Často se v odborných článcích, ale i mezi birdery vyskytují slova, kterým laik nerozumí. Abychom pochopili následující příběhy, dvě z nich si vysvětlíme. Twitching – cesta za ptačím druhem, který někdo objevil a ostatní upozornil na místo výskytu, jde o raritní druhy jako v poslední době luněc šedý, keptuška stepní...člověk upustí většinou vše co má v ruce, startuje auto a vyráží na určené místo. Pakliže druh stihne a vidí ho – jde o twitching (jako můj případ s luňcem šedým), nebo přijede často o pár minut později a druh mine (jako můj případ s vlaštovkou skalní)- Zjednodušeně twitching – ptáka nalezne a zapíše do seznamu a dipping – odjíždí zklamán se slovy snad někdy příště.

Každý twitcher má takový jeden příběh, který obvykle vypravuje s trpkým úsměvem a jistou dávkou bolesti. Ian Lycett se zeptal vybraných pozorovatelů ptáků na jejich nejhorší neúspěchy (dips) a podělil se o pár svých vlastních.
Sloveso dip znamená cestovat za specifickým ptákem a selhat. Twitching může být často jako horská dráha plná emocí. Slyšíte o ptákovi, zvážíte logistické výzvy, jak ho najít a pak se uvidí. Následkem může být vyčerpávající cestování na dlouhé vzdálenosti, napjaté vztahy, prázdné peněženky, namožené svaly, úzkost a pak konečně buď radost, nebo zklamání. Při příjezdu se zeptáte nejbližšího pozorovatele ptáků „ Je pořád tady?“ Pozitivní odpověď přináší pocit úlevy. Negativní odpověď však vyvolává pocit frustrace, jak se rýsuje vyhlídka neúspěchu. Bolí to a je jedno, jestli jde o odškrtnutí místního ptáka nebo národní rarity.

Pro dipping existuje spousta důvodů. Pracovní povinnosti, svatby nebo oslavy narozenin (dvojnásob jsou frustrující, když se jedná o vaše vlastní), nedostatek času nebo peněz vám můžou zabránit, abyste se vůbec pokusili. Někdy se vydáte, ale ještě před vaším příjezdem se cíl přemístí (nebo zemře). Hledání volavky rusohlavé, ve kterou jste doufali, bylo ve skutečnosti pozorování odhozeného a poničeného pytle. I když se to technicky nepočítá jako dipping, protože pták v něm obvykle potom přespí. Stejně jsme sdíleli frustraci a doufali jsme, že nám někdo pomůže a nasměruje nás, kde byl druh ještě včera viděn.
Občas jsou hranice mezi osobním úspěchem a neúspěchem velmi tenké a každý pozorovatel ptáků má nejméně jeden takový příběh. Neočekávané uzavírky silnic (díky Highways Agency a odklonu mimo M25 jsem zmeškal rybáka ktrálovského v Pagham o pouhých pět minut), defekty, srážky s ježky, zastávky pro doplnění pohonných hmot nebo rychlý chat s kolegou pozorovatelem, to vše vás může připravit o úspěch. Aniž bych si přál otevírat zde staré rány (počínaje jednou z mých vlastních), uvádím zde výběr tragikomických příběhů neštěstí.

Několik pozorovatelů ptáků při tomto twitchi  v Paghamu  vidělo  rybáka královského. Mnoho z nich, včetně autora však ne…….

Blízká setkání
Stalo se to 30. května 1993. Po těžké noci s mými přáteli v Londýně, jsem se probudil v bytě kamaráda v Leytonstone. Držel jsem v ruce tolik potřebnou kávu a zavolal na Birdline. Melodické tóny Richarda Millingtona mě informovaly, že ve městě Cley, v hrabství Norfolk, létá vzdušným prostorem nad bažinou rorýs východoasijský. Nastala panika. Kamarádi, pozorovatelé ptáků, už s auty odjeli. Řešením by bylo půjčit si auto rodičů. Dostal jsem se k nim domů, ale venku nebylo žádné.
Zavolal jsem znovu Birdline a informace z časného odpoledne potvrdila, že pták je stále přítomen. Když se rodiče vrátili, půjčil jsem si auto a zamířil k Norfolku. Musel jsem zpomalit, když jsem uvízl za traktorem v Glandfordu. Konečně jsem byl na pobřežní silnici a zaparkoval auto v 16. hodin na pokraji ulice Old Woman’s Lane.

