Ve třetí části našeho ohlédnutí za desátými léty 21. století se podíváme na to, jak klimatická krize ovlivňuje ptáky a jak se naše chápání klimatické krize v posledním desetiletí vyvíjelo.

Požádal jsem Brooke Batemanovou, vedoucí klimatoložku v Národní Audubonově společnosti (National Audubon Society), aby porovnala to, co víme o klimatických změnách a ptácích nyní s tím, co jsme věděli před 10 lety. Zde je její odpověď:
„Z pečlivého pozorování nadšenců a komunity vědců již několik desetiletí víme, že ptáci už reagují na změnu klimatu. Dlouhodobé záznamy poskytly informace o tom, jak druhy ptáků posunují migrační načasování dříve, zatímco ostatní kladou vajíčka dříve, než bylo u nich zvykem. V posledním desetiletí však máme ucelenější obrázek tohoto příběhu. Nyní víme, že načasování migrace se posunuje nejen u několika druhů, ale u všech severoamerických ptáků jako celku stabilním tempem v důsledku změny klimatu.

Tyto znalosti máme nyní k dispozici, protože meteorologické radary umožňují vědcům v průběhu času studovat stovky druhů a miliardy ptáků. Jak se otepluje klima, zmenšuje se velikost ptačího těla, rostou jim delší křídla, aby udrželi krok se změnami a migračními nátlaky. Netýká se to jen migrujících druhů, ale také ptáků na dvorcích, kde studie ukazují, že se ptáci u našich krmítek přeskupují. Druhy přizpůsobené na teplejší klima, jako strnádka vrabcovitá a střízlík karolinský, jsou díky mírnějším zimám schopné expandovat na sever. To vše bylo odhaleno z údajů shromážděných komunitou vědců, zabývajících se sběrem dat, který v posledních letech narostl.

V posledním desetiletí jsme díky komplexnějšímu pochopení změny klimatu a lepší dostupnosti dat zjistili, že některé druhy už ztratily celé části svého území, jako např. vlhovec severní, jehož území se stáhlo o 143 km na sever. Celá společenství se narušují. Migrace kolibříka šestibarvého nyní není synchronizována se svým liliovým potravinovým zdrojem, který nastává po odkvětu lilií a změna klimatu způsobuje častější hromadné vymírání mořských ptáků, protože se oceány oteplují a ekosystémy kolabují.

Umíme dobře odhadnout, jak bude pokračovat ovlivňování ptáků klimatickou změnou. Zpráva Audubon’s Survival by Degrees poskytuje obsáhlý pohled na zranitelnost 389 druhů severoamerických ptáků v důsledku změny klimatu, přičemž každý druh ztrácí velkou část svého teritoria. Zpráva dále odhaluje, že 2/3 druhů hrozí vyhynutí vlivem změny klimatu, pokud nyní nepřijmeme opatření. Pokroky v modelování klimatu, technologiích a výpočetní technice, metodologii modelování a databáze výskytu ptáků za poslední 10 let umožnily provést analýzu této pravděpodobnosti v měřítku celého kontinentu.

Trendy v pozorování vzácných ptáků
Zeptal jsem se autora příručního průvodce a přispívatele BirdWatchingu Kenna Kaufmana, zdali by nějaké trendy v pozorování vzácných ptáků za posledních 10 let mohly být přímo propojeny se změnou klimatu. Zde je jeho odpověď:
„Změna klimatu má samozřejmě dopad na celkové rozdělení ptáků, protože jak stále můžeme vidět, pásma se posouvají směrem na sever –přičemž u mnoha jižních druhů postupuje a u mnoha severních ptáků ustupuje. Pravděpodobně to má negativní dopad na populaci mnoha ptáků, kteří hnízdí na severu, protože se zmenšuje jejich celkový počet jejich hnízdišť. Je však obtížnější propojit jednotlivá pozorování vzácných ptáků se změnou klimatu. Nejpozoruhodnější zatoulanci jsou tak zdánlivě náhodní, že jejich objevení je předmětem náhody, takže by bylo těžké odhalit změnu. „

