Zdravíme všechny milovníky ptactva, zvířátek a přírody. Vy, které zajímá jenom specifikace ptačího brouzdaliště, jak ho s přítelem nazýváme, přeskočte tohle mé plácaní.
S přítelem jsme náplavka z Prahy, i když já osobně jsem náplavka dokonce z jiného státu. Začala jsem s focením koní a přítel fotil street. Seznámil nás Facebook, když jsem hledala parťáka na focení přírody kolem Prahy - Zoo a ptáků a zvířat ve volné přírodě. Oba nás to víc táhne k přírodě než k městu, tak jsme si koupili starý domeček s velkým pozemkem na okraji malé vesnice. Sice jsme, jak říkám, mezi poli a není to opravdová příroda, ale je to lepší než čtyři stěny paneláku nebo řadové domky. I když nám dojíždění každý den za prací žere čas i nervy, stojí to za to.
Pozemek má necelé 2ha a nikdo se o něj nestaral tak minimálně 15 let a podle toho taky vypadal. Proč tak velký pozemek pro dva? Protože jsem holka od koní a mám ráda volný prostor. Na zahradě najdete osm vzrostlých topolů, několik lip, jasanů, pár borovic, lísky a nepřeberné množství akátů, různé druhy keřů, šípkové ani nepočítám. Na pozemku je krásný přírodní okruh z velkých vzrostlých bříz. A samozřejmě ptactvo a zvířátka. Například srny a zajíci jsou tu jako doma, hnízdí u nás několik kání a poštolka. Když jsme si jednou na začátku chtěli dronem natočit pozemek, vylítla poštolka a dron nám sundala. Přežili oba aktéři.
Po koupi domku nějak nezbyl čas na fotografování, protože bylo nutné rekonstruovat koupený domeček. Přes týden se toho moc nestihne, čas zabíjí dojížděni do práce a konečně i práce samotná a přes víkend je třeba zvelebovat bydlení. Ale focení jsme se nechtěli ani jeden vzdát. Dělali jsme výlety za zvířaty do přírody, hlavně focení ptáčků byla náplň našich fotovýprav. Jenomže jsme strašní amatéři. Já ráno o víkendu nemůžu ani za nic vstát, jsem alergická na pyly a traviny a i když se nadopuji, tak pořád pčíkám, přítel je zase netrpělivý a máme desetiletou pitbullku, která "musí" všude s námi a všechno dohromady je prostě vražedná kombinace pro někoho, kdo chce fotografovat wildlife.
A tak postupně vznikal nápad, proč si neudělat něco doma na zahradě. Něco, co přiláká ptáčky na jedno místo, kde se jim bude líbit a my budeme pohodlně a v klidu fotografovat. Přes zimu jsme krmili ptactvo a nestíhali dosypávat do několika krmítek, takže tady toho lítá dost a dost.
Vzhledem k našim vlastnostem jsme přemýšleli, jak k nám pohodlně nalákat ptačí kamarády během roku. A chtěli jsme využít i fakt, že v širokém okolí není žádná voda, tak padl nápad na jezírko, kde by mohli ptáci nejen pít, ale se i koupat.
Vybrala jsem místo, s kterým přítel souhlasil - místo pod břízami. Neptejte se mě proč, líbí se mi to tam, jsou tam stromy i keře a když tam jsme, ptáci nám sedí bez problémů nad hlavami a brebentí. Vědí, že je tu bezpečno, v zimě měli plná krmítka a tak i teď, když sedíme, švitoří nám nad hlavami. Bujná vegetace v celém okolí dává i výborný prostor k hnízdění a tak se nápad s jezírkem se rozvíjel až padla myšlenka, když jezírko, tak proč ne s krytem na fotografování.
Takže jsme potřebovali postavit kryt - teda domeček a vodní plochu vhodnou pro dlouhá skla. Kryt musí být prostorný, aby v něm mohli dva pohodlně sedět (já ze svýma 158cm se tam dokonce i postavím) a aby se tam vešel pelech pro psa a nějaké poličky na odkládání. Vodní plocha musí být natočená tak, aby na ni svítilo slunce po celý čas a hlavně, když jsem teda neschopná brzo ráno vstávat, aby večerní slunce nebylo zastíněno a správně osvětlovalo plochu. Inspiraci jsme našli u Mate Bencze.
Neproběhly žádné výpočty, bylo to odhadováno intuitivně a pozorováním. No a tím, že jsem chtěla kryt pod břízami, aby nás v létě stínily, nemohli jsme kopat hluboko do země, abychom nepoškodili kořeny bříz. Takže kryt vůbec není zakopaný v zemi. A abychom fotografovali od hladiny, jezírko je umístěno nad zemí. A k tomu se hodila stará kupa písku, která byla někdy před půl stoletím navezená k břízám.
