Protože jsme dokončili naši cestu do Turecka dřív, než jsme plánovali, odjeli jsme twičovat do Rumunska, ale znovu jsme přeplánovali náš letní výlet do Itálie. To se dobře shodovalo s raritou - volavka černá v Apulii, v jižní Itálii.

Když jsme přijeli do Říma, tak jsme ihned jeli směrem na jih, kde byla nahlášená volavka černá. Odškrnuto číslo 600 na cestě u čerpací stanice, brakový pták nebo laciný. Bylo by lepší mít poštolku amurskou jako 600, ale zase člověk nemůže mít všechno, že?

 Vrabec italský

Přijeli jsme do malého ospalého přímořského města Porto Cesaro. Od našich italských přátel jsme dostali docela dobré informace a tak jsme už po pár minutách pozorování zálivu našli volavku.

Volavka černá

 Volavka černá lovící ryby

Pokud víme, je to africký pták, sedmý nalezený ve WP a to je velmi dobré. Na pobřeží byli také několik obyčejných středomořských ptáků, jako např. racek středomořský, racek Audouinův, několik rybáků malých a ztracený jespák malý.

Racek Audouinův

Jespák malý

Spali jsme v Porto Cesaro po velkolepé skvělé italské večeři. Nakonec, je to země s kulturou jídla.

Ráno jsme jeli na sever. Před námi byla dlouhá cesta k horám severovýchodně od Luccy, poblíž Pisy. Tábořili jsme vysoko pozdě v noci. Časně zrána jsme prohledávali strmé mokré svahy a představila se nám pravděpodobně omylem timálie čínská, asijský pták, který zřejmě prchnul z klece únoscům. Našli jsme docela málo asi po hodině hledání. Rychlí ptáci, těžké je fotografovat.

Odjeli jsme z Luccy do malé vesničky Deiva Marina (kde jsem mimochodem byl před pár lety, startoval tu cyklistický závod). Z této vesnice pocházely e-Bird zprávy o pěnici Moltoniho. Bylo to příliš snadné, našli jsme jich pár téměř okamžitě. Byl to pták, který nám dělal trochu starosti.

Není to tak těžké odlišit od obvyklé pěnice vousaté, jak byste si mysleli, volání je zcela odlišné a zpěv má také jiný zvuk. Také vybarvení je růžové, ne červené. Ale hlavním rozlišujícím znakem je volání. Některé věci jsou těžší, když o nich čteš, než když je pak opravdu děláš.

Pokračovali jsme dále na sever a zaškrtli z dálnice ibise posvátného. Hojně se vyskytuje v rýžových polích. Odpoledne jsme přijeli do Lago Orta, které hostí kategorii C populace pižmovky velké. Tyto ptáky bylo překvapivě těžké lokalizovat a nebyli jsme si jisti s kategorií C. Každopádně italská ornitologická organizace považuje tyto ptáky za volně žijící.


Pižmovka velká

Italové nemluví anglicky. Když cestuješ po Itálii a neumíš italsky, musíš si pomoci rukama a nohama. Když jsme si zaškrtli kachny, dali jsme se do rozhovoru s italským párem, který jen – tak – mluvil hodně italsky. Hodně. Neudržel jsem se a kontroval s Paperi Poperi. – tuhle část moc nechápu vůbec, paperi je nějaká ulice nebo obchod

Jeli jsme do Milána a pozdě večer jsme se naposledy pokusili o křepela virginského, než jsme narazili na hotel. V ranních hodinách jsme vyzkoušeli jiné místo, a když jsme při úsvitu kráčeli na správné stanoviště, slyšeli jsme křepela předvádět se v hustém křoví. Tyhle ptáky bylo těžké vidět, nešlo o to, že jsme je slyšeli, ale nikdy jsme je nedokázali najít. A tak jsme měli štěstí, že se nám to povedlo teď v červnu na tomto italském výletu, který jsme původně plánovali na červenec, když jsme byli přesvědčeni, že jsou v klidu. Všeobecně to bylo vynikající pozorování v této lokalitě se zpívajícími Nightingales a sedmihlásky švitořivými, kteří byli všude.

 Sedmihlásek švitořivý

Pokračovali jsme dál, tentokrát do Francie a do Alp. Když jsme odpoledne přijeli do Alp, bylo nádherné počasí.

Alpy

Pozorovali jsme svahy z horských silnic severovýchodně od Modane a brzy jsme našli zvonohlíka citrónového.

Začali jsme procházet horské svahy a po pár hodinách jsme našli vystavujícího se orebici horskou. Volání je překvapivě hlasité.

Orebice horská

Sjížděli jsme dolů z hor hledat nějaké místo na táboření a nad silnicí letěl ořešník kropenatý. Měli jsme dobrý výhled a mohli jsme si ho nahrát. Ráno jsme se probudili do deště a úplné mlhy. Právě nastalo špatné počasí. V tomto počasí bylo nemožné vidět koroptve a pravděpodobně ani zvonohlíky citrónové.

Příští zastávka – Kypr.