Na Řežabinci je hoholka ... další můj vytoužený pták. Zprávu na Birds dává Milan Frencl a vidí jí tam nejen v neděli, ale ještě i v pondělí.
V úterý ráno sedám do auta a jedu směr Písek a Řežabinec. Byl jsme tam nedávno a rybník byl úplně vymetený. Přijíždím na místo brzy po sedmé a čekám na světlo. Pomalu z pod nohou mi vyletuje slučka. Sláva, den dobře začíná, je to letošní první. Pomalu se rozednívá a já dalekohledem pročesávám hladinu. NIC!! Když opomenu racky a volavky.
Balím nářadíčko a vyrážím směr k věži. Rozbaluju a stavím stativák a víc jak půl hodiny nevnímám vůbec svět. Opět nulový výsledek a na hladině se nehne opravdu ani brko. Nedá se nic dělat, musím mazat. Tentokrát nezapomínám Svenssona, kterého jsem minule nechal ležet na lavici, když jsem porovnával lyskonoha a musel se pro něho vracet až od auta....
Hoholka mi nedává spát celý zbytek týdne a tak v neděli vyrážím opět na Řežabinec. Opět jsem na místě ještě za tmy a vychutnávám si přichod denního světla s výbornou kávou. Na vjezdu do rybnika, který zasahuje asi 5 metrů do hladiny stavím stativák a opět projiždím centimetr za centimetrem vodní hladinu. Dnes je tu živěji, ale hoholka nikde. Jespáci obecní, lysky, spousta racků, volavky. Přejíždím dva orly mořské - nádherní ptáci. Letos je vidím asi po sté, ale přesto si ten pohled vychutnávám. Stejný scénář jako v úterý. Balím stativák a vyrážím na věž. Opětovné prohledání hladiny nepřináší kýžený výsledek. Hoholice nikde! Sedím, koukám a uvědomuju si, že sedím v prvním patře veže, takže nevidím až do zálivu u hráze, který je ode mne vzdálený asi kilometr. Nic jiného nezbývá, jestli je hoholka na rybníce, už může být pouze tam. Balím a vyrážím. Kochám se zvuky ptactva a pomalu se dostávám přes louku k zálivu a hrázi. Nic! Upoutal mne velký racek, který o hlavu prevyšuje racka chechtavého. V úvahu přcházejí bělohlavý, středomořský, stříbřitý a žlutonohý. Prohlížím ptačí bibli a ve finále všechny znaky ukazují na mladého stříbřitého. Prohlížím ještě binokulárem prázdnou zátoku a libuju si, jak krásný a čistý má Vortex obraz. Na konci zátoky se ukazují dva body - lysky si říkám. Pohled stativákem opravdu prvního ptáka odhaluje jako lysku a druhý - vytoužená hoholka!! Dělá lysce společnici...nebo obráceně. Hoholka se neustále potápí a nepřipadá mi plachá, ale nepatřím k lidem, kteří musí mít snímek za každou cenu, tak včas zastavuju a pozoruji a fotím. Po nějaké době končím a odjíždím domů. Dnešní návrat bude s úsměvem...ale v duchu si říkám, že člověk má udělat vždy pár kroků na víc, že bude odměněn.
