Jak jsme již dříve plánovali, jeli jsme v září na turné za odškrtáváním ptáků. Odškrtávání ptáků v takovém měřítku ve WP je docela namáhavé, zahrnuje hodně nutných kilometrů v pronajatých autech a hodně nudných letů. Takže množství skutečného pozorování je poměrně nízké, na druhou stranu, jakmile dosáhnete toho cílového ptáka, je to dobrý pták. Dobrý – stejně tak vzácný.

Začali jsme s letem do Nantes, do Francie, kde byl hlášen lyskonoh dlouhozobý na Ollone-sur-Mer. Přiletěli jsme večer a měli jsme pár hodin na to, abychom toho ptáka našli. Následující den jsme přidali na hledání další hodiny. Místní pozorovatel, kterého jsme potkali, nám řekl, že viděli, jak Peregrine honil lyskonoha. Nikdy jsme nenašli lyskonoha dlouhozobého a nejpravděpodobnější vysvětlení je, že byl zajat nebo ho sokol zranil. Smůla!

Další zastávkou na naší improvizované trase byla Terceira na Azorech. Ze slavného lomu v Cabo de Praia byla hlášena spousta dobrých ptáků včetně jespáka aljašského. Ale jespák byl pryč (nebo to byl jespák obecný) a tak jsme se rozhodli zahodit letenky na Azory a jet místo toho do Anglie. V Anglii nejprve byli dva američtí ptáci ve Weymouth v hrabství Dorset, pár hodin jízdy od Gatwicku. Oba ptáky jsme našli po nějakém hledání v bažině. Spojili jsme se s Chrisem Battym, aby nám poradil, jak naplánovat turné po Anglii a Chris nám řekl, co jsme už věděli, že musíme najít lesňáčka lejskovitého na ostrově Barra, který se nachází na Vnějších Hebridách. Je tam trochu setrvačnost než se vydáte na takový výlet, Hebridy jsou vzdálené – přinejmenším. Rozhodli jsme se tam jet, protože alternativy s lety byly pomalejší a mnohem dražší. Rozhodli jsme se, že cestou posbíráme pár dalších tuláků (vagrants). Prvním byl slukovec dlouhozobý hlášený z Yorkshire. Když jsme ráno jeli na sever, nebyly žádné poplachy v aplikaci RBA ohledně Yorkshire Dowitcher, a tak jsme se rozhodli místo toho odbočit přes Kent, a získat jiného slukovce dlouhozobého, který byl stabilně hlášen několik týdnů. Bylo to moudré rozhodnutí. Ukázalo se, že Yorkshire pták byl pryč.

Vítr přivál racka Sabinův v Daventry Country Park, východně od Birminghamu.

Racek Sabinův, Daventry

Konečně jsme dorazili do Obanu, kde jsme nastoupili na trajekt, a s námi pár dalších twitcherů Redstart - který nás vzal do Castlebay na ostrov Barra.

Castlebay, Barra

Do setmění nám zbývala ještě nejméně hodina a tak jsme se vydali za ptákem, který nakonec velmi dobře spolupracoval, když se nám dobře ukázal. Místní pozorovatel (nikdy jsme nevěděli, jak se chlapík jmenuje), který našel lesňáčka lejskovitého, hrdě vystupoval v uvítacím výboru v kostele. Celkem vzato to byly velmi přátelské a společenské zkušenosti při odškrtávání ptáků.

Lesňáček lejskovitý, Barra

Na ostrově Barra jsme také udělali odfajfknutí roku docela běžného ptáka čečetky tmavé, Acanthis cabaret, který byl rozdělen IOC ( to je zkratka International Ornithological Commetee, což je Mezinárodní ornitologická unie) do správného druhu.

Čečetka tmavá

V tomto okamžiku jsme se rozhodli zůstat chvíli na Západních ostrovech. Pomalu jsme jeli na sever, trajektem poskakovali pro ostrovech a prohlíželi velká hejna Golden Plovers, z toho American Golden, kterého jsme potřebovali.

Golden Plovers

Najednou Mårten reaguje na menšího ptáčka v hejnu. Našel našeho druhého Buff-bellied Sandpiper v tomto roce.

Buff-bellied Sandpiper

AGPs však nic. Na Uistu (ostrov, který je součástí Hebrid) jsme najednou, těsně před setměním, viděli poplach v aplikaci Rare-Bird-Alert (RBA), který se týkal sovice sněžní na Uistu a to velmi blízko místa, kde jsme byli my. Protože Britové nepoužívají GPS souřadnice, znemožnilo nám to najít přesné místo, kde byla sovice naposledy viděna. To je hlavní nedostatek v jinak slušné aplikaci RBA. Naše jediné vysvětlení je, že pokrytí 3G/4G v Británii je natolik nízké, že pozorovatelé nemohou používat telefon k nahlášení a vyhledání ptáků. Je to v příkrém kontrastu se zbytkem světa včetně rozvojových zemí, jako je Mauretánie a Egypt.

