S rostoucími obavami z násilí páchaného na ženách, uvádíme několik příkladů, jak mohou pozorovatelé ptáků zajistit, aby si tento koníček mohli užívat všichni.
„Tohle je moje číslo na mobil“, řekl. „Dej pozor na ty brkoslavy a klidně mi pošli zprávu, jestli je uvidíš.“ Žádný nátlak na mne, jen užitečné rady ohledně pozorování a způsob, jak sdílet novinky, kdybych viděla ptáky. Předtím jsem ho neznala, ale strávili jsme nějaký čas pozorováním ptáků v přírodní rezervaci a cítila jsem, že mu můžu věřit. Bohužel tomu tak vždy není. Když píšu tento článek, tak téma bezpečnost žen křičí ze všech titulních stránek novin. V týdnu, na který připadl International Women's Day (MDŽ) a Mothering Sunday (Neděle matek), všichni sdílíme smutek rodiny Sarah Everardové a jsme rozrušeni a zmateni smrtí nevinné dívky, která šla domů po návštěvě přítele. Jejím vrahem byl sloužící policista, což způsobuje ještě krutější bolest. Jako děti jsme vychovávány k tomu, abychom se staraly o ostatní; „cizí nebezpečí“ je vštěpováno každému od útlého dětství. Všichni se učíme, abychom si dávali pozor na lidi, které neznáme a byli opatrní v případech, které se můžou ukázat jako nebezpečné. Rozcházejí se však cesty chlapců a dívek, jak stárneme? Jako žena, pokud jsem sama ve městě, se vyhnu chození po úzkých cestách a temných ulicích. Klíče mám v ruce nebo je mám připravené ve snadno přístupné kapse. Nikdy nechodím se sluchátky na uších a vždy dávám pozor, kdo jde poblíž mne. Dělají to muži nevědomky také tak pro svou bezpečnost? A co takhle pozorování ptáků? Celkově se jedná o návštěvu venkovských oblastí, které můžou být mimo vyšlapané cesty. Ptáci nejsou jen ve spravovaných přírodních rezervacích s návštěvnickými centry, kde jsou dobře udržované stezky, personál, dobrovolníci a další návštěvníci. Je pravděpodobné, že budou i na odlehlých místech mimo město, možná na úzkých cestách, zarostlých stezkách nebo strmém úbočí hory. Čím je místo odlehlejší, tím je menší pravděpodobnost, že tam bude existovat nějaký signál mobilního telefonu, natož veřejný telefonní automat (pamatujete si je ?!). Ze své podstaty vás pozorování ptáků zavede na místa vzdálená od ostatních lidí, ať už jde o nebezpečí nebo záchranu.

