26. – 27. Února, Keňa (Ruth)

Kdo plánuje denní výlety do Keni? Když to tak shrnu, tahle země nabízí nejlepší světové safari, písečné pláže a to už ani nezmiňuji množství ptáků. Je toho opravdu spousta. Samozřejmě, že jsme opět odbočili od našeho původního plánu a “zaskočili “ jsme sem mezi našimi plánovanými cestami v Etiopii a Ghaně a naplánovali jsme si tu pozorování kolem jezera Naivasha a také v lese Gatamaiyu. Byla to naše poslední příležitost získat ještě nějaké východoafrické ptáky, než zamíříme na západ. Naneštěstí politici udělali v našich plánech pořádný bordel. Právě ve chvíli, kdy jsme si rezervovali letenky, politická nestabilita a vypuknutí násilných nepokojů udělaly z Keni pěkně nebezpečné místo. Násilí bylo nejhorší právě v místě, kam jsme se chystali odletět. I když jako turisté jsme nebyli nikoho cílem, vždycky tu bylo riziko, že se ocitneme ve špatný čas na špatném místě. Jako by toho nebylo málo, ambasáda doporučovala necestovat. Chtěli jsme více ptáků pro The Biggest Twitch, ale jsme ochotní pro ně zemřít?

Rozhodnutí padlo. Potřebujeme si změnit lety. Skoro všechny naše dálkové lety jsme si zarezervovali ještě v Británii skrz společnost Trailfinders , na kterou jsme byli opravdu hrdí. Úžasný byl hlavně Steve Alban. Mohl jen sotva tušit, co se na něj chystá ve chvíli, kdy jsme poprvé přistoupili k jeho pracovnímu stolu, a byl nám přidělen v manchesterské kanceláři. Předestřeli jsme mu náš rozkládací plán, který pokryl celý jeho stůl jako ubrus. “Oh!” bylo to jediné, co ze sebe dostal, když se podíval na rozsah našich plánů. Byl to ale opravdový profesionál. Podařilo se mu vymotat se z našich opravdu chaotických plánů a faktem zůstává, že se vždycky ujistil, že jsme dostali dostatečně předem a ve správný čas ty správné letenky na nejvhodnější let. On a Nebe, zde byli přímo pro nás. Protože to, co se týkalo rezervování našich letů, nikdy se v tom neztratil. Steve byl opravdová hvězda. Byl to právě on, který se s námi spojil a zeptal se nás, zda nechceme zvážit změnu našich plánů, co se týče Keni.

Změna našich letů nebude tak snadná. Naše africká letenka nás dostala z Británie do Etiopie, pak dolů do Keni a západně napříč Afrikou do Ghany, odsud zpět do Etiopie a z Etiopie jsme odletěli domů. Většina z toho se odehrála mojí nejoblíbenější aerolinkou, Ethiopian Airlines. Museli jsme létat tak, jak to bylo naplánované a kdybychom se jednou nemuseli otočit kvůli problémům, možná by se nám povedlo stihnout původní lety. Jinými slovy, i když jsme si dokonce zabukovali nový let z Etiopie do Ghany tak, abychom se vyhnuli Keni a pak zpět domů, let byl zrušen. To by se nám hodně prodražilo, a tak nám zůstávalo jedno jediné – vyměnit letenky za letenky s jiným termínem a snažit se co nejvíce zkrátit čas, který nás to bude stát. Přišli jsme na to, že si můžeme čas zkrátit na méně než 24 hodin v Nairobi a letět skrz Ghanu o několik dní dříve. Dalo nám to trochu času, abychom se zrelaxovali v Accra předtím, než se na naší výpravě připojíme k Iainu Campbellovi a Samovi Woodsovi. Tohle vypadalo jako nejlepší plán, ale bylo to v podstatě na poslední chvíli a záviselo to na tom, jestli se Trailfinders podaří sehnat letenky v tak krátkém čase. Nikdy nezpochybňujte Steva, ani my jsme nemohli a brzy jsme si šli pro nové letenky.

Abychom se ujistili, že se za každou cenu vyhneme problémům, tak jsme se ubytovali v hotelu Nairobi, který poskytuje kyvadlovou dopravu na letiště a tím jsme se vyhnuli honění taxíků. To znamenalo, že budeme muset jít přes tržiště a pak se zarezervovat v Nairobi Hilton. O něco jsme překročili náš rozpočet, ale jak se dá ocenit jistota?