Nakonec se ocitáme na slavném “Butt of Lewis”, nejsevernějším cípu Západních ostrovů, kde v časných ranních hodinách hledáme buřňáky temné. Jasně, brzy máme několik buřňáků – další odfajfknutí roku. Na Buttu jsme měli také několik přelétajících Common Loons, které patří také k velmi dobrým ptákům – alespoň doma.

Když jsme se vrátili z Hebrid na pevninu, byla před námi obtížná volba jet autem na jih. Na Shetlandách byla právě hlášena kukačka černozobá a cvrčilka pruhovaná byla hlášena z Norfolku, severně od Londýna. Po dlouhé zastávce na neočekávaném místě s pokrytím 4G jsme probrali naše plány a rozhodli se proti Shetlandům. Celou noc jsme jeli do Norfolku, kam jsme dorazili ve 4 hodiny ráno. Spali jsme pár hodin v autě a za rozbřesku jsme jeli na místo PG Tips (anglický slang pro cvrčilku pruhovanou). Bylo potěšením, že jsme se na místě setkali s Danem Pointonem, WP ornitologem, se kterým jsme během roku diskutovali o mnoha otázkách týkajících se ptáků, zemí a taktiky. Bylo přítomno i několik dalších anglických pozorovatelů, PG Tips je stydlivý mizera. Společně s Danem jsme začali aktivněji hledat ptáka, zkoušejíc ho vyplašit. Našli jsme ho brzy a tři z nás měli slušné výhledy na něj. Zvláště některé pohledy zezadu s ptákem letícím podél příkopu, dobře ukazovaly kulatý ocas, žlutohnědou kostrč a kresbu na zádech, byly dobré. Pták neměl žádné nebo téměř žádné bílé proslulé špičky. Poté, co jsme odjeli, několik málo z přítomných pozorovatelů ptáka vůbec nevidělo. Na místo přicházelo stále více a více pozorovatelů a věci se zřejmě naprosto v průběhu dne vymkly z ruky.

Mimochodem, rozhodnutí jet do Norfolku místo zkusit kukačku černozobou na Shetlandách, se ukázalo jako správné. Kukačka byla ráno pryč.

S PG Tips v kapse, rozhodli jsme se jet do Irska. Očekávali nás zde dva ptáci a oba jsme dostali snadno díky vynikající podpoře Irské ornitologické společnosti s pomocí Nialla Keogha, Wiltona Farrellyho a Gerry O’Neilla.

Rybák Forsterův, Louth, Ireland

V tuto chvíli pro nás ve Velké Británii a Irsku nic nezůstalo s výjimkou malé záležitosti, kterou byl drozd tmavý na Shetlandách. Mínili jsme, že hlášený drozd už na místě nebude, a proto jsme se rozhodli jet místo toho do Holandska. Pěkných pár lidí nám říkalo, že je šílenství, opouštět teď Británii, když pršelo raritami. Holandsko se ale ukázalo být správným krokem, drozd zmizel a krátce v helikoptéře bychom se tam včas nedostali. V Holandsku jsme odpoledne nejprve ulovili dva ptáky. Kategorie C - Cackling Goose a údajná Kategorie A - husu bělostnou.

Cat-C Cackling Goose

Bez kroužku – husa bělostná

Tím pravým důvodem, proč jsme se rozhodli pro Holandsko, bylo pokusit se o trochu náročnější hledání Dotterel, ptáka, který byl pravidelně hlášen z různých míst, většinou létajícího na waarneming???, holandském zpravodajském portále o ptácích. Dostali jsme tip prohledat na polích blízko Europoort, což jsme udělali, ale bez úspěchu. V posledním okamžiku, kdy už jsme to vzdávali, spojili jsme se s holandskými pozorovateli a zjistili, že Dotterel byl hlášen v jižním Holandsku. Jeli jsme tam a našli ho v hejnu několika stovek Golden Plovers.

Dotterel

Konečně doma, jenom abychom viděli lesňáčka severního, který byl hlášen z Azorů a budníček tlustozobý přítomen v Uppsale, jen 100 km od Stockholmu. Nemůžeme ale jet za budníčkem, Erik je mimo, pluje v Baltském moři a Mårten uvízl na ostrůvku v souostroví. To je ale stresující!