It's A Long Way To The Top, tak by se dala i nazvat dnešní kapitola. Rok 2018 je pro mne velice příznivý, co se týče nových druhů, které mi letos přibyly do magické „třístovky“. Letos to byl sup bělohlavý, jespáček ploskozobý, břehouš rudý (5 let se za ním honím) a jespák skvrnitý. A to nepočítám zpackaného budníčka iberského, který byl hybridem, tak jsem, si ho škrtnul ze seznamu.
Zprávu o potáplici lední na jezeru Milada mi poslala jak Renata, tak Vladimír, ale jejich smska mě zastihla už na chalupě. Skřípal jsem zuby, když mi Vláďa o pár hodin volá, že potáplici na Miladě zastihl. Nadějí bylo, že se pár dní zdrží a počká i na mne. Pondělí ani úterý pro pracovní nasazení bohužel nepřicházelo v úvahu, a tak ač to nedělám, mrknul jsem každý večer na Birds, zda je potáplice stále na místě.
Středa se stává mým dnem Dé. Být včas na místě je základ, a tak do Severních Čech vyrážím už v pět ráno. Venku je něco okolo -5, takže rituál škrabání auta, když je člověk líný zajet večer do garáže, mě neminul. Za černočerné tmy vyjíždím, čeká mě 180km, takže v přehrávači nacházím oblíbeného Setona – Cesta životem a přírodou a cesta krásně plyne. Po cestě nabírám kamaráda a s malou zastávkou před 8 ranní parkujeme nad Miladou. Viditelnost nad vodou je nula! Mlha se převaluje sem a tam. Tam, kde je jinde krásný záliv plný kachen a lysek je dnes hustá krupicová kaše. Chvíli sedíme v autě, ale znám Miladu, je to tu na celé dopoledne, než se mlha zvedne. Na potvoru nefouká ani větříček, aby mlhu rozehnal.

za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál je jezero Milada

Vylézáme z auta, jak zjišťuju záhy, mám svůj den. Když opomenu, že jsem nechal doma brýle na čtení, tak jak stojím v mrazivém ránu (tady ukazuje klimatizace venkovní teplotu -10) tak to nejsou jen brýle, ale i čepice a rukavice. Rukavice pak vyhrabu v kufru každou jinou, ale nejdu na ples v opeře. Čepici zachrání mikina s kapucí a teplá bunda. Vyrážíme. Okolo nás je všechno jako v pohádce, namrzlé stromky, stvoly bylin, pocukrovaná tráva, vše se to jen jiskří....atmosféra Vánoc jak vymalovaná. Scházíme na štěrkovou cestu, která se vine okolo celé Milady. V zátoce víc tušíme, než vidíme lysky, ale v rákosí okolo nás poletují sýkořice vousaté, sýkory koňadry a jeden strnad rákosní. Obcházíme zátoku a opět se přibližujeme k vodní hladině. Všechna mlha se válí nad hladinou, na cestě a okolí, i v rákosinách je snesitelná viditelnost. Ozývá se nám potáplice, může být 20 metrů od nás, ale vidět opravdu není nic. Teď už víme, že je tady a že počkáme, až se mlha zvedne. Vracíme se k autu. Po cestě potkáváme Radka Lučana, prohodíme pár slov s tím, že potáplice tu je, ale není vidět, tak že se vrátíme do auta a počkáme.
Půl desáté a mlha stále, že by se dala krájet. Vyrážíme do nedalekého Ústí nad Labem, na kávu, abychom zabili čas. Vracíme se po půl 12, ale situace je stále stejná. Hustá mlha brání pohledu na hladinu. Ve 12 to nevydržíme a balíme si stativák a vyrážíme najít Radka, který je někde před námi v mlze, jelikož jeho auto tu stále stojí. Když se dostaneme za víc jak polovičku Milady, začíná se mlha trhat a tam i potkáme kolegy. Potáplici lední nemají, ale našli aspoň severní, těch nacházíme přinejmenším pět. Poláci chocholačky ani hoholové severní nejsou tou správnou náplastí za potáplici lední. Pomalu, s ubývající mlhou se vracíme k začátku Milady. Zastavujeme se na každém kroku a pátráme, víme, že tu potáplice lední je z rána, ale kde...
Jdeme napřed, chceme zkusit štěstí tam, kde jsme jí ráno slyšeli, když volá Radek, že potáplici objevili na druhém břehu, vracíme se a vzhledem k přesnému popisu, kde ji hledat si brzy připisujeme nový druh. Bohužel je na druhé straně Milady, ale i to se počítá. Ve finále se pak dostává k našemu břehu.
Koukám na hodinky – 13:30, takže 5 a půl hodiny jsme čekali na „jednoho“ fogla. Kdyby člověk od rána nevěděl, že tam je, asi by to člověk vzdal.
Na zpáteční cestě zastihneme 20 hus velkých, ještě je kontroluju, jedna se zdá menší, ale jak to bývá, zdání klame, spočítáme lysky, koukneme na morčáka velkého u hráze, v zálivu je další potáplice severní a pár roháčů.