Z výletu v Gruzii na jezeře Van byl přechod do východního Turecka trochu divný. Letěli jsme přes Instanbul, ale alternativně jsme mohli jet i autobusem mezi Tbilisi s Van. Měli jsme trochu štěstí a pronájem auta jsme vyřídili už na letišti ve Van. Je to už podruhé, co jsme zanedbali přípravu a plánování času příjezdu. Když jsme dorazili, auto už bylo pryč. Místní společnost měla ale také auto a dokonce bylo lepší než to, které jsme si zarezervovali. Chtěli jsme auto vrátit ve městě Antalya, což nám pronájem trochu zkomplikovalo.

Van vypadá jako velmi pěkné malé městečko, panuje tu přátelská atmosféra a restaurace na každém kroku. Vypadá to, že návštěva z Evropy je tu něco neobvyklé. Kamkoliv jdeme, lidé po nás zvědavě pokukují. Nic méně však přátelsky. První pozorovací den začal ve slejváku, takže se nám dostalo pár zasloužených hodin spánku navíc. V pozdních ranních hodinách jsme se vydali na místo hodinu cesty daleko, kterou nám doporučil Emin Yoğurtcuoğlu, špičkový turecký pozorovatel, který nám byl velmi nápomocný. Je neocenitelné mít místního pozorovatele, s kterým si můžete promluvit, když navštěvujete cizí krajiny, Emin, je ten pravý! O pár km později po úbočí kopce se nám dostalo spojení s naším prvním cílovým ptákem. Slyšeli jsme ho zpívat a bezy jsme ho i uviděli.


 Strnad pustinný

Brzy jsme uslyšeli a také uviděli (ale se špatným výhledem) přelétat nad hlavou hýl růžovokřídlý, což je taky další dobrý pták na seznam WP. Má velmi charakteristické volání a také způsob letu. Po pár km stoupání jsme se dostali blízko.


Hýl růžovokřídlý

Výhrou byl hýl mongolský, kterého jsme našli na kopci. Tohle je druh, který Mårten hledal při několika příležitostech v Arménii, ale vždy neúspěšně. Správná taktika, jak říká Emin Yoğurtcuoğlu, je přijít na to správné místo, prostě si sednout a čekat. Chvilku se nám to i dařilo, ale brzy jsme začali být neklidní a rozdělili jsme se. Asi po hodině jsme našli jednoho z nich a potom další dva.

To, o čem jsme si mysleli, že bude jeden z nejtěžších druhů v Turecku, jsme nakonec odepsali hned první den.

Šťastní táborníci

Zpět dolů jsme jeli autem. Viděli jsme pár strnadů černohlavých. Pravděpodobně jich během našich cest po Turecku uvidíme ještě mnoho. Cestou dolů z kopce jsme mluvili o kalandře dvouskvrnné a Mårten předčítal z Collinsovi příručky – Mají rády vysoké nadmořské výšky, přibližně na té úrovni, kde je obhospodařování půdy už téměř nemožné. Všichni jsme se na sebe podívali a řekli – potom je to tady a zastavili jsme auto. První věc, co jsme uslyšeli z oblohy nad hlavou, byla zpívající kalandra dvouskvrnná.

Šest nových přírustků na seznam, to se nám už pravděpodobně tento rok nikdy nepovede. Anebo možná na Madeire v srpnu!!