Po celý týden sleduju výskyt bernešky rudokrké v okolí Lomnice nad Lužnicí. Sobota je ten správný den a tak brzo ráno vyrážím. Je pod nulou, ale v autě je brzo teplo a tak ukrajuji kilometry v pohodlí a teploučku.
Těsně před půl osmou se nacházím u rybníku Kocířov, který pomalu objíždím po silnici. Zastavuju ve vesničce Smržov a vytahuju tablet, kam jsem si večer uložil mapu s výskytem. Vidím, že se musím kousek vrátit k cípu rybníka. Odstavím auto mimo silnici a vytahuju dalekohled, stavím stativák, ušanka je nezbytností, je tu parádné frédo. Rozhlížím se dalekohled, vidím sedící káně, pak mi nad hlavou přeletí luxusní krahujec. V jedné části pole zahlédnu husy, přeskakuju - no přelézám přikop a stavím stativák. Hus je jen pár, asi 100, ale berneška mezi nimi není. Husy jsou ale částečně ukryté přírodní vlnou, tak se pokouším hejno objet. Na křižovatce si ale říkám, že se podívám na celý rybník Kocířov a tak jedu pomalu po hrázi. Rybník je celý zamrlý, nikde ani pírko. Otáčím. zastavuju průběžně na hrázi a koukám do polí. Tam pak zahlédnu hejno asi 200 hus. Vesměs běločelých a polních. Prohlížím je staivákem, nacházím jeden límec, nejde ale přečíst písmeno ani číslo, jak je husa špatně natočená.
Šok pro mne nastává, když ve stativáku mezi husami pozoruju lišku! Klidně si kráčí mezi nimi a jak liška tak husy jsou v naprostém klidu. Jsem zvědavý, co se bude dít. Přestože je liška na metr - dva mezi husami, nikde nepanuje žádná panika. Asi po desetiminutovém zkoumání se liška otáčí a mizí zase v houštině na pokraji pole.
Začínají nalétávat další husy na pole, ale početné hejnou obkrouží pole a letí směrem na Lužnici. Ani tady jsem bernešku nenašel a tak sedám do auta a jedu se podívat na původní misto, kde jsem husy chtěl ráno objet. Zastavuji u fary, nechávám tam auto a jen binokulárem se jdu podívat, jak to vypadá z druhé strany. Přecházím starý železný můstek a okolo mne se to hemží sýkorami, brhlíky, vrabci a zvonky, na vrcholu listnáče sedí kvíčala. Na poli už však není ani jedna husa. Vracím se zpátky na stanoviště dvě a opět rozbaluju stativák a popíjím horký čaj. Na hrázi zastavuje bílý hunday a někdo fotografuje husy. Záhy odjíždí. Na starém stromu nade mnou se ozve bušení do větví a vidím datla černého. Než se dostanu k autu pro foták je pryč. Husy jako jedna se náhle zvedají (já jsem je vyplašit nemohl) a letí pryč, Jedu za nimi.
V Lomnici zahýbám první odbočkou na rybník Služebný. Je zamrzlý, ale nedaleko od kraje je nezamrzlé oko, kde se tísní asi 500 kachen. Potkávám se zde opět s fotografem, který odjíždí. Přilétávají další kachny a sedají na malou nezamrzlou plochu. Opět je tam asi stovka hus, berneška ale nikde. Musím se smát, další den - v neděli byla právě na tomhle místě!! No tak si na setkání počkám. Mezi kachnami divokými se proplétá chocholačka samec a samice a nedaleko od nich i moje první letošní kaholka. Krásná ukázka rozdílu mezi kaholkou a chocholačkou v praxi. Ještě registruju párek poláků velkých. Balím, mám další cíl, Vrbenské rybníky.
Vyjíždím z Lomnice a mířím na Lužnici. Přejíždím železniční přejezd a za ním na rovince zastavuju a zkoumám pole. Další husy!! Blikačky a rozbalit stativák. Po 30ti minutách je jasné, že odjedu bez bernešky. Na navigaci ťukám České Budějovice.
Vrbenské rybníky jsou nedaleko Globusu, zastavím se tam na jídlo. Parkoviště je plné, je sobota a tak nacházím volné místo až daleko od vchodu. Nevadí. Vše z auta uklízím do kufru a vydávám se k obědu. Na jednom travnatém ostrůvku, který předěluje parkoviště jako v Jiříkově vidění zírám na tři chocholouše. To je náplast za bernešku. Nedaleko poletuje hejnko asi 30ti vrabců. Vracím se pro fotoaparát, ale při návratu už chocholouše nenacházím. Bohužel mám svého iphona v servisu už pomalu měsíc a tak jsem nemohl udělat fotku ani na telefon, jelikož používám nějakou vykopávku, kterou pomalu ani neumím obsluhovat. Tak příště.
Vrbenské rybníky. Jak jsem předpokládal Nový rybník (kolikátý je to Nový rybník) je zamrzlý. Nevadí, času dost, domů jsem nahlásil návrat až večer, tak skládám stativak do batohu a vyrážím na tour de Vrbneské rybníky. Život začal až na Dominu - na zamrzlé ploše je opět volné oko, kde se mačká asi 500 kachen a husí. Postupně prohlížím husy a nacházím tři límce, které se mi podaří odečíst. Zapisuji čísla, abych je nahlásil Jardovi Z. Hejno hus se zvedá a odlétá, jeden límec zůstal nepřečtený. Kachny se ani nehnuly. Nevím, co husy vyplašilo. Krouží nad rybníkem a v hejnu si všímám jedné odlišné. K mé radosti dosedají zpátky. Sleduju odlišnou husu a určuji husici nilskou. Super - letos první.
Čtrvtý límec už však nenacházím.
Pomalu obcházím po hrázi Čeniše, který je také z 80% zamrzlý a dostávám se ke Starému vrbenskému rybníku. Tam sleduju samce žluny šedé. Koukám ještě do polí z jara tu bylo tisíce hus, dnes ani jedna. Zrychluju krok, chci se ještě podívat na Vyšatov. Vracím se ještě ke Globusu a procházím parkoviště, jestli neuvidím ještě chocholouše. Asi se dívám dost upřeně, jelikož se mě jedna paní ptá co jsem ztratil. Na mou poznámku že chocholouše něco zahuhlá, mávne rukou a jde, ale děkuji jí za zájem. Zadem jedu okolo Novohaklovského rybníku, i tady je led. Jedu okolo místa, kde jsem na konci léta čekal od 5ti hodin na lyskonoha. Dneska bych tu zmrznul. Vyšatov je také přikrytý bílou dekou, jen v prostřed se opět mačkají kachny na kousku volné hladiny. Počty jdou do stovek. Vzpomenu si na Romana Muláčka a jeho větu ..."ty počítáš kachny a já kačery". Tady by to bylo na delší dobu. Mimo kachen tu už není nic. Kouknu na hodinky, blíží se třetí hodina a my máme rodinnou oslavu. Řežabinec si tedy nechám zase na jindy. V autě si uvědomuju, jak fantastický jsem prožil den v přírodě, mezi ptáky. Co chtít od života víc. I když by člověk mohl být zklamán, že bernešku neviděl vím jistě, že příště pojedu zas.
