Konečně jsme všichni byli připravení na pelagický výlet na známý ostrov Raso. Chcete-li získat přístup k vodám Rasa, je vesnice Tarrafal na Sao Nicolau výchozím bodem. Neexistují tam žádné organizované pelagické výlety, musíte si sami zorganizovat loď s místními obyvateli. Arne Torkler a Martin Gottschling nám doporučili chlápka, který se jmenoval Marco Salvatici a který měl slušnou loď. Dohodli jsme se s ním, že nás vezme nejprve na Raso a potom na Branco, kde jsme se náhodně rozhodli strávit noc. Také si sami musíte zajistit návnadu, koupili jsme ryby, nasekali je a dali do kbelíků. Dále jsme koupili olej a kukuřici a praženou kukuřici. Když jsme byli na moři, brzy jsme uviděli buřňáky a předpokládali jsme, že všichni to jsou buřňáci Edwardsův. Ale z prvního, kterého jsme bezpečně identifikovali, se vyklubal severoatlantský.

Buřňák severoatlantský

Odpoledne jsme byli zdatnější v rozlišování mezi dvěmi buřňáky, Edwardsův byl menší s odlišným typickým letem. Bylo tam více severoatlantský než buřňáků Edwardsův, takže dobré výhledy jsou potřebné k bezpečné identifikaci buřňáka Edwardsův

Buřňák Edwardsův

Někde mezi Sao Nicolau a ostrovem Raso jsme v dálce viděli našeho prvního buřňáka kapverdského, ale byl příliš daleko, takže jsme nemohli udělat žádné dobré fotky. Začali jsme rozmísťovat návnadu v úžině mezi Raso a Sao Nicolau. Použili jsme stejnou taktiku, jakou měli chlápci z Windbird na Madeiře. Vyberete si místo a zůstanete na něm. Rozdělíte nějakou návnadu, která je unášena a řízena větrem a opakujete to celé hodiny. Zdálo se, že návnada přilákala několik ptáků, ale nebylo to zdaleka tak dobré, jako na Madeiře. I když někteří ptáci přišli na obhlídku. Jediný buřňák kapverdský přišel do takové vzdálenosti, že jsme mohli fotografovat.

 Buřňák kapverdský

Žádný buřňáček kapverdský, i když to byl právě ten, ve kterého jsme doufali. Opravdu jsme se neodvážili očekávat buřňáka Boydův, bylo nám řečeno, že všichni byli v jižním Atlantiku v tomto ročním čase. Nakonec jsme to vzdali a jeli s lodí směrem k Raso. Raso je většinou známé díky svému endemickému skřivanu, skřivan kapverdský. Je docela úžasné, že na malé skále jako Raso, může být endemický skřivan. Na Raso Vám není dovoleno vystoupit na břeh, abyste lépe viděli skřivana, je to přísně povoleno jen výzkumníkům. Náš kamarád Eduardo Garcia del Rei se snažil pro nás vyřídit výzkumné povolení, ale neuspěl. I když se ukázalo, že vidětskřivana z lodě bylo docela snadné.

Na Raso se zdržuje kolonie terejů žlutonohých. Faeton červenozobý hnízdí vedle terejů. A před měsícem Arne Torkler a jeho přátelé viděli v této kolonii 22 terejů červenonohých.

Terej žlutonohý

Faeton červenozobý

Dělali jsme si velké naděje u tereje červenonohého, ale žádný tam nebyl. Rozhodli jsme se hodit kotvu mimo kolonii a poobědvat na lodi.

 Terej žlutonohý kolinie

Za chvíli jsme viděli v dálce divně vypadajícího tereje. Marco rychle vytáhl kotvu a pluli jsme blíž. A – bingo – je to jediný terej červenonohý v podivném nedospělém šatu.

 Terej červenonohý

Nálada byla skvělá, je těžké popsat pocit, když právě máte vzácnost.

Rozhodli jsme se jet na další ostrov Branco a tam strávit jednu noc. Dopředu jsme tohle neplánovali, a tak jsme sebou neměli nic na spaní, v domnění, že to bude v pořádku, jen tak se schoulit na skále.

Kapitán nás vysadil u břehu na pláži, kde jsme mohli skočit do vody a brodit se na břeh. Společně s námi byl i rakouský tým ornitologů, Ruper Hafner a jeho přátelé. Rozhodli jsme se s nimi setkat na Branco. Blízko místa vylodění jsme našli kolonii nebo jsme si to alespoň mysleli, protože všude kolem na kamenech i na zemi byl trus. Všichni jsme se rozhodli, že strávíme noc tady.

Průzkum Branca

Spolu s Rakušany jsme se posadili, pozorovali západ slunce a čekali, až se setmí. Jakmile se setmělo, začali jsme poslouchat první volání buřňáčka kapverdského a s pomocí baterek jsme se snažili mít dobrý výhled. Ptáci se ve tmě třepetali a volání se ozývalo všude. S použitím baterky Erich zachycuje většího ptáka ve tmě a všichni ho dobře vidíme – je to letící a volající buřňák Boydův. Ukázalo se, že kolonie je smíšená, převážně buřňák Boydův, možná jich je stovka. Několik buřňáčků kapverdský a příležitostní pozdní hnízdič buřňák Edwardsův. Buřňáček kapverdský vletěl přímo do nás a mohli jsme zmateného ptáka zvednout.

 Buřňáček kapverdský

Také buřňáci Boydův byli zmateni na zemi, protože měli problém s orientací ve světle baterek.

Buřňák Boydův

Celou noc jsme měli úžasnou podívanou se buřňáčka kapverdský a buřňáka Edwardsův volajícími po celou noc. Nikdy na tuto noc nezapomeneme, ležíme na skále, díváme se na hvězdy se všemi souhvězdími ve zvláštních pozicích a ptáci létají a křičí celou noc.

Druhý den ráno nás náš kapitán vyzvedl. Dohodli jsme se s ním, že nás z Branco odveze přímo na ostrov Sao Vicente a ne zpátky na Sao Nicolau. Zastavili jsme, v úžině mezi Santa Luzia a Sao Vicente hodili návnadu, ale viděli jsme jen pomalého, nahodilého buřňáka Boydův.

Bylo trochu zvláštní, že jsme tady nikdy neviděli na moři žádného buřňáčka kapverdského ani žádného buřňáka Boydův, viděli jsme je jen v kolonii. Ptáci jsou zřejmě teď, v tomto ročním období tady, ale jak se zdá, je těžké je vidět na moři.