„Nyní se objevuje více rarit, ale z větší části je to kvůli rostoucímu počtu pozorovatelů ptáků. Fotografie a internet také hrají velkou roli, protože bylo zdokumentováno mnoho rarit, když nějaký příležitostný pozorovatel zahlédl něco zvláštního, vyfotografoval to a zveřejnil online. V minulosti by většina takových nálezů zůstala bez povšimnutí a neidentifikovaná. Abychom věděli, jestli se celkový počet ptáků zatoulaných mimo dosah mění, musíme se soustavně soustředit na dlouhodobá data z konkrétních lokalit, jako jsou Farallonské ostrovy (u Kalifornie) nebo špička Ontario´s Long Point.

'

„Ale konktrétní vzácné druhy se těžko spojují s klimatickou změnou, jelikož jejich výskyt se mění v proběhu času, což ovlivňuje vzácnost jejich výskytu. Dobré příklady zahrnují tereje a husičku podzimní.

Pokud se vrátíme o několik desetiletí zpět, byli terejové jakéhokoliv poddruhu nesmírně vzácní v kalifornských pobřežních vodách (i když terej modronohý se občas ukáže v Saltonském moři). Nyní jsou terejové modronozí celoročně pravidelně vídáni u Kalifornie ve větších počtech a také jsou zde pravidelně pozorováni terej maskový, terej modronohý, a dokonce terej tichomořský a terej červenonohý. V posledních několika letech byli všichni mnohokrát viděni na mnoha pobřežních lokalitách. Je to opravdu ohromující změna. Dále na východ jsou terejové žlutonozí vidět podél Atlantického pobřeží a pobřeží Mexického zálivu od Newfoundlandu po Texas a na mnoha ostrovech více na sever, na kterých se vyskytují jezera aspoň po Massachusetts, Indianu a Nebrasku. Místně se spousta těchto druhů považuje stále za velké rarity, ale zvětšující se počty nepřestávají ohromovat, jelikož terejové jsou teplovodní ptáci, jejich rozšiřování vypadá jako přímo propojené s oteplováním klimatu a oceánu.
Whistling-ducks jsou dalším dobrým příkladem. Husičky podzimní bývaly specialitou jižního Texasu, ale v posledních letech se rozšířily po celé mapě, zvláště na východ Skalnatých hor. Viděl jsem je tento rok v New Jersey a Ohiu a nemusel jsem jet víc než míli od svých obvyklých stanovišť, aby se mi to podařilo. Letošní záznamy zahrnují hejno 6 v Novém Skotsku, hejno 9 v Quebeku a také hejno 10 v severním Illinois a hejno 8 ve Wiskonsinu. Jen abych vyjmenoval pár nejsevernějších záznamů z tohoto roku. Celkový počet jedinců severně od Golfského pobřeží by se pravděpodobně dal počítat ve stovkách.

Husička dvoubarvá se zas tolik nerozšiřuje, ale jejich teritorium se pohybuje nahoru údolím řeky Mississippi. Několik párů husiček podzimních a dvoubarvých hnízdilo v jihozápadním Illionis. Abych znovu zdůraznil – tohle je něco, co bych ještě před několika lety považoval za neuvěřitelné. Whistling-ducks na severu jsou stále považovány za místní raritu, ale zjevně jsou součástí mnohem většího trendu, a protože se považují za tropický druh, oteplující se klima působí jako logická příčina jejich rozšiřování.

Nejnovější zjištění ohledně klimatické změny a jejím vlivu na ptáky dávají dobrý předpoklad k tomu, co se stane s rozšířením ptačích druhů, jak se bude klima oteplovat. Některé z předpovědí mohou na první pohled působit extrémně, ale nejsou o nic extrémnější, než příklady, které jsem už zmínil. Naše předpoklady se už stávají skutečností. Právě proto doufám, že pozorovatelé si prostudují práci Audubonovi organizace týkající se klimatu a budou jí brát vážně.

3. část - Foto a text Zdroj Birdwatching 2020