Po úspěšném odškrtnutí rybáka západního ve Valencii jsme letěli na Korsiku. Ostrov hostí řadu endemitů a specialit. První ráno jsme se probudili za tmy, abychom na určeném místě byli před východem slunce kvůli křepelu kalifornskému. Před téměř deseti lety Mårten se svým kamarádem Martinem Bergem spali v této stejné vinici. S prvními paprsky přehráváme křepela a po pár minutách slyšíme odpověď z lesa. Jdeme blíž a stojíme tiše ukrytí a čekáme až křepeli vyjdou do vinice. Sameček několikrát odpovídá a brzy špatně vidíme několik ptáků v určité vzdálenosti. Přehráváme další, ale nakonec se přiblížíme. Rodinka zvedla křídla a odletěla do lesa. Křepela je údajně těžké vidět a slyšet, takže si myslím, že jsme měli štěstí.

Přemístili jsme se k místu, které je známé výskytem pěnice sardinská. Náhle jsme však zastavili na horské cestě, protože jsme viděli Siskins podél silnice. A ano, určitě to byl zvonohlík korsický, hojní na správném stanovišti.

Zvonohlík korsický

Po tomto zdaru jsme pokračovali za pěnicí sardinskou. Je červenec a hnízdící sezona skončila, ptáci v zásadě už ani nezpívají. Pěnice sardinská reagoval na přehrávku, jako kdyby nebylo žádné zítra. Protože ptáci nezpívají, najít skulky Sylvia bez přehrávky by bylo velice časově náročné.

Pěnice sardinská

Posledním endemitem byl brhlík korsický. Po fantastické snídani v malé horské vesnici jsme jeli výš, do vysokohorských borovicových lesů a téměř okamžitě jsme našli rodinku brhlíka korsického.

Brhlík korsický

Bylo to rychlé, všechny čtyři korsické speciality jsme vyřešili za jediné ráno.

Na ostrově jako celku byl také běžný lejsek středomořský.

Lejsek středomořský

Tento obrázek pěkně ukazuje nedostatek skvrn na břiše, není to lejsek šedý.

Byl čas pokračovat dál. Neměli jsme žádné nové informace o Albatross na Syltu, takže – protože byly letenky do Hamburku velmi drahé, rozhodli jsme se letět do Paříže a tam se domluvíme, co podnikneme dál. Když jsme byli v Paříži, rozhodli jsme se letět do Londýna místo do Hamburku. Na anglickém východním pobřeží na nás čekalo docela dost dobrých ptáků. Jeli jsme z Londýna na sever a přenocovali v půli cesty. Když jsme se probudili, dostali jsme několik otravných zpráv. Dva z našich cílových ptáků odletěli z východního pobřeží a kulík hnědokřídlý a jespák tundrový se rozhodli přesunout den předtím. Jeli jsme za zbývajícím jespákem skvrnitým, kterého se nám dosud nepodařilo najít. Zrovna když se chystáme opustit rezervaci, místní pozorovatel našel jespáka. Pěkný.

Jespák skvrnitý

Velkolepá svatyně (přírodní rezervace) s obecně úžasným pozorováním. Britové mají několik skvělých ptačích oblastí.

 Břehouš černoocasý

V této chvíli jsme byli na rozpacích, co máme dělat, nic jiného už pro nás v Anglii nebylo. Není snadné být spontánní, když cestujete v Anglii. Jsme zvyklí na řádné připojení k internetu během jízdy. Ale tak to v Anglii nefunguje a je to nepříjemné. Viděli jsme několik poutačů propagujících „Psychická média“ a Mårten naznačil, že je to možná jejich způsob komunikace.

Nicméně došlá zpráva ukázala, že Albatross byl viděn na Syltu den předtím. Vyhledali jsme levné letenky z Manchesteru do Hamburku a okamžitě jsme nastoupili na docela složitou cestu do Syltu, která zahrnovala také autovlak na samotný ostrov. Jeli jsme do Niebull, zaparkovali jako číslo dvě do fronty na vlak a spali několik hodin v autě. Jeli jsme prvním vlakem v pět hodin ráno. Když jsme dorazili na místo, Albatross tam nebyl. Začalo také pršet a my jsme sebou neměli řádné oblečení do deště. A tak jsme se nasnídali a čekali, až přestane pršet. Vrátili jsme se do oblasti, kde byl Albatross po většinu času viděn, ale pták tam pořád nebyl. V tomto okamžiku jsme se začali dohadovat o taktice a pak najednou tam prostě vletěl. To je ale twič!

 Albatros černobrvý

Albatros černobrvý