Posunutím času jsem přišel o hodinu pozorování a tím pádem vzhledem k odjezdu z práce přes týden nemám moc šancí, proto se více chystám na volné víkendy a tentokrát jsem si naplánoval rybníky okolo Dívčic a Řežabinec na tuto sobotu (6. 12. 2014).

Po celý týden jsem sledoval Birds, co se kde vidělo v regionu, kam se chystám. Nález turpana, šlučky a pustovky byly silná motivace. Ve finále pustovku ani slučku jsem neviděl, ale nevadí. Čekají mi někdy příště

Ráno vyrážím v 6.hodin směr Dívčice, abych byl při rozednění na hrázi rybníka Blatec. Dojíždím tam krátce po sedmé, zajíždím autem až ke krmné věži, kde čekám, než se rozední natolik, aby byla vidět hladina rybníku. Miluju tyhle chvíle plné očekávání něčeho nového, sedím a popíjím horkou kávu z termosky a neuvěřitelně si tuto pohodu po týdenním shonu užívám. Než dopiji kávu, je tolik světla, že se vyplatí postavit stativák. Víc jak hodinu putuju po hrázi a stativákem prohlížím hladinu, turpany však nevidím. V chuchvalcích řídké mlhy mi vyplouvají hejna kachen divokých a roháčů, na ostrůvku jako vytesán z kamene nehnutě sedí kormorán a nad rybníkem přelétnou dvě volavky popelavé.

Vracím se do auta a přejíždím k Ražicím k rybníku Markovec. Po cestě míjím asi 6 rybníků a rybníčků, u kterých zastavuji, ale mimo krásné scenérie s kachnami divokými nic zajímavého nenacházím. Zastavuji na parkovišti u rybníku Markovec, nad kterým se tyčí 15-ti metrový monument lapky Jana Žižky z Trocnova. Jdu se podívat po hrázi rybníka na vzdálenější rybníček, kde opět nacházím pouze kachny divoké, které jsou i na rybníce Markovec , společně s dvěma morčáky velkými.
Opět sedám do auta a přejíždím na rybník Řežabinec, který se stal mojí srdeční záležitostí. Ač mám povolenku vjezdu až na věž, nechávám auto na kraji rybníka, kde je vjezd do vody. Po ohledání dalekohledem stavím stativák a pozoruju hladinu, na které pluje několik stovek kachen. Brzy nalézám skupinku hoholů a morčáků prostředních, kterých je opět asi 12 kusů. Daleko ode mne ve stativáků mě zaujala kachna, kterou určuju díky letkovým zrcátkům, skvrny za zobákem a hnědo-šedé barvy na turpana hnědého.
Na bahnisku proti věži vidím několik desítek čejek, proto balím stativák a pěšky se vydávám k věži. Po cestě okolo mne proletí strakapoud velký a ze stromů se ozývají modřinky a koňadry. Na věži stavím stativák a hejno čejek je o pár stovek metrů blíže. Podrobně ho prohlížím a počítám a tajně doufám, že by mezi nimi mohl být ještě lyskonoh ploskozobý. Že jde o jeho hejno, se kterým létal potvrzuje nejen počet čejek, ale i tři jespáci obecní, kteří se s čejkami drží již třetí neděli. Stativákem nalézám opět turpana a sleduji jeho aktivní lov potravy. Je to vlastně moje první setkání s tímto druhem.
V Blatné mám naplánovanou ještě jednu schůzku, proto balím dalekohledy a Svenssona, aby nezůstal opět rozložený na lavičce jako při pozorování s lyskonohem na věži a já se pak od auta pro něj vracel zpátky. Sedám do auta a vyrážím domů. Odpoledne plánujeme přejezd na chalupu, takže pokud bude čas, vyrazím do terénu ještě i tam.