Ani nedělní ráno mě nevítá vlídným počasí. Pohled z okna ukazuje, že napadl asi centimetr sněhu, ale stále padá. U auta musím dokonce škrábat sklo, je na něm led. Vyrážím, směr Blatná. Dnes míříme na Řežabinec a po cestě vyzvedávám Petra Pavlíka. Ještě projíždíme Blatnou a fotografuju zdejší raritu – čápy bílé, kteří tu zůstávají každou zimu.

Zajíždíme na rybník Topič, kde má natažené sítě Petr Louda k odchytu. V síti zatím visí koňadry a modřinky. Lituju, že nemáme moc času, abychom se zdrželi déle a s Petrem i pokecali. Dává nám echo, že ti bude i po obědě, takže každopádně se tu stavím, až se budu vracet domů.
První zastávka je na rybníku Milava, kde sedí náš dnešní první orel mořský. Jinak nikde nic. Zkouším aparát. přece jen 60ka zoom už dá práci ukočírovat. Další rybník Velkorojický je zcela bez ptactva. Ani kachna!! To s emi už dlouho nestalo. Vracíme se zpátky a napojujeme se na silnici na Strakonice a směr Sudoměř. Projíždíme malebnými vesničkami. Dnes začneme z druhé strany. Markovec nám ukazuje prvního hohola, který se potápí a je stále od nás dál a dál. Na konci rybníka je asi 150 kachen. Přecházíme na Prostřední rybník, kde mimo volavky a asi stovky kachen není také nic. Na Škaredém vyplouvá párek morčáků velkých a přeletuje nám nad hlavou hejno kvíčal. Je to všude bída. Už aby bylo jaro.
Razíme na Řežabinec. Jeho prázdná hladina nevěští nic dobrého. Pomalu jdeme k věži. Slyšíme jen koňadry a modřinku. I tůňky, které jsou z jara plné života jsou tiché. Odemykám podlahové dveře a jdeme do nejvyššího patra věže. I když na hladině nepluje ani labuť, pohled stojí za to.


Máme času dost a tak se domlouváme, že se ve Strakonicích podíváme na Otavu pod most, kde bývá zimoviště kachen. I tady mimo klasických kádéček (kachna divoká) není nic.
Odjíždíme do Blatné. Petr mi ukazuje zkratku na rybník Hadí. Super volba, nad hladinou létá další orel mořský. Pak už ho odvážím domů a přejíždím k druhému Petrovi k sítím. V síti mimo jiné zůstává i pěvuška modrá. Nad zadní sítí na bříze skotačí asi deset čečetek tmavých. Výborně!!! Petr odchází okroužkovat a zaevidovat úlovky, já se ještě procházím džunglí keřů a padaných stromů.
Počasí je nádherné, jarní, tak na cestě domů automaticky zabočuji v Tchořovicích na letiště a rybníkům. Zajíždím nad rybník Starý, kde více jak 10 minut sleduju nádherného orla mořského, který sedí na vrcholku smrku. Pomalu se vracím, na hladině rybníku Starý se nehne ani pověstná myš. Už se těším, až tu bude zase živo. Pod letištěm koukám na dvě stáda srnek, každé asi o 30ti kusech a volavku bílou, jak majestátně nakračuje v trávě a hledá si opožděný oběd. No hlad už mám taky, však je po třetí hodině.