I když je slavný májový den, rád si člověk přivstane, když vyráží za ptactvem. Ráno je krásné a sluničko už vykukuje.

Nemám to tam daleko, takže pár minut po šesté parkuji za rybníkem, vytahuji batoh s nezbytným vybavením a pomalu se vydávám na oblíbené místo, odkud je možné přehlédnout celou hladinu včetně bahnitého poloostrova - ráje pro bahňáky. Už po cestě mi prozpěvuje sýkora koňadra, kos černý a je slyšet i pěnkavu obecnou. Opravdu po ránu "řvou", když je slyším přes mou hluchotu. Stavím statický dalekohled a začínám lustrovat hladinu....kachny divoké asi v 15ti párech. V jedné zátočince se ukazují 2 kopřivky obecné a na druhé straně párek čírek obecných. Nad hlavou se začíná ozývat kukačka. Rozhlížím se po okolí dalekohledem a vidím plachtícího motáka pilicha a na stromě sedí na ranní siestě nádherný moták pochop. Okolí Výsováku je vůbec bohaté na dravce. Nad loukou vedle rybníka jsem viděl i 15 dravců najednou ve vzduchu, převážně káňi a poštolky. Občas sem zabrousí i orel mořský, ale toho jsem zde pozoroval pouze jednou v letošním březnu.

Na hladině se odehrává nádherné divadlo, kdy mělkou zátočinou majestátně kráčí volavka bílá, v rákosí jako socha stojí volavka popelavá a na hladině, jako dvě majestátní galéry plují labutě velké, v rákosí rejdí slípka zelenonohá a společnost jí dělají dvě lysky černé....Na druhé straně zátoky vykujuje samec poláka velkého a nádherný samec poláka chocholačky...je po ránu a tak se každý snaží najít něco k snídani. Nad hladinou létají neustále křičící rackové chechtaví a nedostižitelné letkyně vlaštovky. Na bahnitém cípu rybnika se objevují voudoušové - kropenatý, šedý a bahení. Mezi nimi se proplétá čejka chocholatá, která je převyšuje pomalu o hlavu. Na kamenné pláži se míhá asi deset kulíků říčních a přeletuje konipas bílý.
Balím monokular a s batohem na zádech se vydávám na obchůzku okolo rybníka a s dalekohledem sleduji okolí. Na vysokém smrku nepřiliš vzdáleného lesa na vršku smrku trůní havran, který se záhy přidává ke třem svým jedincům, kteří letí okolo a mizí za horizontem.... rybník lemuje nejen rákosí, kde na stvolech loňských "doutníků" visí strnad rákosní, ale i hradba trnitých keřů, kde poletují, usedají a davají světu vědět o své přítomnosti - strnad obecný, sýkory koňadry, sýkory lužní, modřinky, červenka obecná a na větvích visící břízy prováději svoje artistická čísla asi 4 mlynaříci dlouhoocasí. Na protější louce si vykračuje elegentně čáp bílý a v trávě přede mnou poskakuje drozd zpěvný a hraje si na schovávanou.
Mám to tady strašně rád, na to, že se rybník jednou svojí stranou dotýká pomalu rušné silnice na hladině a okolí panuje poměrný klid, který občas vyruší jen nájezd i 120ti kormoránů. Ale rybník samotný diky svým mokřadlům, rákosí a v jedné části divokou vegetací nabízí ptactvu všeho druhu částečný klid a bezpěčí.. těším se na podzimní tahy ptáků...