Ještě před dovolenou se domlouváme s Láďou Jassem, že hned z Moravy přijedu za ním do Krkonoš. Z dovolené na Moravě odvezu část rodiny domů do Plzně a ihned se otáčím a jedu dalších 270km do Krkonoš. Chci se vypravit na horské druhy, budníčka zeleného, pěvušku podhorní a lindušku horskou. Předpovědi neslibují žádné hezké počasí, ale budeme věřit a doufat.

Ráno brzo razíme do Krkonoš.Zastavujeme několikrát okolo Vysokého nad Jizerou a hledáme lejska malého, který mi chybí v obou birdlistech. Bohužel marně, stejně jako pátrání po budníčkovi zeleném v okolí Harrachova. Chystáme se aspoň na hřebeny Krkonoš, ale počáteční déšť a mlha na hřebenech nás odradí. Domlouváme se, že další den opět vyrazíme – to bude sobota.

Večer ještě vyrazíme do lomu u Krkavčí skály na sluky. Přijíždím s předstihem, nějak nerad někam chodím pozdě. Láďa se od Proseče blíží na kole. Jdeme pěšky k lomu, je okolo 21:00. Našli jsme si místečko, kde přehlídneme široké okolí a čekáme na sluky. Asi ve 21:15 opravdu jedna přolítne nad našimi hlavami. To bylo vše! Před 22. hodinou se balíme.

večerní lom se slukami

Sobotní ráno je opět ubrečené, slibují, že se má vyjasnit, ale pohled z Proseče na Krkonoše mluví jasně. Cesta by byla asi zbytečná. Vyhrává náhradní plán a tak vyjedeme na opačnou stranu, na rybník Pátek, kde ještě včera bylo šest husic rezatých. Zastavujeme se na rybníku, kde to pro mne kdysi všechno začalo. Sem mě vzal tehdy Láďa jako 13ti letýho kluka a já poznal krásu ptačího světa. Tehdy si pamatuju, byla hladina plná, pravděpodobně šlo o tahové období, dnes Žabakor zeje prázdnotou. Zastavím se zde pokaždé, když jedu okolo a proto mojí minulé zastávce tu vyrostla nová pozorovatelna. Tehdy byl plný kachen a já byl zcela u vytržení, že u nás žije tolik druhů ptactva. Dnes byla hladina prázdná až na pár labutí, desítek kachen a poláků, možná zase na podzim...

pozorovatelna na Žabakoru

Rybník Pátek se v průběhu roku proslavil svým hostováním pro labuť černou, která tam už není, stejně jako tma nebyly už husice rezaté. Pomalu se pouštíme po bahnitém břehu směrem k rákosí... Husice nenacházíme ani po důkladném průzkumu a tak se musíme spokojit s čejkami a kulíky říčními. Stavujeme se zde ještě v neděli a to se nám povedlo zastihnout rodinku jeřábů. Pozorujeme je přes celý rybník, nechceme je plašit. Bylo to krásné pozorování do doby, než si nějaký jiný birder prakticky vlezl mezi ně a ptáci odletěli.

rodinka jeřábů na rybníku Pátek

Nezajímavé byly i zastávky na dalších vodních plochách směrem k Ostruženskému rybníku. Kde nic, tu nic. Nad Ostruženským rybníku nás vítá káně lesní a my pomalu jdeme k rybníku samotnému. Vstupujeme do tunelu, který zde vytvořily větve a neudržovaná vegetace. Jsou slyšet budníčci cvčilky. U prvního rybníčku nás překvapí pár lžičáka pestrého, okolo kterého plují 3 mláďata. Lžičáci se brzo zvednou z hladiny a i s mladými odlétají z našeho dohledu kamsi za rybník. Obracíme pozornost na druhou stranu k většímu ze zdejších rybníků, počty lysek jdou do stovek a vzadu se krčí labutě. Za pozornost stojí 5 rybáků černých, kteří se proplétají mezi racky chechtavými. Jinak nic, co by stálo za větší pozornost, vracíme se.

Ostruženský rybník