Třídní nepřítel, tak tuhle „mrchu“ v duchu nazývám od roku 2015, kdy se jí snažím zastihnout. Kilometry za ní naježděné za ní, by se daly počítat na tisíce, jeden rok dokonce dva dny za sebou Rozkoš (jedna cesta tam a zpátky 500km) a velké nic bylo vždy výsledkem.
Minulý pátek „padla“ zdárně husa sněžní, že by za pár dní padla husa malá, tak o tom se mi ani nesnilo. Velký potočný potok znám, často jsem to přes udělal malou zajížďku, když jsem se vracel domů z Řezabince. Zastávka, ale vždy stála za to. Jak ukazovaly záznamy na Avifu, zabydlely se tu hned dvě zajímavé husy – krátkozobá a malá. Bohudík mám kamarády stejné blázny jako já, tak neváhali od Varů se vydat ke Strakonicím s malou zastávkou v Nepomuku, kde mě nabrali. Za slabou hodinku jsme na místě a vítá nás hejno běločelek na horizontu. Během hledání přilétají další a mísí se do již prohlédnutého hejna, některá hejnka odlétají do dálav. Asi po hodině nám husy zvednou dva orlové, kteří krouží nad rybníkem. S napětím sledujeme, kde „zaparkují“ a doufáme, že někde v našem dohledu. A hejno opravdu usedá asi 500m od nás, sedáme do auta a jedeme se ještě preventivně podívat, zda nenajdeme některé z hejn husí, které odlétly mimo hlavní „shromaždiště“. Bezvýsledně.
Vracíme se zpátky k hlavnímu hejnu, víme, že nesmíme vylézt auta, jinak je zvedneme, jedeme krokem, nacházíme i několik hus velkých, ale náš cíl je jiný. Takticky míjíme hejno, otáčíme se za ním a pomalu se vracíme s tím, že auto zastaví na druhé straně silnice a budeme pozorovat z auta. Po zastavení je celé hejno klidné, tak opatrně vylézáme a stavíme stativáky. Přeletem hejna jsme „vydělali“, jelikož hejno je vidět celé, ale hemžení hus je pomalu na mořskou nemoc. Brzy Vláďa nachází husu krátkozobou, stačí pár vteřin a mizí v hejnu.

Další zajímavý úlovek je hybrid husy velké a bernešky bělolící. Několikrát se nám zdá, že máme husu malou, ale než se stačíme vystřídat u stativáku, nebo vysvětlit kde se nachází, opět mizí. Tohle nepočítáme. Jdeme na jistotu. Pro husu malou nevnímáme ostatní ptáky, skřivani, ťuhýk šedý, káně lesní, opět orlové krouží nad hladinou rybníka, na stromech snad 350 kormoránů, poláci velcí...

Hejno se opět zvedá a krouží, s napětím sledujeme jeho pohyb, první jedinci dosedají do zátoky nedaleko od nás. Štěstí stojí při nás, přesouváme se o pár metrů autem a opět stavíme „nádobíčko“.
Hemžení hus pokračuje, zastavuje u nás auto s Pavlem Charvátem. Vrací se z Řežabince, pátrá s námi, už sedí v autě, když opět najdeme husu krátkozobou, tak na něj máváme. Pro něj životní úlovek.

Pokračujeme, už se nám ty hřbety míhají před očima, hledáme a Martin natáčí celé hejno, což se ukázalo jako nápad na „nobelovku“ a tím i husu malou „zachytit“. Díky jemu je i důkaz. Každopádně já nechci husu vidět nejméně rok ani na pekáči.
PS: kdo by se nudil, může si zahrát na přiloženém videu hru, Najdi svou husu malou.

foto a video Martin Ouška