Natěšená pozorováním prvních tuleňů se ještě cestou na ubytování (tip: byli jsme ubytovaní tady a můžu jen doporučit, ať jde o vybavení a kvalitu apartmánu, služby, systém rezervace... http://www.gaestehaus-siemens.de/ ) zastavila v přístavu a ověřila si, odkud nám ráno jede loď na Düne. Po celém dni na vzduchu, a ještě navíc na mořském vzduchu, jsem usnula, jako když mě do vody hodí. Očekávání věcí a zážitků příštích mi pak pomohlo i dobře a spokojeně vstávat.

Scházíme se před hotelem a směřujeme k přístavišti. Všude klid. Až podezřelý. Objevují se kolegové z výpravy a opakuje se scénář z předchozího rána...čekáme v zimním přístavišti, loď jede odjinud. Je dost času to napravit, takže na Düne odjíždíme v plné sestavě a v plánovanou hodinu. Počasí není vysloveně špatné, ale ideální pro fotografování taky ne. Uvidíme, co den přinese. Vlny o trošku větší než den předchozí nás nesou k přístavišti, kam zajíždíme po pěti minutách.. Vlastně taková jízda MHD. (jízdní řád tady: http://www.helgoland.de/helgoland/duene-duenenfaehre.html)

Jsme na ostrůvku. Jeho dominantou je maják. Mimo jiné je dobrým ukazatelem výšky moře za odlivu a za přílivu.

Ještě jsem si nezvykla, že kajky mořské jsou tady něco jako u nás březňačky. Každá, kterou potkáme, se tedy hned u přístavu stává hodnou pozornosti objektivu. Většinou ale, než závěrka cvakne, vidím další... Přicházíme na konec chodníčku a před námi vlnolam, malá zátočinka, pláž, pohled na maják, pár fotografů a...ptáci. Kromě kajek, které nám nevěnují moc pozornosti, proletují rybáci severní, na hranici přílivu snídá pár kameňáčků pestrých a břehouši rudí. Nezačíná to špatně :)

Stále ale hledám pohledem tuleně. První, které "objevím", se koupe. Opodál vidím dalšího "prvního" - na souši. Soustředím se na ně a pro "zrnka písku" přehlížím "pískoviště".... Na první pohled je pláž totiž plná kamenů... Chvilku mi trvá, než mi dojde realita a já si uvědomím, že jsou skutečně tady. A já taky.

Počasí příliš nepřeje, světlo nic moc - znáte fotografy, jak jsou na světlo vybíraví :) ale jsme tady teď a tady....a je potřeba si poradit. Mou foto-pozornost zaujalo barevné ladění, linie těl tuleňů, tónování záběrů a tak se pokouším obrátit nevýhodu ve výhodu. Jak se podařilo, to už musí posoudit jiní.

Pomalu obcházíme ostrov. Kolegové volí rychlejší tempo, zůstávám chvíli sama.

Občas mě překvapí, jak dokonale jsou tuleni maskovaní. Navíc není období námluv ani porodů a malých mláďat, a zavalití obři věnují lidem jen málo pozornosti. A když, tak v dobrém. Nádherným zážitkem pro mě byly chvíle, kdy se mi podařilo navázat s některým z tulení oční kontakt. Nesnažila jsem se o to - ale oni prostě komunikovali a tak to byly chvíle tiché, důvěrně blízké a nezapomenutelné.

Ostrov jsem za celý den obešla 2,5x. Pokaždé se otevíraly jiné pohledy, moře bylo jinak vysoko, slunce jinak kreslilo. Popisovat hodinu po hodině stejně nemůže dát přesný obraz a tak raději ke konkrétním okamžikům.

Za odlivu jsem na jednom místě, v pásu pokrytém kobercem mořských rostlin, potkala bahňáky. Stovky bahňáků. Rostliny se vlnily a hýbaly a až zalehnutí do písku, zklidnění a soustředěný čas pozorování postupně pomohl  rozeznat druhy: jespáky mořské, kulíky písečné, kameňáčky pestré, břehouše rudé, vodouše rudonohé....

Na ostrůvku je letiště a překvapilo, jak rušné. V jeho těsné blízkosti najdete hnízdní kolonii racků žlutonohých. Ti sedají na dráhu mezi přílety a odlety letadel...očividně jim ruch letištního provozu nevadí. Další z častých racků jsou racci stříbřití.

Při jednom okruhu jsme se s kolegou nevraceli po pobřeží, ale středem ostrova. Uprostřed písečných dun najdete i jezírko. U něj jsme pozorovali dokonce i husy velké. Krásné chvíle jsem strávila focením budníčků menších poletujících a lovících mezi stvoly rákosu těsně nad hladinou.

Jedním z pro mě nových pozorovaných ptačích druhů pro mě na téhle výpravě byl ústřičník velký. Na Düne jsem si jejich fotografování opravdu užila. Za své vzala také ideální představa toho, kde se tito krasavci pohybují - nejen že nás jeden budil svým voláním ze střechy sousedního hotelu, ale pářící se pár si vybral pro zplození potomků posezení na bagru :)

Tak, jak jsem se pustila do psaní, vybavují se mi stále další a další obrazy. Článek tak narůstá do délky. Pro dnešek se tedy rozloučím a další zážitky a obrazy z Düne najdete v dalším pokračování.