Konec dobrý, všechno dobré se říká. Já jsem rád, že při bilancování roku jsem mohl při posledních letošních ptačích výpravách být s těmi nejlepšími kamarády a moc za to životu děkuju, že je mám. Minulý týden jsem birdil úspěšně s Vláďou Teplým na Mosteckém jezeře a koncem roku jsem zajel na Rozkoš za Jardou Vaňkem a Láďou Jassem.
Byl to nezvyk po několika dnech ranního lenošení zase brzo sednout do auta a vyrazit přes půlku republiky. Dlouhodobá předpověď počasí nic moc dlouhodobě neslibovala, ale každým dnem byla přívětivější. Zmizly předpovídané deště a ve finále ani na avízované silné větry nedošlo. Vyjíždím pomalu za tmy, Praha je pod mlhou a zataženou oblohou, občas drobně mrholí, ale před Hradcem je obloha pomalu jak vymalovaná a venku se nehne ani lístek. Okem kontroluju denní průměr spotřeby nafty – 3,8l, na to, že je to taková „kráva“ velká je to paráda!!
Parkuju v České Skalici u kamaráda. Hrozba parkování v blízkém okolí Rozkoše stále trvá. Jarda přijíždí o půl hodinky dříve, tak přesednu k němu do auta a pokrafáme o Vánocích. Už aby byly za námi -)) Přesunujeme se do Skalice na nádraží a čekáme na vláček, který přiveze Láďu, což se za pár minut stane a nic nebrání, abychom vyrazili.
Zastavíme v ovocném sadu nedaleko silnice. Stromy jsou obalené kvíčalami, odhadujeme jich na 300vky. Porozhlížíme se po brkoslavech, o kterých máme hlášku od kamaráda z Nového Města. Tady bývají taky, jak sděluje Jarda, no my na ně štěstí nemáme.
První zastávka bude na děličce. Zajíždíme až k rybářským maringotkám, kde můžeme nechat auto pod dohledem. Vytahujeme stativáky a já si beru konečně svůj vortex, který jsem nechal před měsícem u Jardy v autě. Ještě že mám dva. Pozapínáme zipy, natáhneme čepice, šály a rukavice, je sice +4 ale teplo přece jen vypadá jinak. Je bezvětří a pod mrakem a jak koukám na hodinky, je 10:30 a my vyrážíme. Na děličce je muž se ženou a vlčák, takže pěvci z děličky budou pryč. Pes leze do vody, asi nějaký psí otužilec. Zapínám si bundu až ke krku a utahuju šálu, nějak mi z toho pohledu začala být zima. Stavíme stativy. Kachny, labutě, roháči a lysky. Hledáme hoholku lední, někde tu jsou už několik týdnů, takže šance je. Pomalu postupujeme děličkou. Proti nám jde další birder – Jakub (Macháň) zastavíme se na pár minut. Hoholku viděl a i morčáky malé, neptáme se kde, rádi si je najdeme sami. Stejně je to šílenství ten birdwatching – často člověk hledá malého tvora na ohromné ploše. Lidové rčení o pomyslné jehle v kupce sena je na místě. Popřejeme si vše nejlepší do roku 2017 a pokračujeme ke splavu děličky. Ani častá kontrola hladiny nic nového nepřináší, Jarda zahlásí šest kopřivek, poměrná část Rozkoše je pod ledem a tak jsou kachny dost daleko. Dostáváme se ke splavu. Přehlížíme část nádrže, zaujme nás nezávisle na sobě pomalu úplně černá kachna divoká. Procházíme velké racky, ale překvapení se nekoná. Kachen je poměrně hodně, velké množství hoholů severních, poláků chocholaček a s nimi jeden polák velký. Na ledě mezi racky hoduje nádherný orel mořský. Jak můžu pozorovat, trhá rybu. Na bahnitých kosách jsou desítky kormoránů a pár volavek popelavých s hejny racků. Prohledáváme skupinu 30ti morčáků velkých, zda tam nebude morčák bílý, toho najdeme nedaleko, jak se sám potápí. Bílá „vrána“ mezi tmavými kachnami. Jako velitel výpravy Jarda zahlásí přesun do Východní zátoky. Vracíme se po děličce. Pečlivost se vyplácí, nedaleko skupinky poláků chocholaček najdeme druhéhosamce morčáka bílého. Daleko na kvalitní fotku, ale přesto se ho pokouším najít v hledáčku. Ani náhodou!! Nemáte někdo nějakou pomůcku??? Pokouším se určovat body, podle kterých bych ho měl najít v aparátu. Až se u něj objeví černý kormorán a dává mi lepší orientační bod.
Pánové se zatím pokouší najít pěvce, který jim vylétl z pod nohou, a který byl tak rychlý, že nepostřehli druh. Jdeme pomalu, ale vypadá to, že pták byl tak šikovně ukrytý mezi kameny, že jsme ho přešli. Škoda.
Autem se přesouváme do Východní zátoky, jak hlásí cedulka. Jarda přejíždí brod a míříme cestičkou na louku. Není záhodno tu nechávat nikde auto!! Na louce pokukujeme, zda tu někde neběhá místní populární nandu. Ale vidíme jen srnčí a volavku, na stromě poštolku obecnou. Okolo proletí sojka a straka, nad autem švitoří šest čížků lesních. Parkujeme a vytahujeme birdwatcherské nádobíčko a husím pochodem se proplétáme vegatací na břeh. Je 13:00
Zátoka je klidná, díky bezvětří je voda skoro jako olej. Máme kliku. První podívání do Kowy a máme hoholku. Láďa si připisuje další druh letošní druh. Je nedaleko chocholaček. Brzo najdeme ještě šest turpanů hnědých a párek zrzohlávek a jednoho hvízdáka, všechno je ale strašně daleko a ještě vzduch nad ledem se chvěje. Další dnešní nový druh je asi 100 čírek obecných. Přituhuje a zvedá se vítr, začíná být zima. Chocholačky v sousedství hoholky se zvedají, ale hoholka zůstává na místě. Koukáme, ale nic, co by je mohlo vyplašit, nevidíme. Hoholka lední je asi 60m od břehu a tak se tam s Jardou pomalu vydáváme. Gumáky se balí bahýnkem, budu mít co mýt a na moje nohy je to dobrá rehabilitace. Dojdeme až k vodě a hoholka se pohubuje na hladině kus od nás. Mačkáme spoušť aparátů a v klidu odcházíme.
Končíme, je zima, teplota klesla, Láďa nemá boty na výpravu na bahnité výběžky a tak to dneska odpískáme. Vracíme se k autu a já dopisuju viděné druhy. Jarda nás zaveze ve Skalici k autu a my jdeme ještě na oběd. Pak razíme směr na Semily. Celá cesta zpět byla luxusní dobrodružství. Do dnes mě navigace tahala úplně jiným směrem a cesta trvala zhruba hodiny. Ke Dvoru Králové nás táhla jako vždy, pak nás ale odklonila na Vrchlabí a po odbočení se nám zkrátil čas dojezdu na hodinu!! Každopádně jsme našli novou pohodlnou rychlejší cestu, až teprve u Dolní Kalné jsme najeli na klasické místní komunikace, ale pak už byl Libštát, Košťálov a Semily. Láďu odvážím k nádraží, kde má auto a já se vracím do centra Semil na sídliště, kde pár dní budu u sestry.