Den č. 2 v Kuvajtu jsme začali na Mutla Ranch. Je to oblíbená oblast Markuse Craiga. Mutla je nízko položený ranč, kde testují obilí a nějakou trávu. Je to zanedbané místo a má přesně tu správnou velikost, aby se dalo dobře prohledat. Spousty a spousty migrujících ptáků jsou všude, hlavně Redstarts, budníček menší a budníček větší (který se konečně dostal na seznam nás všech).

 Budníček větší

Lepším úlovkem byli lejsek černokrký a iranie bělohrdlá. Naším hlavním cílem ale bylo najít krahujce šikra a rákosníka iráckého. Erik v trávě našel Warbler, který vypadal hodně slibně.

Dvakrát jsme vyfotili toho samého ptáka, právě tehdy na Mutla jsme se přesvědčili, že se jedná o vzácný druh. Odškrtli jsme ho a nahlásili do iGoTerra. Později, té samé noci, jsme si s odstupem času znovu prohlíželi fotografie a zjistili jsme, že je to jenom rákosník obecný (ssp fuscus), který měl jenom delší zobák. Není jednoduché identifikovat rákosníka iráckého, pokusíme se ho znovu najít později tento týden, možná že ve městě Abraq.

Po debaklu s Reed Warbler jsme se společně s Markusem vydali do Al-Liiahu, zvláštní přírodní rezervace na severu s podivně vysazenými stromy v poušti. Ukázalo se, že rezervace je skvělým místem pro hledání migrujících druhů.
Prašná cesta, po které se dalo jet autem, byla z obou stran obklopená stromy. Migrující ptáci byli všude. Hlavně pěnice pokřovní, budníček větší, Blackcaps. Prvním dobrým úlovkem byl sedmihlásek hajní.

Sedmihlásek hajní

To bylo dostatečně dobré na to, abychom s Omarem nasedli do auta a jeli tam. Další dobří ptáci také spolupracovali jako např. Pěnice dlouhozobá

 Pěnice dlouhozobá

a pár Nightingales (ssp golzi) neboli Eastern Nightingale (v budoucnu ho dostaneme pravděpodobně bez problémů) a také pár Turkestan Shrikes .

Nightingale (ssp golzi)

Turkestan Shrike

Po pár hodinách jsme koutkem oka se špatným výhledem zahlédli podezřele vyhlížejícího Whitethroat. Vypadala temně a obrovsky. Strávili jsme ještě dost času, než se nám jí podařilo odškrtnout a správně identifikovat jako pěnici Humeova. V oblasti WP je to opravdu vzácný druh – a také těžko idenfikovatelný.

 Pěnice Humeova

Omar sem dorazil, aby mohl vyfotit sedmihláska hajního a my jsme mu pomáhali ho hledat, ale bohužel se nám ho nepodařilo znovu najít. Omar navrhl, abychom šli do oblasti JPL a ve tmě hledali nightjaring. Jemu se už podařilo vidět lelka světlého na několika prašných cestách dříve během roku. My jsme žádného nenašli, ale za to jsme objevili slučku malou, která se snažila ukrýt před naším světlem, a také zraněnou keptušku běloocasou (byla postřelena nebo pokousána od hada).

 Slučka malá

 Keptuška běloocasá

Jaký pozorovací den, plný adrenalinu a energie.

Dalšího dne, což byl náš třetí den tady v Kuvajtu, jsme se rozhodli vydat do rezervace Jahra Pool a hledat vagrants. Náš první úlovek byl slušný sedící ťuhýk středoasijský a také chřástal kropenatý.

Ťuhýk středoasijský

Rozhodli jsme se začít prohledávat pláž, abychom našli waders. Pár jich tam bylo ale nic moc.

Waders v rezervaci Jahra Pool

Prvním dobrým úlovkem byl druh, kterého kdybychom dostali před pár týdny, řvali bychom radostí. Nyní jsme ho jenom odškrtli a šli dál bez nějakého většího pozdvižení - kulík pacifický.

