Je středa ráno, dneska mě čeká pracovní schůzka v Tachově. Tamní rybníky mě lákají už dlouho, ale koukám do mapy jak daleko je Merklín.

No nějaký kilometr to je, ale zase mám šanci letos podruhé vidět zedníčka sklaního, když si "kousek" zajedu. Ano či ne, letos už tento druh mám, ale ve finále není to rozhodování zas tak težké. S heslem - zedníčků není nikdy dost vyrážím. Ráno chytám malé zpoždění, nějak se nemůžu vykydat z domu. Před šestou sedím v autě a vyráží. Je tma, silnice jsou suché, tak cesta doscela příjemnš ubíhá v tichu (nachal jsem doma panel od rádia). Krátká zastávka na firmě pro podklady k jednání a mířím na Merklín.

Tam dorážím něco málo po osmé a parkuju před továrnou. Z telefonu volám Vláďu Teplého, že jsem dorazil. Vystupuju z auta a pokukuju po tovární stěně továrny, kde zedníček bývá. Překvapuje mě Vláďa, který se přišel podívat. Chvíli okouníme po zdech a pak dáváme přednost vytopenému autu. Mluvíme i jaru, kam vyrazíme, on mi ličí zájezd Němců, kteří se přijeli na zednička z Merklína podívat.
Vykřiknu zedníček je tady a hrnu se z auta ven. Stačím vzít ještě aparát a dalekohled. Sleduju zednička jak přelétává z okna na okno a blíží se k nám. Na tovární zdi je nádherně vidět a já zoomuju novým aparátem a dělám snímek za snímkem. Zedníček mizí za zdi. vyčkáváme, ale Vlaďa se musí vrátit do práce. Očkem sleduju hodinky, na schůzce musí být v deset hodin. Ještě mám chvíli čas a zedníček jako by to tušil. Přilétá a krmí se na okně a putuje po celé zdi. Vycházejí dva zaměstnanci, ani je nepřekvapuju, jen prohodí .. "je tady?", kývám, že ano, pousmějí se a jdou si po svém -))) Já ještě čekám na nějaký záběr, líbí se mi, jak třepe křídly tak, ze mu vykukují červené pírka

Musím odjet, obětoval jsme z časových důvodů i rybník Regent před Tachovem, to už bych schůzku nestihl. když jsem sjížděl z dálnice a projížděl tamními silničkami směr na Mokřiny narážím na jednom z keřů ptáka, o kterém si myslím, že šlo o sněhuli, bohužel silnice je strašně úzká a samá zatáčka. Stavím asi až po 60ti metrech, kde se snad vejde auto i vedle mne a běžím zpátky, abych mohl ptáka lépe určit. Na místě už ale není, škoda, sněhuli jsem neviděl ani minulý rok. Škoda že nemám více času tím víc, když mi Vláďa porvtzuje, že sněhule zde jsou. nevadí, uvidím ji jindy - chci mít čisté pozorování. Sedám do auta a na schůzku doražím snad s minutovým náskokem. (nesnáším lidi, co chodí pozdě).
Tak letos jsem tohoto zedníčka viděl podruhé a jak se znám, určitě na něj ještě letos vyrazím.