Nejprve jsme postavili kryt, využili jsme materiál ze stavby. V podstatě je kryt postaven z 5 trámků, 5ti sádrokartonových desek a pár střešních latí, které sloužily zevnitř jako kostra. Za střešní krytinu posloužila starší plechová střecha z přístřešku na koně. Vyřízli jsme okno na fotografování a otvor pro dveře. Sádrokarton jsme z venku natáhli lepidlem a zevnitř nabarvili na černo. Sádrokarton jsme zevnitř zpevnili IPOU, aby se po půl roce nerozpadl. Kryt byl hotový.
Vevnitř se pohodlně posadíme dva, s trochou snahy i tři včetně psí kamarádky s pelíškem. Elektřinu zatím táhneme prodlužovačkou přímo z baráku.
No a pak přišlo na řadu koupaliště. To byl nekonečný příběh, jak se říká. Diskutovali jsme o tom, jak velký, jak široký, jak hluboký, jaký tvar...jestli okýnko není moc vysoko od hladiny...dva laici, kteří řešili vše za pochodu, ale s nadšením. Ale taky vše nějak vyřešili. Navezli jsme kameny a zeminu, která zůstala po úpravě terénu kolem baráku (btw kdyby někdo potřeboval zeminu, může si přijít naložit, zůstalo nám minimálně na deset tatrovek a další ještě vykopeme.) Po navezení potřebného množství jsme vytvarovali dno. Kamení posloužilo na zpevnění, aby se tolik nesypalo do stran a drželo tvar, kameny jsme zaházeli zeminou, vytvarovali a zasypali povrch pískem, aby pod fólií nebyly ostré hrany a kamínky. U krytu je to přes metr hluboké, původně to tak plánované nebylo, ale nakonec proč tam nepřidat i nějaké rybky a vodní rostliny? Jestli ryby přežijí zimu v takové hloubce, dáme vědět příští jaro. Další fakt, který je třeba mít na paměti je ten, že přes léto se voda rychleji odpařuje, a když si uděláte po celé ploše hloubku jenom 2cm, večer už nebude žádná voda.
Od krytu jsme na obě strany na tu nejhlubší část jezírka využili i desky, které jsou zvenčí zapřené kůly a zevnitř je na stěnách zemina. Vznikl strmější břeh. Ještě to obložíme zvenku. Tím jsme si ulehčili práci a jezírko nemuselo být tak široké. Stejně se to bude ještě dolaďovat a zpevňovat, aby to přežilo víc než jen jednu zimu. Další desku jsme přidali na stěnu krytu pod foto okénko, přeci jen ta tíha vody není zanedbatelná. Natáhli jsme jezírkovou fólii 1mm tlustou v rozměrech 6x8 metrů. Možná by stačila folie s 0,5mm, ale nedávali jsme geotextílii a občas do toho jezírka i šlápneme. Folii jsme natahovali ve čtyřech, ale při takovém rozměru by si asi člověk poradil i sám, jen by se víc nachodil a práce by trvala déle. Někomu se možná bude zdát rozměr fólie zbytečně velký, ale nikdy nevíte, co budete ještě dodělávat, musíte nechat dostatečnou rezervu na okrajích, protože i dno si určitě ještě časem sedne. No a pak už jenom stačilo jezírko napustit. Nám to trvalo cca 6 hodin a použili jsme vodu z naší studně. Studna je sice vydatná, ale hadice od studně k jezírku měla přes 50m.
Asi týden jsme se k pokračování nějak nedostali, pršelo, byly bouřky a nám se při jedné takové doprovázené silným větrem a lijákem vylilo jezírko. Jak? Jednoduše. Zapomenuli jsme zajistit konce plachty, tak ji vzal vítr a jedním krajem se vylila půlka jezírka. Plachta byla srolovaná jak koberec. Tak jsme napouštěli znova. Při druhém napouštění jsme dolaďovali okraje jezírka pod plachtou, někde jsme přidávali zeminu, někde ubírali. Ještě víc jsme při té příležitosti vyladili část dna a břehu, kde je mělké. Dopadlo to nakonec tak, že musíme v krytu zvednout podlahu. Tak jsme si vozili beton na káře, ale byla to katastrofa. Ve finále to vyhrála přivezená míchačka, pytle s cementem a hromada písku. Vodu už jsme měli na místě -))). Při práci jsme zašpinili již hotový kryt, takže jsme museli malovat znovu. Pro příště víme, že nejprve podlaha a pak stěny!
Následuje vizuální doladění jezírka. Nejprve jsme chtěli dno vysypat kačírkem, ale mnoho nám ho nezbylo, tak jsme zvolili písek, aby aspoň na počátku na dně něco bylo a ptáci se neklouzali. A vzhledem k tomu, že do jezírka přijdou rostliny a ryby, bude asi písek dobré řešení. Z lesa jsem přinesla mech a kapradiny, do jezírka dala pár kamenů. Ještě musíme „nainstalovat“ nějaké sedací větvičky. Ač není ještě koupaliště pro ptáky hotové, dnes ráno tam již bylo plno...
Pokračování příště....
Alexandra Romanov