Popadl jsem optiku a zamířil směrem k davu. Odcházející pozorovatel mě ujistil, že rorýs je stále tam a když jsem obešel bažinu, dostal jsem se k davu lidí. „Viděl ho někdo?“ „Právě prolétl a zamířil zpět k North Scrape; brzy to obkrouží a vrátí se.“

Zvedl jsem dalekohled a pokusil se najít rorýse – díval jsem se do hustého hejna, byla v něm spousta bílých pírek.“ Spousta jiřiček obecných s bílým kostřecem komplikovala pozorování. Druhý anglický rorýs východoasijský byl oficiálně naposledy viděn v 16.10, ale ne mnou. Ještě několik let poté zmínka o tomto ptákovi mi způsobila bolestnou grimasu. Objevení Suffolkého druhu o 20 let později v červenci 2013 byla ta nejsladší odplata.

Rychlá odpověď
Tuláci, kteří rychle přiletí a odletí, se ale často stávají potravou a může za to přirozený výběr a kočka domácí. Storm-blown petrels a alkoun malý jsou snem každého místního pozorovatele, ale také každého místního predátora, a proto je potřeba jednat rychle. Pozorovatelé ptáků, kteří v září 1995 dorazili do Leicestershire, aby viděli lyskonoha úzkozobého na Swithland Reservoir, byli zklamáni když zjistili, že cestovali zbytečně, protože ho sežrala velká štika. A rozhovor u čtvrtého britského záznamu hýla pouštního v Church Norton, West Sussex v květnu 1984 probíhal následovně:
„ Je ještě pořád tady?“ “Viděl jsi toho krahujce obecného, který právě proletěl kolem?“
„Ano.“
„Nesl hýla“
„Ah...“

V roce 1987 na Sicílii mi chyběly asi tak dvě minuty a byl bych viděl drozda šedolícého, ale poté přišla skupina místních a oznámila mi, že ho právě velká vlna odplavila na daleké moře, což znamenalo neúspěch jak pro ptáka, tak pro pozorovatele.

Můj přítel Paul Mead dorazil do Elmley v Kentu, aby si na svůj seznam přidal ouhorníka indomalajského. „ Šel jsem směrem ke skupině asi 100 pozorovatelů seřazených v dálce, když se najednou všichni do jednoho otočili ke mně a podívali se k nebi. Pták proletěl vysoko nade mnou, ale mně se nepodařilo ho pořádně vidět a už ho nikdo nikdy neviděl.“ Těsně, ale vedle!

Poté, co mladý Chris Jackson přesvědčil svého otce, aby ho odvezl z Yorkshire do Holkham v Norfolku kvůli dlouhodobě zdržujícímu se brhlíku amarickému, přijel tam a zjistil, že pták je na dohled. Pokoušel se sledovat instrukce o ptákovi, jenže ten mu odletěl dřív, než se mohl na něj podívat a ten den se už neukázal. Chris říká, že ho dipping „opravdu stále štve “.

Sám Josh Jones z BirdGuides seděl v charterovém letadle, které letělo na ostrov Fair, protože měl zprávu, že kulík kaspický se tam stále zdržuje. Stále byl zjevně přítomen a byl velmi dobře vidět - dokud ho nevyrušilo přistávající letadlo a on odletěl a už ho nikdy nikdo neviděl.

Sicílie, 8. října 1999
Dlouholetý přispěvatel do časopisu Birdwatch a špičkový fotograf Steve Young sdílí bolestnou vzpomínku: „ 8. října 1999 jsem přijel dopoledne na Sicílii a měl jsem na výběr ze tří velkých odškrtnutí (tiků), když každý pták byl na jiném ostrůvku souostroví: drozd tmavý na Gugh, drozd trajgový na St Agnes nebo orlík krátkoprstý na St Martins.

