Nic dnes neukazovalo na veleúspěšný ptačí den. Na ptáky jsem letos tak nějak musel rezignovat ze zdravotních důvodů a více méně pozoruju jen na zahradě chalupy zcela běžné druhy. Letos jsem si nechal ujít kulíka pacifického, mandelíka hajního. Zdravotní stav ani po 10ti infúzích v posledních týdnech není nic moc, operace se odložila na jaro 2022. Problémy nejen s nohami, ale začaly se ozývat jak bederní tak krční páteř.
Ráno mi volá Borek, že nedaleko Chotěšova objevil pří hledání kulíků hnědých luňce šedého. Odpovídám, že to bohužel nedám, jelikož ke všemu „marastu“ ještě vrcholí příprava na svatbu jednoho ze synů, která je příští týden. Oba synkové mě stále posílají do auta ať jedu, ale smysl pro povinnost je silnější. Celý den mi to vrtá hlavou, přece jen to mám okolo 50 kiláků tam a 50 zpátky, to bych ještě zdravotně zvládnul. Po 18té hodině mi přichází email, že luněc je pravděpodobně ještě na místě. Volám Borkovi a informuje mě, že na místě je Michal Javůrek a posílá telefon.

Vyrážím a volám po cestě Michalovi. Bohužel právě odjíždí, ale prý je tam ještě na místě Jarek Zeman, volám i jemu, ten pro změnu za chvíli odjíždí, ale potvrzuje mi, že luněc je spokojený na místě a že právě ulovil hraboše. Já to mám ještě asi 30 minut do cíle. (Oba pánové mi velice ochotně vysvětlují, kde ho najdu, děkuji pánové)
Jedu a cestou se hlavě omílají staré, klasické otázky. Nejedu zbytečně? Vzpomínám na nedávnou vlaštovku skalní, kterou jsem minul asi o hodinu.
Projíždím Přešticemi, Dobřanami, Chotěšovem a odbočuju na Kotovice. Opět se spojím s Borkem, ještě mi ochotně upřesňuje místo. Nevím, zda znáte ten pocit, když před sebou vidíte kilometrové lány polí a říkáte si...jak tady mám najít nějakého ptáka?? Na kopci stojí auto a vidím, že z něho sprintuje do polí nějaký muž. Hned mi to zvedlo náladu, jelikož vidím, že tahá dalekohled. Parkuju vedle stojícího auta a vidím, že tam sedí další lidičky. Drze se jdu do auta zeptat, zda li tu jsou kvůli luňci.
S úsměvem kývají všichni, že ano, jen jim stačí sedět v autě, ale kolega že běžel do polí, aby byl blíž. Bílá barva luňce svítí na dálku, jsem rád, že mám aspoň svého vortexe, nikon odpočívá doma. Opírám se o kapotu auta a kochám se v dalekohledu pohledem na krásného dravce. Má číslo 290!
Pomalu jdu do pole, abych udělal nějakou fotku aspoň na telefon. Nechci ho vyplašit a tak zastavuju v dostatečné vzdálenosti a „dokladovku“ mám. Cesta zpět je už v euforii. Ani nevadí, že za Dobřanami přichází silný liják, mám luňce!!! Povedlo se a Liborovi děkuji. Díky jemu jsem si připsal na seznam oba supy a dnes i luňce šedého. Nikdy mi neopomene zavolat, když něco zvláštního pozoruje, Liborku díky.
PS: ponaučení pro příště – vždy fotoaparát sebou!!!!!

Foto: moje je dokladovka, Liborovy ty lepší fotky