Pro nevhodný termín jsme museli plánovaný Omán odsunout na jaro 2019. A tak volba, kam na dovolenou, padla opět na Egypt. Pobřeží Makadi Bay se jevilo jako nejvhodnější destinací na šnorchlování a potápění se mezi korály. Zvolili jsme vyzkoušený resort hotelů Sea Red – Prima Life, kde jsme věděli, do čeho jdeme. Volba byla pro mne o to snadnější, že se asi 2km od hotelu nachází laguna. Její pozici mi ještě upřesnil Michal Šindel (uctivě děkuji), takže jsem si do Egypta přibalil malou kowu a Svenssona. Let obřím airbusem byl víc než příjemný, stejně tak jako noční cesta z letiště v Hurghadě do resortu hotelu.

Laguna
K laguně vede cesta napříč plážemi hotelů The Makadi Place, Makadi Spy a po promenádě lze dojít až k The Grand Makadi, kde končí vysoké zdi ohraničující resort hotelů a začíná poušť. Stejně jako každý přechod z pláže na pláž, i tady hlídá ozbrojená hlídka a já rukama nohama s pomocí několika anglických slovíček vysvětluju, kam mířím, a co tam budu dělat a proč mám dalekohled a fotoaparát. Situace o to horší, že ihned na zdí stojí hliněný domek s hrdým štítem – Egypt Army, ve kterém sídlí ostraha. Po základní prohlídce, kontrole přes naši hotelovou recepci jsem byl vpuštěn do pouště. Odsud to k laguně asi 300m.

K laguně jsem vyrážel zpočátku jen ráno, ale pozdě již i k večeru. Každopádně se odpolední pozorování ukazovala jako podstatně zajímavější, než pozorování ranní. Vymakal jsem i dopravu, přece jen pěší cesta byla na mne náročná. Za pár dolarů šla pronajmou čtyřkolka a člověk se tam dostal přes poušť za hotelem, nebo se u nás na pláži našel vždy ochotný "převozník", který za směšný „bakšiš“ člunem člocvěka převezl na pláž na konec resortu. Hlásit jsem ale na kraji pouště musel pokaždé, včetně zápisu a odhlášení. Pár vsunutých bankovek do ruky velitele mi zajistilo přístup již od šesté hodiny ranní.
Laguna jako taková byla úžasná a podle vylámaných korálů (některé trsy měly přes 1m, stejně jako ohromné množství lastur a škeblí, některé dosahovaly až velikost 50cm) pravděpodobně uměle dotvořená. Laguna se skládala ze tří částí, ústí moře s asi 100m zálivem, v zadním cípu „jezírko“, kde byla věčně voda. Zbytek laguny byla velká hádanka. Kde ráno za odlivu byla voda, s přílivem jsem chodil suchou nohou a obráceně, ale celá laguna šla projít po dně, jen si člověk musel hledal cestičky mezi korály, popř. mělkou vodu, kde se šlo přebrodit na další sušší místo. Hlavně v zapadajícím slunci (soumrak a tma se tu snáší víc než rychle) byly tyhle procházky mezi korály po dně laguny kouzelné.Tolik, co za těch deset dní jsem se snad nenabrodil ani jako malej kluk, kdyz jsem měl Jizeru pár metrů od domu.

Okolo části laguny vedly výletní velbloudí trasy, takže často karavana velbloudů zírala na exota, který se brodí lagunou s dalekohledem u očí. Stejně jako velbloudi často přicválalo víc jak deset nádherných koní s jezdci, kteří se projížděli po mořské pláži a zdárně mi plašili všechny ty rybáky, racky a kulíky. Mrzelo mi vyplašení rybáka buď černohřbetého (k tomu se přikláním) nebo rybáka uzdičkového. Dlouho jsem se přibližoval, abych měl lepší fotku. Vznikla pouze nevydařená „letovka“. Je lepší dodržovat pravidlo – fotografuj a až pak pozoruj!
Každá návštěva byla víc než vydařená a já jsem si zabodoval hned první den rybaříkem jižním, sedícím na kusu kamene, šesticí ouhorlíků stepních ve společnosti vodoušů šedých, ještě tři kusy se ukázaly další den a pak už jsem je neviděl. Rybáci velkozobí, společně s vránami domácími byli jediným druhem, který se na laguně vyskytoval denně. S otevřenou pusou a neschopný pohybu jsem sledoval let hohola severního, který přilétl z moře, obkroužil celou lagunu a vyrazil zpět na moře. Škoda, mohl se na chvíli zastavit. V laguně samotné jsem zastihl vodouše šedé, vodouše malého, vodouše bahenního a pisíka obecného. Každý den bylo na co koukat. Poprvé jsem viděl kulíky mořské, okolo kterých běhali letošní kulíci, spolehlivě a vytrvale prchající mým směrem, motajíc se mi pod nohama. Vždy jsem raději uhnul z trasy, abych je nehnal před sebou. Dvakrát jsem zahlédl kulíka písečného.
Některý den jsem pro změnu začínal u ústí laguny, která byla doménou rybáků velkozobých, chocholatých, oranžovozobých, bělolících a racků arabských, bělohlavých. Přes asi 20tim úsek se přebrodil na druhou stranu zálivu a pokračoval druhou stranou. Jeden den jsem tu ráno zastihl pětici vlh pestrých, které se proháněly u ústí moře, sedaly do písku, aby po deseti minutách zmizely jako pára nad hrncem, a už jsem je tu neviděl. U ústí lovil orlovec říční a často mi nad hlavou proletěl s ulovenou rybou.
Laguna poskytovala každý den jiné divadlo, od náletu 27 volavek vlasatých. Bylo až k neuvěření, když se zvedly, opravdu jako by vybuchla ve vzduchu bílá, jak píše Svensson. Volavka popelavá a volavka stříbřitá svorně jako sochy trpělivě čekaly nad vodou, aby harpunovaly rybky, které se sem dostávaly přílivem a které sem k večeru chodili chytat místní rybáři jako návnadu. Na kameni seděl mladý kvakoš noční, jindy mě nadchla letící koliha velká až na kýčovitém pozadí palem a zapadajícího slunce, den se tu zdrželo kvarteto pisil čáponohých. Tady se ukázala osvědčená pravda, zastav a uvidíš víc.
Ani pláž samotná nebyla k zahození. Z lehátka jsem sledoval námluvy hrdliček senegálských, kdy sameček pohodoval s tak napnutými běháky a vypnutou hrudí okolo samičky, jako ruský generál. Vlaštovky obecné a jejich rezaté příbuzné vlaštovky skalní, břehule říční. Poštolky sídlily přímo v resortu hotelu, stejně jako veledrzé vrány domácí, které byly všude a soupeřily s vrabci, kdo více ukořistí zbytků jídla z talířů na terasy jídelny.
Díky laguně šla dovolená přežít úplně parádně a doplňovala jak potápění, nebo šnorchlování a pokud někdo zavítáte do končin Makadi Bay, docela určitě se tam běžte podívat.