Na sobotu nehlásí žádné pěkné počasí, ale je sčítání vodního ptactva, tak se chci podívat do Troji. Přijíždím tam ještě před rozedněním, tak si popíjím čaj a sleduju pejskaře jak se svými miláčky vyráží na první zdravotní procházky.

Venku se pomalu vkrádá nový den, ale počasí naznačuje deštivo. Po zkušenosti s husami, kdy mi namoknul i monokulár beru i pomalu dvoumetrový deštník...
Koukám na vodu, je kalná a proud poměrně prudký. Říkám si, to nebude na kachny. Hned na začátku ale v první zátočince mě vítají kachny divoké a 4 slípky. Okolo nich rejdí i potápky malé. Super začátek. Nad hlavou mi přelétavají hejna racků a formace kormoránů. Jak postupuji po asfaltové cestě míjejí mě ranní sportovci s funěním. Každému co jeho jest. Začíná pršet, tak dešníkem chráním stativák. Dělám další zastávku v místech, kde je při menší vodě kamenný ostrov. Je obložen volavkami, kormoránama, rackama a kachnami divokými. Na druhé straně řeky brázdí hladinu okolo 30ti lysek. Pomalu se dostávám k převozu. Na bodláčí vlítlo hejno asi 12 stehlíků ve vodě se pokouším fotografovat potápku malou, ale zůstává u pokusu. Od břehu vyjíždí kopřivka obecná. Deštík přechází v menší lijáček. Jsem v suchu díky deštníku s rozměry menšího šapita, jen je to dost nepohodlné a nejsem chobotnice. Pomalu 200m pod převozem se na hladině neděje pomalu nic, jen prolétnou tři labutě velké. Všímám si zátoky na druhé straně, kde odděleně od kachen divokých plují další dvě kopřivky. Ucházím ještě pár metrů a vracím se. Na úrovni ZOO pozoruji čtyři vrány obecné –černé, jak si lebedí na pahýlu stromu. Déšť jim nevadí, každopádně já se těším do auta, jak si zatopím.

V autě koukám na hodinky a zjišťuji dobrý čas, předpokládal jsem, že tu bud celé dopoledne, ale počasí rozhoduje za mne. Včera se na Chodově ukázal brkoslav. To je výzva, pro mne je jedno, jakou stranou vyrazím domů, tak to beru na Chodov. Parkuju nedaleko OC a pěšky se přesunuji na místo výskytu. Nedělám si iluze, ale mrzelo by mne víc se tu nestavit, než tu zastavit. Obcházím tamní keře a s úsměvem sleduju, jak na mne lidé koukají, co hledám. V keřích našli útočiště akorát 3 zvonci, pěnkava a kos. Po hodině hledání pokračuju směr Plzeň. Plánuju ještě jednu zastávku a to rybníky okolo Břve.
Díky nějaké oslavě se tam špatně parkuje, ale nakonec místo nacházím. Na prvním rybníku – Litovickém, mimo kachen divokých tři labutích velkých a jedné volavky není nic. Pomalu jdu na Bvřevský rybník s pozorovatelnou. Cesta vede starým parkem, tak se kochám zvuky brhlíků, modřinek, koňader, pěnkavy a kosa a u potoka bubnují i dva strakapoudové velcí. Břevský rybník je zpola napuštěn. Při mé poslední návštěvě byl bez vody celý. Na bahnech dovádí 16 vran z půlky šedivek a z půlky černých. Napočítávám 40 racků chechtavých a z dálky jako na dva bílé koráby koukám na dvě labutě. Začíná opět pršet a tak končím a jedu domů do tepla.