Asfaltová cesta vede z Dahkly do Aouserd , která je místem s minimálním významem uprostřed pouště. Cesta je známá jen proto, že kolem ní vede spousta pozorovatelských stezek. Očekávali jsme, že na téhle cestě uvidíme spoustu dravců, ale potom jsme uviděli jenom pár poštolek a kání bělochostých.
káně bělochvostá
Části téhle pouště jsou porostlé různými křovinami, zatímco ostatní jsou prostě jenom písek. Měli jsme seznam druhů, které by se na téhle cestě měly vyskytovat a dostaly jsme je všechny kromě skřivana tlustozobého, kterého bychom ale bez problémů měli dostat v průběhu měsíce v Maroku. Rozhodli jsme se utábořit v nejznámějším vyschlém korytu řeky s názvem Oued Jenna. Pokud si tohle místo prohléínete v aplikaci eBird, všimnete si, že nejsme první návštěvníci. Ale musím uznat, že je super spát od hvězdami bez jakéhokoliv světelného znečištění.
Camels in the dark around the camp
Když se setmělo, ukázaly se první dva lelkové zlatí ale potom jich bylo víc. Tohle je úplně nový druh pro WP a AFAWK Oued Jenna je jediné místo, kde je můžete dostat v celé oblasti WP. Nahráli jsme zvuk jejího volání. Na druhé straně cesta zpět dalším nepojmenovaným korytem řeky vypadala ještě lépe, než kempování v tom původním a pravděpodobně to není jen nadšení a nepřeháním. Holandský tým z bancdarguin kempoval na druhé straně cesty. Věnovali nám nějakou tu whiskey a dobrou společnost – milí chlapi. Jeli jsme ještě asi hodinu a snažili jsme se zpozorovat nějaký nelétavý druh. Vzbudili jsme se přisvítání – všude byla mlha.
Misty camp site in the morning
Naším cílem byli prinie cvrčkohlasá a vrabec hnědohřbetý. Prinie se pozorují snadno, i když s focením to tak snadné není. Bohužel to bude ale vrabec hnědohřbetý něco úplně jiného. Nikde jich totiž není po hromadě víc než pár.
prinie cvrčkohlasá
vrabec hnědohřbetý
Koryto řeky bylo plné pěnic vousatých. Byl to skvělý pocit dostat je hned ráno po snídani. Šli jsme na východ hned potom, co jsme dojedli a náhodou se nám podařilo objevit dvě kukačky chocholaté. Brzy nás vyčerpalo spalující horko a rychlost našeho pozorování klesla. I když je zima, tak tu teplota během poledne stoupne nad 30 stupňů. V poledne jsme se vydali hledat skřivánka plavobřichého, asi nějakých 15 km západně od Oued Jenna a našli jsme dva jedince. Působivý pták. Těžko se hledá a je perfektně přizpůsobený životu v písku, díky čemuž je téměř neviditelný. Děkujeme Norbertovi a jeho týmu za souřadnice
.
skřivánek plavobřichý
Možná, že v budoucnu se rozdělíme, abychom našli nějakou usedlost, kde o tomhle druhu budou něco vědět. Zbytek odpoledne jsme strávili hledáním. Mårten a Erik našli vlka.
Pravděpodobně africký zlatý vlk
Tohle vypadá jako něco zvláštního. Netušíme, jak se pohnout, ale vypadá to, že seskupení pozorovatelů určitě ví něco, co my ne. Dali jsme si tu nejhorší možnou večeři v celé oblasti a potom jsme pomalu jeli domů. Celou cestu do kempu jsme museli dávat pozor na každou temnou šmouhu, která se mihla na cestě. Byla tu spousta myší, tarbíků, ještěrek, zajíců a ježků, kteří se jen tak volně potulovali po cestě a ještě mnohem víc různých živočichů. Kromě toho jsme uviděli krásnou zmiji růžkatou.
saharská zmije růžkatá
Ooo, to je krása. Blížili jsme se k Oued Jenna a zahlédli jsme mihnout se před námi, i když jenom na chvilku, lelka zlatého, který právě běžel před cestu. Byl příliš rychlý, takže žádné fotky. Jen málo kdy se pozorování ptáků dostane na tuhle úroveň. V úterý 14.2. jsme se vzbudili za úsvitu. Nikde žádná mlha. V téhle oblasti nám zbývají ještě dva druhy. Tyhle dva jsou podle nás nejtěžší, ale také nejdůležitější. Pěnice pouštní. Holandský tým, který jsme nedávno potkali, jí už viděl a zanesl její souřadnice na stránku observado.org. Jeli jsme tam a trvalo nám asi hodinu, než jsme našli pár krásných zlatých očí.
pěnice pouštní
Pozorování v poušti je dost příjemné. Je aktivní a zahrnuje procházku krajinou a to je něco, co my všichni pozorovatelé milujeme.
Desert Birding
Tady v poušti je to tak opuštěné a prázdné, že je tu jen málo, nad čím se dá přemýšlet, jako třeba tyhle melouny, co tu rostou z písku. Pár jsem jich ochutnal a byly totálně hnusný. Kdo by tohle sakra jedl a proč?
Melon
Předtím, než to tady vzdáme, jsme se rozhodli, že je tu ještě jedna maličkost, kterou bychom si měli také odškrtnout. Skřivan tlustozobý. Viděli jsme hlavně běhulíky plavé a dytíky .
běhulík plavý
dytík
Mmmmmmmm.
A teď zpátky na sever, spali jsme v hotelu La Grand Gare v El-Aaiun – hlavní město západní Sahary.