Plán byl, jet autem celou cestu z Van do turistického rezortu Antalya na pobřeží Středozemního moře. Je to dlouhá jízda, ale z mnoha důvodů považuji cesty v Turecku za lepší než ty, které mají krajiny jako třeba Švédsko nebo Anglie. Ve skutečnosti je záhadou, jak je možné, že Maroko, Egypt a Turecko mají lepší cesty, než máme my. První zastávkou byl kamenolom blízko Van, kde někdo nahlásil brhlíka dlouhozobého. Brhlík skalní tu byl běžný, ale dlouhozobý nikoliv.
Vrabec skalní byl tady v lomu všude
Vrabec skalní
Anna Bohlin se k nám v Turecku připojila
Anna Bohlin a Mårten
Celkem překvapující bylo množství havranů polních, kteří se zde vyskytovali. Tohle vyvýšené místo, které je navíc celkem pusté, je úplně jiné od jejich přirozeného prostředí, na které myslíme, když mluvíme o tomhle druhu. Vůbec se nepodobá na udržované farmy.
Havran polní
Potom, co jsme dostali brhlíka, byl nejvyšší čas na snídani. Jeli jsme zpět dolů do Van a znovu musím podotknout, že snídaně je stejně krásná, jako kempování, když se odehrává na místě pozorování. Rákosník obecný a také rákosník velký zde byli běžní. Rákosník velký byl předtím součástí rozdílového listu, Erik totiž jednoho viděl v Kuvajtu na Muttla Ranch.
Brzy jsme také našli pár rákosníku plavých, což je také dobrý druh WP.
Jezero také nabízelo několik kachnic bělohlavých. Když jsme si plánovali náš rok WP, nikdy jsme nečekali, že je uvidíme jen tak jako běžný druh, a ještě k tomu několikrát do roka. Mysleli jsme si, že budeme muset jít na nějaké speciálnější místo Jeli jsme na západ kolem velkého jezera ve Van a udělali jsme si malou zastávku, abychom měli dobrý výhled na racka arménského, který se dal snadno odlišit od ostatních racků, díky svému vrstvenému peří.
Racek arménský
Dorazili jsme na slavnou horu Nemut někdy kolem večera. Na úbočí kopce jsme se pokusili pozorovat to, co nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu. Téměř okamžitě jsme na místě našli pár strnadů šedých.
Strnad šedý
Strnad šedý
Podle Emina je zde také brhlík dlouhozobý a vrabec plavý, které bychom mohli pozorovat. Nám se ale žádné nepodařilo najít. Nemut Dagi je poutavá, turistická atrakce s obrovskými tesanými sochami z let 60 až 30 před Kristem, takže jsou více než 2000 let staré.
Socha Nemut Dagi
Turistický byznys v Turecku v podstatě v posledních pár letech zkolaboval. Od té doby, co (z úplně neznámých důvodů) Booking.com zablokoval Turecko. Prostě jsme si tam dojeli autem, vybrali jsme si náhodný hotel podél cesty, který vypadal aspoň trochu útulně. Majitel se rozplakal nadšením – turisti!! Mluvili jsme s nimi a brzy jsme si uvědomili, že za posledních pár let měli jen velmi málo turistů. Během naší cesty jsme také viděli několik zavřených hotelů. Potom, co jsme se ubytovali na dnes a zítra, jsme sjeli dolů kopec a udělali jsme si mnoho malých zastávek na pozorování. Pod hranicí stromů jsme běžně mohli vidět celkem dost kvalitních druhů.
Sýkora temná
Ťuhýk rudohlavý
Iranie bělohrdlá
Strnad černohlavý
Sedmihlásek pustinný
Vlaštovka skalní
Bělořit okrový
Je tu hodně míst, kde byl nahlášen bělořit skalní. Nám se ale žádného nepodařilo najít. Zvláštně vypadající bělořit okrový se mu celkem podobá. Tohle je jedna z nevýhod eBird a Observado, nikdy nikdo nekontroluje správnost hlášení, ale vlastně by to ani nebylo možné. Celá myšlenka je totiž ta, že kdokoliv může nahlásit, co pozoroval. To je právě to, co dělá tento systém tak účinným a užitečným. Pod hranicí stromů jsme našli také několik brhlíků dlouhozobých. A zbytek našich nálezů je obzvláště divný. Hlavně hnízdo, které doslova visí v díře ve skále.
Skalní hnízdo
Pod hranicí stromů v Nemut Dagi jsme také našli další špičkový úlovek, bělořita bělobrvého.
Bělořit bělobrvý
Halucha a také strnad šedý se zde na koci pozorují snadno. Co se ale snadno nepozorovalo, byl vrabec plavý. Měli by tu být běžní, my jsme hledali a poslouchali hodiny. Jenomže tohle je stěhující se druh a během některých let místo obývají, zatím co jindy můžou chybět. Dalším běžným druhem na kopci byl vrabec skalní a celkem překvapivě skřivan lesní.
Skřivan lesní
stejně tak i skřivan ouškatý