Po týdnech dřiny na chalupě měním sbíjecí kladivo za stativák a vyrážím po práci do blízkých Tchořovic, kde Starý rybník stále vykazuje málo vody i přes vytrvalý déšť, který zde je prakticky on neděle. I počasí se umoudřuje a přestává i poprchávat a tak z práce nezabočím do města, ale přejíždím bydliště o těch pár kilometrů. Na samotném letišti je klid, žádný moták nebo orel v dohledu, jen na druhém konci tancují ve vzduchu vrány a dvě poštolky a vzájemně si do nekonečna oplácejí útoky. Sjíždím k rybníku a koukám, že je ještě větší úbytek vody než minule a rychlý pohled na bahna mi ukazuje, že se tu dnes koná sněm bahňáků.

Hned u můstku na pravé straně sám loví vodouš bahenní, tak rychle parkuju auto na první odstavné ploše, vytahuju všechny naše propiety a pomalu jdu k rákosí, kde ukryt pod maskovací sítí v klidu můžu sledovat bahňáků rej. Několik metrů ode mne se brodí bekasina otavní, lituju, že fotoaparát je v servisu a po břehu běhá 6 kulíků říčních. Rozhlížím se po bledém a písečném, kteří tu také byli, ale ty nikde nevidím. V převaze tu jsou vodouši bahenní a jespáci obecní. Na kraji v mělké vodě hledají potravu dva jespáci bojovní a kousek od nich běhá vodouš šedý. Velká početnost je tu čejek chocholatých, které se roztahují na každém ostrůvku z bahna. Čas od času jich pár vzlétne, předvedou pár akrobatických prvků a zase přistanou. Na jednotlivých kamenech, co vystupují z vody trůní rackové chechtaví a podle zbarvení je vidět, že jich je pár letošních. Našel jsem i jednoho mladého rybáka obecného. Velkou radost mi udělal nález jespáka malého, který se jako světlá myška proplétá mezi čejkami a vodouši. Víc jak 100m ode mne na břehu se koupe skupina vran jak černá, tak šedivá varianta, ale na dravce je to dnes velmi chudé. Každopádně koukám na hodinky a čas tu utíká 10x rychleji než u dřiny na chalupě. Bylo velmi příjemné zase v prstech cítit doostřování monokuláru...