptáků, které nikdy neviděl, a kteří nejsou dost trpěliví na to, aby zůstali alespoň na dobu potřebnou k dohledání v atlasu.
Jedním z nejběžnějších městských ptáků je drozdík bělobrvý.
Po počátečním šoku se mi podařilo určit alespoň hlavního městského ptačího aktéra. Českého birdera asi překvapí, že jedním z nejhojnějších, ne-li úplně nejhojnějším druhem, je luňák hnědý. K němu jsem přidal ještě drozdíka bělobrvého, zdejší ekvivalent našeho kosa. Dalším velice běžným druhem, a zároveň také druhem, který tady můžete zahlédnout v každém biotopu, byl bulbul zahradní. Místo našich vrabců domácích tu po městech létají vrabci šedohlaví, kteří se ale dovedou velmi dobře skrývat a jsou více vidět, než slyšet.
Luňáci hnědí nás provázeli po celou dobu výletu a je dost možné, že je to i vůbec nejběžnější pták, kterého jsme tu viděli.
Mnoho druhů jsem také pozoroval v parku u muzea genocidy. Po cestičkách poskakovali roztomilí amaranti malí, ve stromech se třepou ťuhýk šedohřbetý a myšáci hnědokřídlí. Velmi mě překvapil jestřábec pochopovitý, impozantní dravec, který si dopřával siestu jen několik metrů nade mnou a vůbec mu má přítomnost nevadila. Nad městem mezi čápi marabu kroužilo i několik pelikánů afrických.
Maličkatí amaranti jsou ozdobou městských parků.
Nejpřizpůsobivějším druhem jsem shledal bulbula zahradního, kterého můžete potkat v jakémkoliv biotopu. Jeho jednotvárný trylek nás budil každé ráno.
Barvy
Co silně upoutá našince v tropech je bezpochyby barevnost zdejší fauny. Naše avifauna nemá těch barevných ptáků nikterak mnoho, máme pár barevnějších sýkorek, tři druhy srostloprstých a ještě několik dalších výjimek, ale na přemíru barevných ptáků si nemůžeme stěžovat. Naproti tomu ve Rwandě a Ugandě je velmi výrazných druhů velký počet. Proto by si člověk tropy nezkušený mohl myslet, že všechno v tropech je barevnější. Je to však trochu jinak. Těch barevných druhů je tu přímo úměrně k druhům naprosto nebarevným. V Česku je druhů z kategorie „UHP“ (= univerzální hnědý pták) jen několik, tam jich je asi dvě stě, možná víc.
Takhle vypadá typický africký pták. Bez žádných znaků, rychle poskakuje a mizí v křovinách. Určování je tak velice složité.
Pojďme se ale pozastavit nad těmi nejkrásnějšími druhy, které jsem potkal. Mohu jmenovat desítky strdimilů, kteří jsou všude a kteří, pokud nejsou ve svatebním šatu, dělají při určování obrovité potíže. Vybarvení strdimilové jsou opravdu nádherní a hýří mnoha barvami, často se krásně kovově lesknou, jmenovat mohu například strdimila královského, kterého jsem potkal v Nyungwe National Park. Neméně krásným a zajímavým druhem je vousák rovníkový, který nejenže svítí svou rudou barvou břicha, ale má také nesmírně neobvyklý zobák a oční kroužek.
Jedním z velkého množství zdejších strdimilů je strdimil olivovobřichý. Na obrázku samec ve svatebním šatu.
Protože však nejsem vyznavač křiklavě barevných druhů, zaujala mě asi nejvíce leskoptev proužkoocasá, což je jeden z velice běžných ptáků v národním parku Akagera. Mimo jiné má i legrační hlas, který si můžete poslechnout třeba tady - http://www.xeno-canto.org/210336. Spolu s nesčetnými leskoptevmi létali po Akageře i další krásně vybarvení ptáci. Například holub africký. Není to ale takový holub, jakého bychom čekali. Tenhle holub se anglicky – a ne náhodou – jmenuje African green pigeon, tedy africký zelený holub. Je to opravdu sytě zelený pták s růžovým zobákem, jehož zelená hlava zajímavě kontrastuje s čistě modrým okem.