pozorování ptáků zavede Ruth na nejrůznější neobvyklá místa

Chování při pozorování ptáků.
Znamená to, že by ženy neměly pozorovat ptáky? Není už bezpečné, aby šly ven samy? Možná by kvůli své bezpečnosti měly pozorovat ptáky jen ve skupinách nebo s mužským doprovodem? To je samozřejmě absurdní návrh, který nelze ani na okamžik brát vážně. Věřím však, že ženy už své chování při pozorování ptáků venku mírní, takže to možná není tak přitažené za vlasy. Jaké to je být ženou – pozorovatelkou ptáků? Vždycky tvrdili, že jsem především pozorovatel ptáků a jen náhodou jsem žena. Miluji ptáky – vidět je, slyšet je, identifikovat je a sledovat jejich chování. Při každé příležitosti jděte pozorovat ptáky. Díky jim poznávám nádherná místa. Po celou dobu lockdownu (uzavření kvůli pandemii) jsem chodila po mém místním vápencovém ostrohu, který se jmenuje Great Orme. Místy je to velmi strmé a fyzická námaha mi prospěla, ale co je důležitější, ptáci mi zvedli náladu a zlepšili mé duševní zdraví. Při sledování letecké akrobacie našeho místního kavčete, mě ptáci úplně pohltí a veškeré starosti zmizí. Pozorování ptáků je pro vás dobré a mělo by být podporováno při každé příležitosti. Mám štěstí, že mám partnera, který sdílí moji vášeň pro ptáky a líbí se mi, že Alan a já sdílíme tolik z jejich pozorování. Ale občas si také užívejte pozorování ptáků sami. Vychutnávám si ten tichý okamžik, kdy jsem sama, obklopena jen přírodou. Všechno je najednou povznášející, vzrušující a uklidňující a je to něco, čeho se nehodlám se vzdát. Tento týden jsem se však více zaměřila na to, jak se cítím a chovám, když venku pozoruji ptáky sama a uvědomuji si, že vědomě nebo ne, mírním své chování. Vždy někomu sdělím, kam jdu a jak to bude zhruba dlouho trvat, kdyby se něco stalo. Mobil mám vždy nabitý a po ruce pro případ, že bych potřebovala zavolat nebo něco vyfotografovat. Když hledám ptáky divám se pozorně na všechny strany kudy procházím, abych například zaregistrovala bramborníčka černohlavého, který rád sedá na Gorse keře. „Podívej se přes rameno a zkontroluj, zda ta hrudka na skále opravdu nebyl bělořit.“ Když jsem sama, uvědomuji si, že také automatiky registruji každou další osobu, kterou vidím. To je něco, co nedělám, když pozoruji s ostatními. Je támhle ten chodec muž nebo žena? Je sám? Kudy jde? Je za mnou ještě někdo? Raději změním trasu, než abych se s někým potkala v úzkém bodě cesty. Zastavím se na stanovišti, aby mě raději předešel, než aby mě sledoval. Není to nic extrémního, ale uvědomuji si, že to dělám automaticky, protože jsem sama. Dělají to muži také tak, když venku pozorují ptáky sami? Mám podezření, že ne. Z malého průzkumu mezi mými mužskými přáteli - pozorovateli, vyplývá, že chodí pozorovat ptáky kam chtějí, kdy chtějí a jak chtějí. Ani je nenapadne, zda-li je pro ně takové chování nebezpečné. Jdou někam a dívají se na ptáky a tím to pro ně končí. Ale ve skutečnosti to není vždy tak jednoduché. Většina mužů také zmírní své chování k ženám, když jsou sami. Místo toho, aby se ženy zapojily do hovoru, mohou prostě jen projít kolem s pouhým souhlasným pokývnutím hlavy, protože mají strach, aby nedošlo k nesprávnému pochopení jakékoliv další interakce. Pouhé potěšení jedné osoby, která ptáka ukazuje jinému pozorovateli, může být odmítnuto v případě, že chování je považováno za dravé (nežádoucí). Je smutným odrazem dnešního života, že si někdy nedovolíme navázat lidský kontakt jednoduše kvůli vnímaným potenciálním rizikům. Těch pár případů zkazilo hodně pro mnohé. Ale jen pokud jim to dovolíme. Co můžeme udělat, aby pozorování ptáků bylo bezpečnou a příjemnou zábavou pro každého? Zásadní je respektovat jeden druhého. Všichni bychom měli na sebe dávat pozor a zvážit, jak naše chování může ovlivnit ostatní. Zdravý rozum by měl samozřejmě platit pro každého, kdo se rozhoduje, kde a kdy někam zavítá, ale není důvod, proč by ženy neměly pozorovat ptáky samy, pokud si to přejí.
Uklidnění žen.
Schovávání se uvnitř není řešením a neměly bychom být ani tak podezřelé, abychom v každém muži viděly potenciálního útočníka. Většinu mužů by to ponížilo, pokud bychom na ně takto nahlížely; prostě také jen pozorují ptáky. Možná by muži měli být povzbuzování, aby zvážili, jak se ženy mohou cítit při náhodném setkání. Veselá tvář a krok zpět k ponechání dostatečného prostoru jasně ukazují, že nemáte v úmyslu blokovat cestu. Jednoduché pozdravení a přesun na druhý konec může stačit k tomu, aby se žena ujistila, že nejste hrozbou pro její bezpečnost. Neblokujte „skryté „dveře, aby věděla, že může kdykoliv odejít a nechte na ni, zda bude chtít zahájit rozhovor, vniknutí do něčího prostoru není jen fyzické. A proč by pozorovatel ptáků neměl být hlučný a hrdý na to, že je pozorovatel; díky dalekohledu je přece jasné, proč tak dlouho stojíte na jednom místě na cestě. Je důležité nepodceňovat rizika pro ženy v dnešní společnosti a nebagatelizovat něčí zkušenost se zastrašováním nebo ještě něčím horším. Tyhle věci je třeba brát vážně. Stejně tak nesmíme ztratit smysl pro perspektivu. Lidé a myslím si, že zvláště pozorovatelé ptáků, jsou obecně dobří lidé, kteří oceňují své okolí a rádi sdílejí své zvláštní okamžiky divočiny. Prokázat respekt a umožnit prostor, jsou tak jednoduché kroky, které bychom měli učit příští generaci pozorovatelů bez ohledu na pohlaví. Můžeme a měli bychom směřovat ke světu, kde vidíme jen kamaráda pozorovatele. Jsem člověk, jsem pozorovatel. Konec příběhu. No, skoro konec. Zavolala jsem na to telefonní číslo, abych předala zprávy o svém pozorování brkoslavů? Samozřejmě jsem to udělala po tak ohleduplném a neohrožujícím přístupu. A zbytek mých dobrodružství při pozorování ptáků společně s Alanem Daviesem je, jak se říká, historií.

ptačí lokality mohou být daleko od ostatních lidí a telefonických signálů

zdroj text a foto - Bird Watching - květen 2021