Po posledním výletu, který skončil fiaskem, jsme strávili pár dní doma a pak jsme se opět vydali k našim sousedům – do Dánska, Norska a na Island. První na řadě byl bramborníček východoasijský, který byl chycen a kroužkován ve slavné Gedser Birding station (ornitologická stanice v Dánsku, která kroužkuje největší počet ptáků). Bramborníček východoasijský byl propuštěn a poté byl pravidelně vídán několik dní. Jeli jsme na jih od Kodaně, abychom viděli ptáka, který byl hlášen přes BirdAlarm aplikaci a cítíme, že to dopadne. Jakmile jsme přijeli, bramborníček východoasijský byl pryč a nikdy už nebyl spatřen. Společně s několika dánskými pozorovateli jsme bezvýsledně hledali celý den. Náš debakl se začíná stávat více než nepříjemným a začínáme dělat špatné vtipy o tom, že tato špatná série začala od té doby, co se Erik v příspěvku vysmíval bohu.

Dalším na řadě je dlouhopobývající kajka Stellerova, dvě hodiny jízdy jižně od Osla v Norsku. Když konečně scházíme dolů k fjordu a kajka Stellerova tam jen tak sedí a čeká, až si ji odškrtneme, téměř vůbec necítíme radost, jen úlevu – teď se všechno obrátí k lepšímu.

Kajka Stellerova

Poslední – a zdaleka nejzajímavější zemí na této cestě je Island. Nějakou dobu už tu vanou západní větry, které by měly pokračovat. Island je magnetem pro tuláky a na podzim jsou zde pravidelně k vidění američtí ptáci. Když tak sedíme na letišti a čekáme na let do Reykjavíku, hlásí Birding Iceland, že se nově objevil drozd rezavoocasý, načasování nemohlo být lepší. Drozd byl viděn velmi blízko jezera, kde lze pozorovat hohola islandského, který byl naším prvním cílem na Islandu. Bohužel, drozd byl pryč, ale našli jsme hoholy.

Hohol islandský

Večer jsme se setkali s Edwardem Ricksonem a mluvili o taktice pro následující dny. Edward se rozhodl, že se k nám příští den přidá. Následující ráno jsme se s ním sešli ve vesnici Grindavik, podle Edwarda je to jisté místo pro kačku strakatou a také možné místo pro raroha loveckého. Počasí tento den bylo velkolepé se silnými větry a s předpovědí vichřice na odpoledne. Bylo téměř nemožné prohlížet záliv dalekohledem kvůli větru a vlnám. Konečně jsme zpozorovali několik kaček strakatých na druhé straně zátoky. Jeli jsme tam, abychom měli lepší výhled a podařilo se nám několik špatných snímků nádherných otužilých kachen.

 Kačka strakatá

Zbytek dne jsme strávili hledáním raroha loveckého. Keflavický bod ležící západně od Reykjavíku drží 1cy raroh lovecký každou zimu. Je to jen otázka stráveného času na místě.

Obecně Gulling jsou pěkní na Islandu, ale jak racek stříbřitý, racek šedý tak racek polární jsou běžní.

Racek šedý

Racek polární

Dalšími běžnými ptáky byli hoholka lední, Common Loon kajka mořská a také pěkný islandský poddruh střízlíka.

 Kajka mořská

Střízlík obecný (ssp islandicus)

Nakonec se počasí stalo nesnesitelným, průměrný vítr byl pozdě odpoledne naměřen 43 m/s a museli jsme to vzdát.

Následující den jsme zcela věnovali hledání raroha loveckého. Kombinovali jsme pomalou jízdu se sledováním z auta se stáním na strategických místech s pozorováním a čekáním na stopu panikařicích racků. Při jízdě v pozdním odpoledni vidím raroha loveckého, snesl se dolů za malým kopcem a byl pryč. Ani Mårten ani Erik ho neviděli a museli jsme pokračovat v hledání. Blízko místa, kde jsem viděl Falcon, jsme zpozorovali skupinu bělokurů, kteří jsou oblíbenou potravou raroha loveckého.

Bělokur horský

Později odpoledne jsme zkusili jinou zátoku, kde jsme opět viděli kačku strakatou, tentokrát důkladněji. Erik udělal skvělé snímky.

Kačka strakatá

Kačka strakatá

To musí být nejkrásnější kachna ve WP. Ve stejné zátoce se také zdržovali jespáci mořští.

Jespák mořský

Je poslední den, máme rezervovaný let a ráno máme ještě pár hodin na hledání raroha loveckého. Taktika je stejná jako dřív, prostě jen trávit čas v oblasti. Po několika hodinách vidíme v dálce znamení panikařících racků a bereme si dalekohledy k prohlížení. Mårten křičí JAG HAR DEN, JAG HAR DEN, a skutečně raroh lovecký hlídkuje na pobřeží. Jedeme jako blázni dolů na pobřeží, abychom zkusili zachytit ptáka na majáku. Příliš pozdě, ale o minutu později vidíme velkou skupinu vyděšených racků dál dole na pobřeží. Jedeme dolů a naprosto přesvědčivě tam sedí působivý raroh na sloupu a zastrašuje skupinu Widgeons. Jedeme blíž a pak se raroh rozhodne letět těsně nad našimi hlavami.

Raroh lovecký

O deset minut později musíme odjet na letiště, abychom stihli letadlo. Phuwwww.

Konečně, děkujeme Edwardovi za pomoc, bylo nám potěšením se s ním setkat. Birding Iceland napsal o naší návštěvě zde.