Velmi vzácně zatoulaný drozd tmavý do západní Evropy, na souostroví Sicílie, by býval byl skvělým záznamem pro Steve Younga, kdyby ho našel.

Podle mého odborného úsudku je pravděpodobné, že orlík zmizí jako první, vzal jsem si loď, stihl si ho slušně prohlédnout, ale špatně vyfotit. Dva drozdi byli spatřeni odpoledne a tak při troše štěstí by mohli oba zůstat. Zdálo se, že nudná noc s mrholením, bude hrát v můj prospěch a já byl na první lodi. Po několikahodinovém hledání nebylo po drozdu tmavém ani stopy a už nikdy poté nebyl viděn. Drozd tajgový zůstal celé dva týdny mého pobytu a viděl jsem ho; orlík obvykle pobýval ještě několik dní. Ten rok jsem viděl několik úžasných ptáků, ale vždy lituji, že jsem se ten první den rozhodl špatně.“

Jack Levene byl v roce 1999 také na Sicílii, ale měl trochu větší problémy, než měl Steve s drozdem tajgovým. Poprvé se pokusil vidět ho 8., denně byl neúspěšný, až konečně 18., po více než 50 hodinách v terénu a devíti pokusech, se to povedlo. Jack řekl, že ptáka uvidíme za den nebo za dva. Poté se najednou objevil a prolétl přímo před celým davem. „Ale to bylo přesně v okamžiku, kdy jsem si sundal brýle, abych je vyčistil.“

Mořské druhy kvůli tomu, že jsou mořské, můžou být obzvláště těžké k pozorování. Nepravidelně přilétající albatros černobrvý v Bempton, East Yorkshire, frustroval mnohé a představte si skepsi pozorovatelů mořských ptáků v Pendeen, Cornwall, když jim ukázali fotografii faetona červenozobého, který letěl kolem jediného pozorovatele sedícího o kus dál pod útesy.

Jedete za určitým ptákem, ale jste neúspěšní, aniž bystě věděli, že tomu tak je! Úžasná alka bílooká v Devonu vyvolává u většiny šťastné vzpomínky, ale naproti tomu Steve Swaby vzpomíná na svůj pokus vidět ji , takto: :
Dawlish Warren, Devon 15. listopadu 2006
„Jel jsem vlakem twitchovat alku bělookou, když jsem cestoval z pobřeží Essexu do Devonu. Když jsem dorazil, zjistil jsem dvě věci: alka nebyla viděna a počasí bylo otřesné.

Tato alka bílooká (detail), která byla v roce 2006 v Dawlish Warren, Devon, byla druhým záznamem pro Western Palearctic. Dav šťastných pozorovatelů ptáků vidělo ptáka (hlavní fotografie), což bylo v ostrém kontrastu se Steve Swabym o pár dní později.

Při marných hodinách pozorování rozbouřeného moře jsem se snažil zabránit tomu, aby se můj dalekohled naplnil mořskou vodou, zatímco jsem se snažil vydržet nápor větru a deště. Spousta lidí se mě ptala, co v tomto počasí vlastně fotím. Místní člověk s rudým obličejem na mě vychrlil nevyhnutelnou větu: „Minulý týden byla tady přímo dole, mohl jste si ji zabrat, byla tak blízko!“ To mi nebylo nic platné!

„Pracoval jsem na pobřeží od Warren ke stanici Dawlish, kde se pod mostem schovávalo 30 pozorovatelů ptáků v jakémsi modlitebním kruhu a zírali na podlahu, místo aby hledali ptáka. Odpoledne v 15.30 jsme už zbyli jen já a nějaký muž podobný Karlu Pilkingtonu, promočení až na kůži a poražení. Alku už nikdo nikdy neviděl.

