V Turecku se pije hodně čaje. Myslíme si, že by člověk neměl odmítnout, když mu je nabízen šálek čaje a nám ho nabízeli mnohokrát. Hezké. Západně od Birecic jsme jeli do NP Aladaglar. Všichni jsme měli vlasy a vousy střižené syrským holičem. Nebyli jsme ještě na konci cesty, ale rozhodli jsme se tábořit před západem slunce. Když už jsme byli v kempu, tak si Mårten myslel, že by měl zkontrolovat, jak brhlík turecký zní a přehrával je z telefonu. Bingo, jeden agresívní brhlík okamžitě přiletěl.

 Brhlík turecký

Místem výskytu byl borovicový les, v něm hodně drozdů brávník, sýkor uhelníčků a další.

Sýkora uhelníček

Po ospalém ránu s nudným pozorováním a spoustou kávy jsme nakonec dorazili k Aladaglar, kde jsme se setkali s Basarem Safakem, který provozuje nádherný penzion přímo pod horami. Každý, kdo se rozhodne jet do Aladaglar aby viděl velekura kaspického, by měl vážně uvažovat o pobytu v ÖzŞafak penzionu a dovolit Safakovi, aby Vám ukázal oblast.

Před úsvitem jsme jeli do hor podívat se na velekura kaspického a pěvušku skalní. Musíme věřit Basarovi Safakovi, který si den před naším příjezdem zlomil ruku. Přišlo nám divné, jak se náhle změnil charakter jeho zpráv a jeho angličtina se velmi zhoršila.

Tentokrát to ale nebyl případ někoho, kdo na začátku používal korektor pravopisu a pak později se už neobtěžoval. Ne, Basar byl stále omámený od prášků a právě opustil nemocnici, musel psát levou rukou. A den poté, byl s námi v horách, s rukou v sádře a s velkým úsměvem na tváři. To je chlapík!

Šťastní lidé na hoře

Pozorování v horách Aladag se velmi odlišovalo od našeho pozorování v Kavkazských horách v Gruzii. V Aladag bylo perfektní počasí. Žádný vítr, žádná mlha, žádné mraky ani sníh (s výjimkou vrcholků hor). Fantastické ráno a netrvalo dlouho, a Basar s

Mårtensem zahvízdali. Snowcock se ozval zpět a po několika minutách prohlížení svahů Klacke našel dva ptáky na ne příliš vzdáleném hřebenu. Výborně!

Já s Erikem jsme se rozhodli pokusit se udělat nějaké fotky pěkně vyhlížejícího Rock Thrush a zároveň pátrat po pěvušce skalní, po našem zbývajícím druhu v Aladagu . Jak se Thrush stále přibližoval, byli jsme stále více vzrušenější, a pak z pod malého keře vzdáleného 4 metry vylezl hnědý pták. Je to pěvuška skalní, šeptá mi Erik! Snový pták pro Erika také krásné fotky.

Jedna ze dvou pěvušek skalních

Rock Thrush

Další zajímaví horští ptáci

 Zvonohlík královský

Snowfinch in display flight

Crag Martins byl všude

Po vysazení Anny Bohlin v Adaně jsme pokračovali dál na západ. Vybrali jsme si kemp kousek od Akseki, kde by měli mít hnízdo sedmihlásek olivový. Zaparkovali jsme auto, otevřeli dveře, jeden –dva – tři –odškrtnuto. Všude zpívali. Opravdu těžký pták na fotografování, i když v oblasti, kde jsme tábořili, bylo mnoho a mnoho sedmihlásků olivových, neustále zpívali a pořád se ukrývali

Pěkné, Eastern Olivacious, Upcher’s a nyní Olive. Další pěkní ptáci, které jsme viděli dnes ráno, byli strakapoud prostřední, pěnice dlouhozobá a nám neznámý druh brhlík lesní.

 Pěnice dlouhozobá

Brhlík lesní

Jedno ospalé ráno s množstvím kávy a ptáků

Jeli jsme dál na západ k dobře známému tureckému místu Oymapinar, kde se vyskytuje ketupa rybí. Vybíráme tam malou horskou silnici a několikrát jsme zastavili, abychom hledali pěnici tureckou. Viděli jsme pěnici tureckou v Izraeli, ale bylo by hezké, vidět ji také v hnízdišti. Na jedné zastávce hnízdil strnad šedokrký a zpíval.

Strnad šedokrký

A jeden byl:

 Pěnice turecká

Velmi kvalitní pozorování. Jakmile jsme se přiblížili k místu, snažili jsme se dostat k sovám z místa, o kterém jsme slyšeli.

Brown Fishowl faaaar away

Ale sovy jsme neviděli, hnízdo je známé a sovy jsou tam dole. Po jezeře jezdí kolem dokola lodě, ale velitelé dobře vědí, že birdeři jsou ochotni zaplatit, aby se dostali na známé soví místo a tak si to pěkně naúčtují. Museli jsme zaplatit až 50 euro za osobu, abychom se k sovám dostali. Původní cena byla dokonce 100 euro.

Brown Fishowl

Jeli jsme dále na západ na místo výskytu pelikána kadeřavého, kde jsme měli schůzku s kamarádem Emina, začínáme nezávazně mluvit o nedávném výskytu poštolky amurské v Rumunsku. Jak daleko to tam je? – Správně, pelikáni kadeřaví jsou také v deltě Dunaje – takže měníme celý plán a letíme do Rumunska. Flexibilita je králem.

Tak to je poslední příspěvek z Turecka a my vřele děkujeme Eminovi Yoğurtcuoğlu. Emine, nikdy jsme se nesetkali, a právě opouštíme Turecko. Musíme se někdy vidět!!!