Leskoptev proužkoocasá
Holub africký
Když se bavíme o barvách, není možné vynechat zástupce ptačí říše, kteří vynikají nejvíce. Těmi jsou srostloprstí, tedy ledňáčci, vlhy, mandelíci, dudci. Jsme zvyklí, že u nás máme jednoho ledňáčka, jednu vlhu, jednoho dudka a mandelíka tak nějak sporadicky. V oblasti, kde jsem byl, je to úplně jinak. Na vlastní oči jsem viděl za dva týdny šest druhů ledňáčků, pět druhů vlh, dva druhy mandelíků a dudka afrického. Zajímavé je například to, že ledňáčci tu nejsou nijak vázaní na vodu. Samo jméno woodland kigfisher (česky ledňáček senegalský) napovídá, že se bude vyskytovat i v oblastech, kde to má k vodě daleko. A jsou tu další takoví, ledňáčka šedohlavého jsme například pozorovali vprostřed savany, stejně jako ledňáčka žíhaného. Klasicky u vody se pak nejčastěji vyskytují rybařík jižní a ledňáček modropláštíkový, jediný z pozorovaných ledňáčků rodu Alcedo, do kterého patří i náš oblíbený ledňáček říční.
Ledňáček modropláštíkový, nejběžnější ledňáček zdejších vod.
Ledňáček šedohlavý vyfocený v savaně daleko od vodních ploch
Jedním z mnoha druhů vlh uvádím na fotografii vlhu malou.
Království dravců
Jak už jsem nakousl výše, v Africe narazíte na dravce častěji a bezprostředněji, než u nás. Díky tomu, že dravci jsou tu o dost méně plaší se dají na rozdíl od těch našich docela z blízka pozorovat aniž by uletěli. Znovu platí, jako u skupin, které jsem již jmenoval, že dravců je násobně více druhů, než v Evropě. Pozoroval jsem tu 22 druhů dravých ptáků.
Velký dravec jestřábec pochopovitý vyfocen v městském parku v hlavním městě Rwandy.
Jedním z nejkrásnějších zážitků z Afriky byl ranní rozlet supů afrických nad savanou v parku Queen Elizabeth. Patnáct obrovských dravců s rozpětím křídel mnoho přes dva metry nám prolétalo v ranním světle nad naším terénním mikrobusem ve výšce pouhých pár metrů. Každý úder jejich křídel byl slyšet několik metrů daleko.
Impozantní dravec sup africký.
Spolu se supem africkým je zdejším dominujícím dravcem orel jasnohlasý, majestátní kaštanově hnědý orel s bílou hlavou a hrudí. Ten se vyskytuje nejčastěji v okolí vody, kde se živí především rybami, koneckonců, jeho anglické jméno African fish eagle tomu napovídá. Překvapilo mě, jak hojně na něj můžete narazit, byl téměř u každé vodní plochy, nezřídka ve větším počtu.
African fish eagle aneb orel jasnohlasý je králem vzdušného prostoru v okolí vodních ploch.
Příjemné bylo setkání s dobrým známým z naší krajiny, orlovcem říčním. Ten přelétal jezera v národním parku Akagera a míjel se právě s výše zmíněným orlem jasnohlasým. Je to trochu zvláštní, vidět v tomto tak odlišném prostředí ptáka, kterého znám z domova.
Nejkrásnější dravec, kterého jsme potkali byl jestřábec pestrý, který má v angličtině krásné jméno: Lizzard buzzard.
Perlička na závěr
Pro mě nejkrásnější pozorování bylo ale velice netypické. Miluji noční druhy ptáků, a proto pro mě bylo naprosto dechberoucí vidět kvanta lelků, kteří prolétali při soumraku kolem našeho auta při cestě skrz národní park Queen Elizabeth. Lelků v areálu žije asi 20 druhů, proto nebylo možné je přesně určit, až na jeden druh.
Tím druhem byl nádherný lelek, jehož samec má v letu obrovské ostruhy na křídlech. Ty za ním vlají takovým způsobem, že jeho tělo téměř zaniká a ptáka proto můžeme považovat za nějakou obrovskou noční můru, která plápolá krajinou. Není náhodou, že ho v češtině pojmenovali lelek vlajkový.
Mandelík fialovoprsý
"text a fotografie: Honza Grünwald"