„Deset hodin ve vlacích, cesta tam a zpět dlouhá téměř 800 km, žádná extra rarita a nejdražší chaluha příživná, jakou jsem za celý svůj život viděl.“ Když jsem konečně kolem půlnoci dorazil domů, smrděl jsem i na fotce, jak poukázala moje žena a zasmála se.

Na začátku července 2007 britská ptačí komunita opožděně zjistila, že albatros pestrozobý strávil následující ráno plaváním s husami na rybářském jezeře v Lincolnshire. Všem nám to uniklo a byli jsme velmi zklamaní. Ale když byl příště vypátrán na švédském pobřeží až do Malmö, způsobilo to, co se určitě musí považovat za jeden z nejhorších neúspěchů v historii pozorování ptáků. Švédský pozorovatel Elsy Schildt pokračuje v příběhu:

Tento albatros pestrozobý, který byl viděn zde na jezeře Lincolnshire, byl jen o několik dní později v Malmö; bohužel pozorovatel ptáků Elsy Schildt nebyl ve správný čas na správném místě.

Lund, Skåne, 8. července 2007
„8. července 2007 je pro mnohé magické datum, pro jiné traumatické.
Časně ráno v neděli jsem jel do práce, do nemocnice v Lund, v provincii Skåne. Den probíhal normálně s mobilem v režimu vibrací v kapse. V době oběda se objevily úžasné zprávy ze severozápadní části provincie Skåne o albatrosu pestrozobém. Volám přátelům. Co si o tom myslí? Je to pravda? Zamíří na jih?

„Být v pohotovosti a twitchovat, je nemožná kombinace. Zkouším si sám sobě říct „je to jen pták“ a ignorovat častější pravidelné vibrace telefonu v mé kapse. Nakonec se plížím na toaletu a vidím, že albatros skutečně míří na jih. Sakra! Tohle nezvládám. MUSÍM najít někoho, kdo by mě zastoupil. Podařilo se mi najít kolegu, který bydlí poblíž a je ochoten (za úplatek) mi pomoci. Běžím k autu, stále v bílém nemocničním oblečení.

„Ale kam mám jet? Volám Markusovi Tallrothovi, který je v přístavu Lomma a žádám ho o radu, která zní: „Jeď sem! Je jisté, že sem přiletí.“ Zavěsíme. Upozornění přicházejí často a rychle a pták míří blíž k Lomma. Jedu tak rychle, jak jen můžu. Marcus znovu volá: „Kde jsi? Určitě sem přiletí. Snažím se přesně pochopit, kde stojí a prosím ho, aby zůstal na lince, abych ho nepropásl. Vím, že je špičkový pozorovatel a já mám jen svoje auto, ale žádný dalekohled, ale chci ho opravdu najít.

Najednou vykřikne: „ VIDÍM HO! DĚLEEEJ!!!“ Už vidím přístav několik set metrů přede mnou, ale nevidím Marcuse. Křičí do telefonu: „Už letí kolem mě! Je opravdu blízko!“ Pak vykřikne: „VIDÍŠ TAKÉ ALBATROSY!“ Nouzově zastavuji na chodníku a vymrštím se z auta. Pátrám všemi směry. Nevidím ptáka, ale zahlédnu Marcuse a všimnu si, že se dívá do vnitrozemí směrem k panelákům. Pořád nemůžu najít toho ptáka. Marcus křičí: „MÍŘÍ NAD PANELÁKY! PÁTREJ SMĚREM K NIM ... NYNÍ ZMIZEL MEZI PANELÁKY A UŽ HO NEVIDÍM.“ Jsem k neutišení . Pták už nebyl nikdy spatřen. Naštěstí vám ale většina vzácných druhů nabídne příležitost je někdy vidět a tak by se vaší mantrou mělo stát: „ Uvidím ho jindy“.

Srpen 2017 přinesl lesňáčka žlutého (níže) do Portlandu, který byl v Anglii poprvé. Pozorovatelé ptáků, kteří dorazili následujícího rána, ho zmeškali (vpravo).

zdroj: Birdwatch 2021