Kulík pacifický

Později Erik našel ptáka, o kterém si myslel, že vypadá podezřele. Část těchto příspěvků určitě půjde na výzkum psychologického dopadu pozorování rarit. Mårten má doma kamaráda, který pozoruje podle presumce – všechno je vzácnost než dokážeš opak. Když nad tím uvažujete takto, vždycky hledáte rarity a vždycky je i nacházíte, než se to vyvrátí. Tak jako tak, jespák, o kterém Erik pořád mluví a nezavře hubu, mě připadá jako úplně nepodstatný. A když Erik navrhl, abychom kvůli němu přebrodili zátoku, rozhodl jsem se, že to za to prostě nestojí.

Brodění

Brodění

Erik vytrval a vydal se za ním. My jsme zatím našli kulíka kaspického!!!! Vedle něho seděl také ouhorník - ale o tom později.

Když už jsme měli tu příležitost, udělali jsme nějaké fotky jespáků a také video nízké kvality.

Vypadá jako jespák dlouhoprstý. Tohle nám potvrdil nejdříve Raul Vicente a později také Arjan Dwarshuis, bylo to poprvé, co jsme bez cizí pomoci našli MEGA v oblasti WP. Další pozorovatelé z Kuvajtu dorazili na místo, aby mohli později pozorovat jespáky. Musíme poznamenat, že vzhledem k velikosti jeho nohou mu to jméno opravdu sedí.


 Jespák dlouhoprstý

Nyní zpět k ouhorníkovi. Viděli jsme ho odlétat, ale protože jsme neviděli žádné bílé značky na křídlech, chtěli jsme si ho prohlédnout lépe. Oba Erik i Mårten dostali Colared Pratincole a s ním i pocit zadostiučinění a chtěli jít dál. Nicméně jsme se za ním vydali znovu, tentokrát s foťákem. Chtěli jsme udělat nějaké lepší fotky. Prohlásil jsem, že nemá žádné bílé značky na koncích křídel. Zatímco Mårten and Erik řekli – ale má ... na téhle fotce jsou vidět ... koukej.

Vzdali jsme to a vydali jsme se zpět na druhý břeh, zpět na parkoviště, britský pozorovatel (asi Pete?) našel Kitiwake, bylo to podruhé v Kuvajtu.

Kitiwake

Vydali jsme se zpět do hotelu a nějakou dobu prohlíželi fotky ouhorníka, když Erik zvýšil hlas - znovu zdůrazňuji – na fotkách vypadá dobře. Zpět na hotelovém pokoji se oba Erik a Mårten začali rozvášňovat nad tímto tématem a s pomocí přátel Raula Vicente a Arjana jsme došli k závěru, že se jedná o ouhorlíka indomalajského.

Ouhorník je trochu nejistý a možná že se nakonec ukáže, že se jedná o ouhorlíka stepního. Musíme podrobně přezkoumat detaily na těle a pravděpodobně to nakonec rozhodne až tvar peří na ocasu a nosních dírek. Teď už je to na KORC, doufáme, že někdo pořídí lepší fotku do konce dnešního dne.

— UPDATE:
Nechávám tu i původní text a připisuji tuhle aktualizaci. Ouhorník je nyní potvrzen skutečným odborníkem v této problematice. Gerald Driessens, který spolupracoval na konkrétních pravidlech a pomůckách k tomu jak odlišit ouhorníka stepního od indomalajského. Spojili jsme se s ním a on téměř okamžitě odpověděl:
„ Děkuji za váš email, zajímavý pták. Tohle je nepochybně ouhorník stepní, kterému od slunce vybledly znaky na křídlech. Na vrchní straně peří jsou vidět zbytky hlavně na ocasu, podíl černé podél ostne je příliš velký na hrdličku východní. Na ocasních perech, která se zdají být dlouhá, je patrné značné zúžení vnějšího praporu. Nápadný je kontrast mezi krovkami a letkami. Kresba hlavy také odpovídá spíše hrdličce zahradní.
Když je tahle kauza konečně uzavřená, samozřejmě že jsme museli upravit svůj seznam. Děkujeme, Geralde, tahle zkušenost nám dala trochu pokory a nějaké nové znalosti.
— KONEČNÝ UPDATE

Takže – zpět k té části s psychologií – Erikův předpoklad se musel sklonit před mým, ale stejně jsem rád, že jsme ho identifikovali. Je dobré, že máme tým, který se dokáže rozvášnit bez toho, aby vznikl problém. Jaký skvělý den pozorování rarit – těžko ho překonáme.