Na Birds se v sobotu ukazuje pozorování dvou poláků kaholek a to asi 10kilásků od nás. Využívám teď každé hodiny, dokud nenastanou galeje na chalupě, abych mohl být venku.
Vzhledem k tomu, že jedu nedaleko, můžu si ráno přispat, což je v mém případě do sedmi. S hláškou v hrobě se naspím dost rozčiluji dost známých -))). Házím věci do auta a vyrážím na vesničku Kovčín, kterou projíždím a silnička mě pomalu přivádí k rybníku. Zírám na tu rozlohu!!! K rybníku vede cestička, na které nechávám auto, vytahuji stativak, nazouvám holinky a pomalu jdu do výseku rákosí, kde mám přehled po celé hladině. Překvapil mě veliký počet morčáků velkých (později jsem jich napočítal 55). Začínám pátrat po kaholkách. Na hladině začíná panika a 20 volavek se vznese do vzduchu. Nad hladinou se ukázali tři orlové mořští, kteří sedají na kameny a čistí si peří. Nádherný pohled. Scenuji hladinu monokulárem až se prokoušu na druhou stranu rybníka, kde vidím nějaké hospodářské budovy. Tam konečně zaznamenám bílo černou kachnu, vedle které pluje samice. Později nacházím ještě jednoho kačera. Na první pohled ale vidím, že nejde o kaholku, ale poláka chocholačku. Černý hřbet mluví sám o sobě. Chocholka na tu vzdálenost vidět není, ale k mýlce dojít nemůže. Nevadí, aspoň znám další krásný kout kousek za humny. Nad hlavou mi proletí hejno kvíčal, odhaduju jejich množství na 50 jedinců. Sleduji je, dokud mi nezapadnou do mlází. U rybníka na kameni ještě nacházím poštolku obecnou, která drží siestu a sleduje okolí. Balím nářadíčko a přesouvám se na rybník u Oselce. Ten je však z velké části zamrzlý, tak nemá ani význam se tam zdržovat. Stavuju se doma na obědě a opět vyrážím na druhou stranu, směr Klikařov a chalupa. Počasí je fantastické, nevědět co je za datum, řeknu, že je březen. Pole se zelenají a nad nimi krouží 3 káňata. Stavím auto a vylézám. Sleduju je dalekohledem asi 15 minut než mi zmizí. Pokračuji v cestě na chalupu. I tady je nádherné jaro, vítají mne hladová koťata s mámou, které sem jezdím celou zimu přikrmovat. Nějak s nimi nepočítali. Ale jednou si k nám sousedův Bedřich přivedl tuhle kočku a ta už zůstala a každý rok nám přivede Beřichovo úspěšné snažení. Koťata vždy jako když mu z oka vypadnou. Otec, ale o ně nejeví zájem a tak nám zůstaly s kočkou na krku. Kočka je úžasný myšilov! V létě dokázala nachytat za hodinu i 4 -5 myší a s každou se přišla pochlubit. Já ji pochválil, ale paní chalupářová z ní na větvi nebyla-))) teda z myší. Dávám konzervu koťatům a kočce, ta se přijde vždycky z vděčnosti otřít o nohy. Zasypu do krmítka slunečnici a sedám na lavičku na sluníčko. Za chvíli je na krmítku plno. Brhlíci, koňadry, modřinky, vrabci a letos poprvé sýkory lužní. Na jaře jich je u potoka v olšinách dost. Ještě kontroluju letky, zda mají světlejší proužek na letkách. Mají. Nechávám ptáky na krmítku a jdu po okolí. V sadě na mne na vrcholku stromu pokukuje dlask a stará jablka oklovávají dvě sojky. Na jilm, který má možná 15m se činí dva strakapoudi velcí. V létě jsem tu zastihnul i malého. Jilm pomalu usychá, ale doufám, že ještě vydrží pár let. Mám rád chvíle, kdy sedím na zahradě s rozloženým stativákem a sleduju život na něm. Díky tomu, že je suchy a nemá listí, mám tam ptactvo jako ve výkladní skříni. Můj rekord je 12 druhů najednou!! Cestou z našeho sadu vyplaším hejno čížků a jednu pěnkavu. Zastavuju u potůčku, co nám protéká zahradou z rybníčku a těším se, až si tam z jara postavím kýčovitou volavku Alžbětu a bude vykukovat z rákosíčka. Neděle fantasticky utekla, teď mne čeká pracovní týden.
