Na podzimní fiasko s vypuštěným Bohdanečským rybníkem hned tak nezapomenu. I když se pohybujeme v okolí, raději oťukávám známé, jestli někdo neví, v jakém stavu je Bohdanečský rybník. Nikdo neví, tak dělám výlet do neznáma. První zastávka je na Oplatilu, okolo kterého stejně jedu a byl by hřích se tu nestavit. Stavím u velkoskladu a na hladině je příjemně plno. Lysky, roháči, kachny divoké, chocholačky, poláci, labutě. Na keřích zpívají stehlíci, pěnkavy a zvonci. Přejíždím blíže k ostrovu, vzpomínám na zimní pozorování, kdy se tu na hladině houpalo asi 2000 hus. Dnes je jich tu slabých 60 a ještě je mám proti slunci. Ze stínu vyjíždí párek zrzohlávek. Balím to, čeká mě Bohdaneč.
Průjezd okolo bohdanečské benzíny mi odkrývá pohled na vodní plochu, místo na vyschlé bahno! Parkuju na obvyklém místě, nahazuju batoh s Kowou a stativem a vyrážím k pozorovatelně. Od minulé návštěvy je fantasticky spravená cesta a člověk může po ní jít s botami do tanečních!! U první informační cedule pozoruju cvrkot na hladině. Zrzohlávky, husy, lysky, chocholačky. Zdá se mi, že vidím i poláka malého, bílé pod ocasem je nezaměnitelné, ale než si ho stačím vyfotografovat, zapluje do rákosí. Na hladině se majestátně pohybuje párek lžičáků pestrých a ve vzduchu poletují tři pochopové – dva samci a jedna samice. Cestou se díky elektronickému naslouchátku kochám hlasy, některé už nejsou tak anonymní, jako na počátku. Slyším sýkoru modřinku, drozda, všudypřítomného strnada obecného i rákosního a nad tím vším vyniká svou až jednotvárnou melodií budníček menší. Přicházím k pozorovatelně, kde mě vítá Vstup zakázán -)). Pravda, na schodech se podepisuje počasí a trouchnivějí. Slyším jeřáby, takže se vydávám na pozorovatelnu, jelikož jinak přes rákosí není nic vidět. Na hladině je asi 60 hus, v dáli létají rackové a na menším výběžku sídlí čejky chocholaté. Jiné bahňáky nevidím. U pozorovatelny je však navezeno pár stovek náklaďáků bahna a je tam krásně uježděné rákosí, tak se vydávám podél uschlého navršeného bahna. Pouštím zvuk slavíka modráčka, který se přiletěl podívat.
Nevím, zda to byla náhoda, ale na ten hlas se ukázal i moudivláček lužní. Více jak 3 minuty poletuje asi ve vzdálenosti 5m, ale opět se prokazuju jako podprůměrný fotograf. Povedou se mi aspoň fotografie strnadů rákosních.
Na obloze se ukazuje orel mořský. Je přímo nad mou hlavou a tak se zakloněnou hlavou sleduju jeho let. Ukazuje se i pochop, který se na orla vrhá, mačkám spoušť, snad z toho něco bude! Pomalu se vracím, ještě registruju let datla černého a strakapouda. Na bližší určení je daleko. Odnáším si spoustu nahraných hlasů, které se pak v klidu pokusím eliminovat.
Další dnešní zastávka je Ostruženský rybník u vesnice Ohaveč. Zajíždím co nejblíže k rybníku, pokecám s domorodcem a vyrážím přes louku k vodní hladině. Jen co se dostanu do tunelu v křovinách je okolo mne živo, neposední střízlíci, budníčkové a povede se mi fotografie pěvušky modré. Mohlo by toho být víc, jen kdyby člověk byl chobotnice a byl rychlejší. Opět často zastavuju a nahrávám hlasy. Na menším z rybníků už zahnízdily labutě, nebo to aspoň tak vypadá. Sedí v rákosí na hromadě zastlaného rákosí. Mizím, aby měla svůj klid. Dostavám se ke stavidlu. Na hladině to žije!! Desítky lysek a chocholaček, poláků velkých, samice morčáka velkého, na druhé straně se potápí potápky malé ve společnosti 5ti lžičáků pestrých (3 samci a 2 samice). Sleduju i párek hoholů, kopřivek, kachny divoké ani nepočítám. Je tu ale překvapivě málo racků chechtavých. Prohlížím si v dalekohledu čírky modré i obecné, u kterých do dálky svítí bílá křídelní páska. Jsem tu více jak hodinu a stále je na co se dívat, ale čeká mne ještě rybník Pátek a pak asi 250 kilásků domů. Na rybníku Pátek se ukazuje už asi týden labuť černá. Po cestě se mi ještě podaří ulovit pěnici černohlavou, která mi řve do ucha. Nechávám batoh a stativ na kraji houští, v dohledu nikde nikdo a vracím se jen s aparátem a volnýma rukama. Pěnici už ale nenačapám.
V autě dávám do navigace vesnici Buda u Bakova, kde se nachází rybník přímo u značky konec vesnice. Zastavuju u vjezdu do rybníka, který tam mají vybudován rybáři, asi když jsou výlovy. Stojí tam nějaká paní a kouká na hladinu. Z dálky se na mne směje a ptá se mi, jestli jedu na labuť. Na krku mám dalekohled a fotoaparát, takže odpověď je jasná. Ukazuje mi na vzdálenou stranu rybníka, kde v klidu loví potravu ve společnosti čírky obecné. Obcházím víc jak půlku rybníka, abych se dostal blíže. Foto se povedlo. Ještě kontroluju zbytek osazenstva. Tak jako jinde, chocholačky, poláci velcí, jedna zrzohlávka a čírka, kachny divoké a labutě. Vyrážím směr Plzeň a dál.
Po pomalu 2,5 hodinách jízdy se blížím domů. Pojedu okolo Výsováku, v týdnu se tam denně stavuji, jestli mi už nepřilétli kulíci. Bojuju s leností a pohodlím už být doma, ale když přijde odbočka k Výsováku, automaticky zabočuju a zajíždím za rybník. Bahna jsou více jak v ¼ plochy... tady by se bahňákům „bahnilo". Já být bahňák, budu tady a kašlu na Moravu -)))!! Vidím jen 6 racků, kterým patří celá ta velká plocha. Jsem docela zklamaný. Koukám na hodinky, máme návštěvu, ale co jednou to projet dalekohledem ještě stihnu. Vidím konipase bílého a vedle... vedle poskakuje první letošní kulík!!! Po chvilce hledání najdu ještě další dva, takže celkem tři. Nad kopcem nad rybníkem jsou ve vzdychu 4 káně a jeden luňák hnědý, to ještě netuším, že za pár minut uvidím o 5 kilometrů dále i luňáka červeného.
Byl jsem se na ně podívat ještě v pondělí ráno, jestli jim nepřilétli nějací kamarádi vodouši, ale i kulíky jsem už našel po více jak hodinovém hledání jen dva. Začíná hustě sněžit... co chci od počasí na Velikonoce. Sedám do auta a odjíždím na chalupu, dneska tam mám funkci vrchního topiče. Mrzne, tak se k praskajícím kamnům těším.