V době, kdy jsme dorazili do Nairobi, se politická situace trochu uklidnila, ale už jsme rozjeli plán B a to se už nedalo zvrátit. Nicméně jsme byli stále dost nervózní, když jsme se dívali na dopravu. Hilton nám zařídil osobního taxikáře jménem Paul Njoroge. Byl to energický a ukecaný chlápek, který nám ukazoval památky, kolem kterých jsme projížděli, když jsme projížděli hlavním městem. Byl také asi hodně akční, protože nám hned navrhl večerní zajížďku do Národního parku Nairobi, o kterém si byl jistý, že tam uvidíme spoustu ptáků. Bylo to jen půl hodiny od hotelu, což nám dávalo něco okolo 3 hodin, než zapadne slunce. Vypadalo to jako celkem dobré využití času pro dnešní den. Hotelový personál byl hodně milý a ochotný a mnohokrát se nám omluvil, že náš pokoj ještě není připraven.

Aby nám to vynahradili, přesunuli nás do apartmánu vyšší třídy na horním poschodí hotelu. To je život! Obrovská ložnice s královskou postelí a obývákem a dalšími dvěma obrovskými ložnicemi. Stále jsme byli hodně špinaví z pobytu v Etiopii, a tak jsme se cítili jako Krokodýl Dundee v New Yorku. Měli bychom spát na zemi, abychom neušpinili postel? Dokonce i po několika sprchách jsme pořád plně využívali všechny koupelny, které nám byly k dispozici. Měli jsme k dispozici také pohodlné bačkory a měkoučké župánky. Převlékli jsme se do čistého a sešli jsme dolů do přízemí, abychom si dali kafe. Měli jsme s sebou samozřejmě dalekohled i příručku, abychom byli připraveni, když půjdeme s Paulem.

Naneštěstí nejenom náš let byl přesměrován během naší doby strávené v Keni. Ještě v roce 2007 jsme objevili společnost, která se jmenovala Bird Watching East Africa, která nabízela krátké pozorovatelské výlety v okolí oblasti Nairobi. Byli jsme v kontaktu s průvodcem jménem Chege Wa Kariuki, který zorganizoval 4denní pozorovací itinerář přímo pro nás, což nám dalo asi 150 druhů. Samozřejmě náš plán se pozměnil a museli jsme mu napsat mail, abychom mu dali vědět. Mrzelo ho, když se to dozvěděl, ale odepsal nám s návrhem, abychom se potkali na letišti v Nairobi a šli pozorovat alespoň v podvečer. Bylo by to skvělé, ale bohužel vzhledem k tomu, že v Etiopii jsme neměli přístup k internetu, jsme dostali jeho odpověď, až když jsme byli zpátky v Ghaně. Nicméně Chege je odhodlaný muž. I když jsme mu neodepsali, stejně na letiště přijel, aby na nás počkal, až přiletíme. Jenomže protože jsme ho nečekali, soustředili jsme se na hledání hotelu a hotelové dopravy. Pravděpodobně jsme prošli, přímo kolem něj. Pak, protože mu došlo, že jsme ho pravděpodobně obešli, jel do našeho hotelu a optal se po nás. Recepční zavolala na náš pokoj, ale tou dobou jsme už byli dole v kavárně a dávali si oběd a tak jsme ho znova propásli. Pravděpodobně jsme opět prošli kolem něj v hotelovém lobby, když jsme šli za naším řidičem Paulem do jeho auta. Chudák Chege! Kolik neštěstí může jeden chlap mít?

Zpátky v jeho Toyota Corolla nám Paul vyprávěl o svých zkušenostech průvodce divočinou. Bylo zjevné, že Národní park navštěvuje často, protože ho znal opravdu dobře a mohl nám ukázat nejlepší místa na pozorování ptáků a savců. Buvol, zebra nebo žirafa – to všechno tady bylo. A samozřejmě tam byli i jeho dobří parťáci – lvi. No, musíme uznat, že opravdu nelhal, když říkal, že má k parku opravdu blízko. Za malou chviličku už byly všechny papíry podepsané a mířili jsme si to dovnitř. Hlavní stezka byla celkem rovná, ale nebylo na ní moc ptáků, a tak jsme Paula pošťouchli, aby z ní sešel. V jednom momentě jsme se ocitli na úpatí strmého srázu a prohlíželi jsme si celý národní park odsud až k hlavnímu městu. Působilo to velmi zvláštně. Pozorování rozlehlé savany s typickými stromy akácií a zároveň vidět v dálce siluety domů a mrakodrapů.
Paul dodržel slovo, co se týče savců. Viděli jsme mnoho zeber, které se pásly na krátké trávě a divoká prasata, které se válela v prachu. Slony zvedající choboty ze stínu stromů a žirafy natahující krky až k vrcholkům ostnatých korun stromů. Všechna tato typická africká zvířata si žila svým životem na pozadí rušného hlavního města, úchvatné místo!

