Po dlouhém týdnu konečně zase víkend. Asi bych se „cvoknul“, kdybych v týdnu aspoň 2x – 3x nevyšel aspoň na malou procházku s dalekohledem. Ještě že každá cesta domů vede okolo několika rybníků.

V pátek jsem si ještě pořídil ještě nový fotoaparát NikonaP600ku s 60tou zoomem, tak se těším, jak ho provětrám.
Sobotní počasí nevěští nic dobrého, zataženo, zima…tak se rozhoduji jen pro dopolední birdování na rybníku u Kovčína, kde jsem byl minulý týden. Jako pokaždé ráno nemůžu dospat a tak koukám z okna, kdy už se bude aspoň rozednívat. Jak je zataženo, trvá to dnes obzvlášť pozdě. V půl osmé vyrážím. Je to opravdu kousek, tak v 8 jsem na místě a zastavuju na opuštěné cestě. První rozhled je bez stativáku. Jen se postavím k vodě, mám nad hlavou tři strnady obecné. Než vyndám aparát jsou fuč. Na bahnech stojí zase řady volavek popelavých a mezi nimi se ukazují i volavky bílé. Zkouším aparát a volavky mi slouží jako modelky.


Po chvíli se do prstů dává zima a tak beru rukavice a dalekohled a podrobně zkoumám hladinu. Při pozorování hladiny si opět uvědomuju, jak nádherný, ostrý a čistý obraz mi Vortex poskytuje. Nalézám jednoho orla, jak si sedí na kamenech, pár morčáků, ale všechny kachny jsou oproti minulému týdnu na druhé straně rybníka. Balím nářadíčko, házím stativák na rameno a jde se. Čeká mne asi kilometrová cesta po poli, kterou si neprozřetelně krátím rákosím a tak si cestu časově prodlužuju. Dostávám se na malý ostroh rybníka a kachny mám přímo před sebou. Morčáci velcí okolo 50ti kusů, kachen divokých opět něco ke stovce a tři samci poláka chocholačky s jednou samicí. Sleduju pocukrovanou krajinu dílem sněhem a dílem mrazem. Nade mnou létají kvíčaly, přeletěli hýlové, jeden si sedl i kousek ode mne, tak se nehýbu a koukám a kochám se tou krásou kolem. Pomalu se blíží oběd, ani jsem si nevšiml, jak čas utekl. Odpoledne pojedu na chalupu nasypat do krmítka a porozhlédnu se i tam.