Vzhledem k tomu, že na mne doma v neděli nezbylo žádně ze tři aut, naplánoval jsem si, že se po delší době porozhlédnu po blízkém okolí. Vyrážím v půl osmé a mám před sebou asi 6 kilometrů.

Počasí je více podzimní a nic venku nenapovídá, že je prosinec.Brzy nechám sídliště za zády a nořím se do lesa, který mám pár kroků od paneláku. Směřuji k mlýnu, kde mám v plánu se porozhlédnout na. Panském rybníku. Po cestě slyším koňadry, modřinky a zvonky. Na začátku lesa se ozývá brhlík. Na rybníce je asi 500 kachen divokých, jinak k vidění nic jiného. Podél potoka jdu pomalu loukami až ke klašterskému splavu, kde by mohl být už každoroční skorec. Vyplaším však pouze volavku bílou, která se vznese nad louku a mizi za kopcem a v zákrutě potoka stojí volavka popelavá. Z pěvců je vidět pěnkava, čížkové a všudypřítomní vrabci domácí. Ani pohled na hladinu Klášterského rybníka nepřináší žádnou novinku nebo zajímavé pozorování a tak se pomalu otačím domů. Vybírám cestu přes Zelenou horu. Tam aspoň ve staré listnaté aleji je ve větvích živo. Hýlové, strakapoud, desítky modřinek a koňader, úhelníčci a babky. Někdo by řekl - obyčejní ptáci, ale každopádně procházka stála za to. Člověk si vyčistí hlavu a pozorovat ptáky je pro mne stále zážitkem. Odpoledne se při přejezdu na chalupu stavuju na skok na rybníce Jednota. Tak jako každý rok, vrátil se sem morčák velký, zatím je tu sám ve společenství asi 20 kachen divokých, tak uvidím, zda zůstanene po celou zimu, jako tomu bylo roky předešlé.