Co se týkalo ptáků, bylo to trochu náročnější. Částečně za to mohla naše příručka. Abychom odlehčili kufr, museli jsme vynechat naše nejlepší knihy, které se týkaly ptáků v Keni, a měli jsme s sebou starožitnou, ale za to lehkou Collins Field Guide Ptáci východní Afriky. Fotky byly vybledlé a jména zastaralá, takže jsme se museli spolehnout na vědecká pojmenování. Po našem úspěchu v Etiopii nám ale ke hledání moc ptáků nezbývalo a navíc to tu bylo tiché do doby, než teplota nepoklesla. To, že jsme byli v hlášeném autě na zájezdu kvůli tomu, že se zde pohybují nebezpečná zvířata, nám věci taky moc neulehčovalo. Ale stejně se nám povedlo přidat několik novinek na náš seznam včetně ťuhýka dlouhoocasého, vlhy skořicoprsé a rorýse domovního. Paul s námi jel dolů do rokle, kde sebevědomě zahlásil – v tomhle křoví číhají často lvi, tak se držte při zemi. Často je tu vidět, jak přecházejí k rybníku.

Tohle vypadalo jako místo, kde by se mohl objevit žíznivý lev a tak jsme se tu chtěli zdržet jenom chvíli, ale bylo zjevné, že lvi mají dneska pauzu a tak jsme pokračovali do piknikové oblasti, kde bylo lidem dovoleno vycházet z aut, aby si daly příjemnou přestávku. Po několika hodinách v autě se nám to zdálo jako dobrý nápad a tak jsme si dali přestávku a já se porozhlédla kolem, abych se ujistila, že tu nejsou žádní ptáci, které bychom si mohli odškrtnout. Dvakrát jsem pro jistotu prošla oblastí, ve které rostly houby a použila jsem i dalekohled, aby mi nic neuniklo. Že by to opravdu byl? Ano, byl! Úchvatný, dospělý samec lva přímo uprostřed lovu. Tlamu měl ještě krvavou. Lev! Ztuhla jsem. Samec lva, přímo tam, podívejte se sem, něco jí! Fantastické! V podstatě jsem ani nedýchala, zatímco Alan dostal lva do objektivu svého dalekohledu. Wow, nevypadá úchvatně? Můžeme se dostat blíž? O, můj bože! Vyhrkl Paul. Setkal se s divočinou ztělesněnou ve zkrvavených drápech a čelistech. Byl vyděšený. Musíme jít! Okamžitě! Rychle, rychle! Zavřete okna, než skočí dovnitř! Bylo nám jasné, že Paul lva nikdy předtím neviděl. Nicméně majestátný samec lva, to je životní zážitek. Hlavně, když trhá na kusy zkrvavenou mršinu. Paul byl strachy bez sebe. Asi tolik k jeho odvaze průvodce divočinou, ale my jsme nechtěli nikam jít. Tohle byl náš první letošní lev a ještě k tomu samec na lovu. Takže jsme přesvědčili Paula, abychom zůstali. Tohle bylo opravdu místo pro piknik! Anebo že bychom špatně pochopili cedule? Možná, že my, lidé, jsme zde spíš piknikem než piknikujícími.

Paolovy nervy konečně došly ke své hranici, a proto jsme odtamtud vyrazili plnou rychlostí. Vůbec jsme nezastavovali a už žádné ptáky jsme neměli šanci vidět až do té doby, než jsme měli na dohled vstupní bránu. Musíme si pospíšit. Vypukl velký požár a nesmíme se loudat. Byla to dobrá výmluva na to, aby nás co nejrychleji dostal pryč.

Když jsme byli v relativním bezpečí Nairobi, Paolovo zanícení se opět probralo k životu. Jen si představte, co dnes u večerního stolu budu vyprávět rodině, poznamenal. Nikdy mi neuvěří, jaké dobrodružství jsem právě zažil. Musím svou dceru vzít na to místo, bude toho lva milovat. Z nějakého důvodu pochybuju o tom, že jeho dcera toho lva někdy uvidí.

Během našeho půl dne v Keni jsme viděli 12 druhů savců, ale pouhých 7 nových ptáků. Bylo to celkem zklamání, ale zvedlo to náš celkový součet na 1611 a trochu to pomohlo. Aspoň že jsme přežili divoké lvy.

Následujícího rána jsme se s těžkým srdcem odtrhli od našeho krásného apartmánu a zavazadla jsme si naplnili hotelovou kosmetikou. Jak jinak jsme se měli udržet čistí a voňaví v Ghaně? Pak to byla cesta zpátky na letiště a do dalšího letadla. Přelétali jsme přes nejdivnější oblast Afriky do Accry a z jednoho klimatického pásma do druhého. Vítejte v Ghaně, sauně západní Afriky.

Foto: zdroj internet
Original textu kniha The Biggest Twitch
Překlad: Peter Haluza