Je absolutně úžasné jít pozorovat do normální krajiny, kde si nemusíme stále dávat pozor na policii a vojáky. Normální zvyky, normální tradice, normální doprava. Naším cílem bylo navštívit Národní park Kazbegi. V Tbilisi jsme si pronajali 4x4 a jeli jsme do Stepantsminda, což je horská vesnice u paty ohromné hory Kazbegi. Cestou jsme udělali několik malých zastávek. První byla u malé řeky, která byla domovem několika zajímavých druhů, ale nic úchvatného.

 Vlha pestrá

Další zastávka byla lepší. Našli jsme budníčka zeleného a lejska malého.

 Lejsek malý

Dobrý oběd na konci cesty – potom, co jsme projeli tolika muslimskými krajinami, jsme si mohli dopřát oboje – vepřové i nějaký alkohol.

Cravings

Během jídla přiletěl k obědu také orlosup bradatý. I když jsme si mysleli, že vidět ho bude náročnější.

 Orlosup bradatý

Okamžitě jsme se v Stepantsminda vydali pozorovat. Nové druhy na WP přiletěly přímo k nám. Velekur kavkazský se ozýval z úbočí kopce, několik zvonohlíků královských a dva Caucasian Black Grouse se nám vystavovaly přímo z úbočí.

Další den jsme začali pozorovat v křoví podél údolí v Stepantsminda. Mluvili jsme s několika pozorovateli, kteří viděli oba druhy. Hýl velký a také rehek bělokřídlý. V údolí byly také běžní supi bělohlaví.

Torrent Vulture

Během prohledávání křoví pod místní čerpací stanicí jsem já (Klacke) uviděl přelétat jednoho rehka bělokřídlého, ostatní ho ale bohužel nemohli vidět. Byl by toskvělý druh na rozdílový list. Hledali jsme ho, ale marně. Blízko vesnice jsme našli místo, kde byl snadný a jistý zedníček skalní. Byl to životní druh pro Erika i mě. Jeden z těch druhů, který vás v příručce hned upoutá. Po obědě jsme se autem vydali na horu do kostela Svaté trojice na vrcholu.

Žádný rehek ani hýl. Pár supů hnědých si nás přiletěli obhlédnout. Je to také náročný WP druh, a proto bylo dobré ho dostat.

 Sup hnědý

Prohledávání řádků s taktikou pozorování v Kazbegi

Pozorování ze svahů

Nyní rehek bělokřídlý a hýl velký - oba získaly post našeho nejžádanějšího ptáka. Právě proto jsme se rozhodli další den vystoupat na vrchol. Oba tyhle druhy žijí v opravdu velikých výškách. Zimují sice v údolí, ale jakmile přijde jaro, vystoupají do výšek. Do neuvěřitelných výšek. Je těžké najít tyhle fantomové druhy, když dokážou žít v tak nepříznivých podmínkách. Začali jsme brzy ráno za mírného deště. Jak jsme stoupali nahoru, déšť pokračoval, ale pak se změnil ve sníh a s tím se dalo vypořádat snadněji. Bylo tu ale zima a větrno.

 Zima

Pozorovací podmínky byly bídné, ale vysokohorské druhy byly atraktivní. Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) se jako šílení proháněly v kopcích. Když jsme se dostali dostatečně vysoko, byli jsme schopni relativně snadno najít hýla velkého. Viděli jsme aspoň deset ptáků.

 Hýl velký

Ale žádní Redstarts. Nakonec jsme to vzdali. Mokří a promrzlí. Jeden z nejběžnějších druhů na hoře byl kos horský, který byl obyvatelem výšin stejně tak, jako údolí.

 Kos horský

K večeru se obloha vyčistila a Erik a Mårten se oba rozhodli pro další pokus o vyšplhání strmého kopce, který se tyčil přímo u našeho hotelu.

Stoupání

Vidíte je jako dvě malé tečky v dáli. Znovu se Snowcocks - Velekur (Tetraogallus) vystavovaly na odiv. Mårten natočil video.

Stále žádní Redstart Dalšího rána jsme se rozhodli pronásledovat nové úlovky a zvolili jsme taktiku prohledávání křoví v údolí. Pršelo celou noc a teoreticky kvůli špatnému počasí mohli ptáci slétnout dolů do údolí. Vydali jsme se na nové místo, které nám doporučil Frans De Schamphelaere, přímo na sever od vesnice a - sakra – našli jsme rehka bělokřídlýho po pouhých 5 minutách hledání. Sjeli jsme autem dolů do hustšího podrostu, abychom měli lepší výhled a možná i fotku, ale ptáčka se nám nepodařilo nikdy znovu najít. Takže nejlepší fotka byla rychle pohybující se budníček černonohý.

 Budníček černonohý

Také jsme našli skupinku špačeků růžových (nový na seznam WP), a také jsme dostali nejlepší fotku kukačky obecné.

 Špaček růžový

Kukačka obecná