Dnes mám nástup do nemocnice a tak mám dopoledne čas. Doma mě nic nedrží a tak pojedu zkontrolovat orly křiklavé nedaleko od Plzně. Po osmé hodině jsem na místě. Olověná obloha neslibuje nic hezkého a tak ke knížce, ipadu, termosky s kávou a křesílka přidávám i veliký dešník. Čeká mě asi kilometrová chůze. Občas spadne pár kapek, ale obloha zatím svůj příděl deště statečně drží.

stanoviště

Cesta vede nyní z kopce, tak hezky ubíhá. Jdu vedle malebného ladovského rybníčka se stavidlem, kde už chybí jen vodník a hlavou mi letí... za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál je rybníček Brčálník...z tohoto rozjímání mě vyruší traktor, který se žene proti mně. Když mě ale míjí ohleduplně zpomalí, aby necákal bahno z cesty na mne, nebo asi si prohlédl exota, který se s blížící dešťovou hrozbou valí naložený jako soumar ven z civilizace.
Po projití lesíkem mi proletí nad hlavou orel křiklavý. Jen se mihne průsekem cesty a zase zapadne do lesa. Docházím na pozorovací místo a rozkládám křesílko a stavím stativák. Orly ještě nikde nevidím a tak sleduju rehky, pěnkavy a lovící poštolky a upíjím kávu a v hlavě sumíruju články z předešlého birdovského víkendu. Nad lesem krouží dvě káně lesní a usedají na korunu vzdáleného stromu. Nad vesnicí se ukáže orlí silueta a do kání jako když střelí. Obě začínají útočit na orla křiklavého, který uhýbá jejich manévrům bohorovským klidem. Upevňuju iphona na stativ a pokouším se natáčet video. Brzy toho orel má dost a zapadne do lesa.

Orel křiklavý – foto V. Teplý

Víc jak půlhodiny je klid, lovící poštolka střemhlav se spustí na louku a s myškou v drápech letí na blízký keř ke svačině. Okolo mne projíždí terénní auto s pracovníky, kteří kontrolují ohradníky na dobytek. I v jejich očích vidím otazníky, když přelítnou moje křesílko s kávou, knížkou a dalekohledem. Aby na mne měli více času, provádějí údržbu v mé těsné blízkosti, až zde není co udržovat. Drát je napnutý a ohradníky jsou pár desítek metrů ode mne. Odjíždějí. Mezi tím se na obzoru opět ukázal orel. Sleduju jeho vybarvení ve velkém dalekohledu a užívám si krásných chvil.

Orlové foto V. Teplý

Nástup mám ve čtyři tak koukám na hodinky a uvažuju... Kladno není tak daleko od Prahy a Motola, stihnu ještě dravce. Raroh mi nedá pokoje. Přejíždím 120 kilometrů. Čím blíže k cíli, tím více svítí sluníčko. Déšť nechávám daleko za sebou, stejně jako šedou oblohu. Na dotyčném místě chvíli bloudím, přece jen je tu konec světa, ale při projetí jedné vesničky se „chytnu" a už jedu cíleně. Čas mám výborný a nemusím ještě nikam spěchat, dělám časté zastávky. Krkavci, káně bělochvostá, luňáci červení, pochopové a poštolky. Na drátech sedí tmavý bod, zastavuju u krajnice a monokulárem sleduju samce poštolky rudonohé. Po chvíli se k němu přidají další tři. Musím pomalu myslet na cestu zpátky. U statku přibržďuju, ale koroptve tu dnes nejsou, za to moták lužní sedí opět na stejném místě jen asi o 20m dále. Byl krásnou tečkou za dnešním dnem.