Je konečně sobota. Sice jsem v pátek vyrazil po okruhu u doktora na letiště, kde byl první letošní luňák červený, ale celodenní birding je celodenní birding.

Koukám z okna, prší, chvílemi padá sníh, jsem životní optimista, takže vím, že přestane....někdy.
Na Vrbenské rybníky dorážím brzo, je 6:15 a už je vidět, drobně mrholí, ale jak vystupuju z auta, kapky těžknou. Vytahuju stativák, kowu, na hlavu kapuci a razím. První zastávka hned u silnice u Nového rybníku a dvě husice nilské a spousta racků. Od rákosí se odráží párek chocholaček a veslují pryč ode mne. Přecházím k cestě na hráz a ze Starého rybníku se zvedá velký orel mořský. Pomalu jdu po hrázi, čeká mne cesta asi 2 kilometry. Zastavuju se a poslouchám hlasy. Koňadry, modřinky, zvonci a nad tím vším mi vřeští nad hlavou brhlík. Na louce sleduju postavičky hus velkých, jak se pasou, rozhlížím se po límcích, ale nevidím ani jediný.


Na druhém rybníce to aspoň žije, lysky, roháči, chocholačky, poláci a husy. Přímo přede mnou si vykračuje racek. Jen se ohlíží a upravuje rychlost podle mne, abych se moc nepřiblížil, dělí nás asi 5m. Hezky si vykračuje, křídlo hozené přes křídlo. Směju se docela nahlas. Kdyby tolik nepršelo, vytáhnul bych aparát, ale nechci, aby navlhnul. Stačí mi mokrý monokulár, z kterého stírám kapky a binokulár. Racek dojde až k vodě a rozletí se po hladině.


Docházím k rybníku Domin. Koukám stativákem a snažím se ho ochránit před kapkami. Husy velké, velcí rackové bělohlaví, rackové chechtaví. Vzadu u ostrůvku je husice liščí a husice rezatá, daleko na fotku i při pěkném počasí. Ještě překontroluju asi 200 hus ohledně límců. Nemá žádná. Obracím dalekohled na rybník Černiš a tady mimo poláků jak velkých a chocholaček není nic. Ještě si všímám krásného „vláčku" 8mi roháčů, kteří jedou za sebou stejnou rychlostí a v přesných rozestupech. Péřová bunda i když je celá mokrá krásně hřeje, nasazuju čepici hluboko na uši a vyrážím do auta zpátky. Na zpáteční cestě potkám strakapouda velkého a malé hejno kopřivek obecných.

V autě sundavám bundu, nalévám horký čaj a zapínám topení na plno. Další zastávka bude na Nohohaklovském rybníku. Špatně jsem uhnul na jedné křižovatce, takže si dávám okružní jízdu po Budějovicích, ale bohudík mě navigace vymotá. Nad Novohaklovským rybníkem se převaluje mlha a stále prší. Zastavuju na začátku rybníka u mělké laguny a počítám poláky velké, chocholačky a kopřivky. Jinak tu není k vidění nic, stejně jako na Mlýnském rybníku a Blatci. Dokonce i sádky jsou prázdné. Přibržďuju u Motovidla. Kopřivky, husy velké, lysky, poláci....

Vyšatov se taky halí do mlhy, ale přestává aspoň pršet. Objíždím ho, abych se dostal do zátoky. Stavím stativák, musím ale osušit optiku, je celá zamlžená. Má tu být berneška, tu nevidím, když se prokousávám hejnem hus velkých. Ale aspoň nacházím dva páry lžičáků pestrých. Aspoň první fotka dnes. Na poli se prohánějí čejky chocholaté. Je zima, padám do auta, píšu sms Robertovi. V týdnu říkal, že také dnes vyrazí. Potěší mne jeho odpověď....taky mrznu -))

Vymotávám se ze silniček a dostávám se na státovku na Písek. Čeká mne Řežabinec. Neplánovaně brzdím kousek za Pištínem. Na poli je hejno více jak 200 hus. Sjíždím ze státovky na polní cestu a vytahuju monokular. Napočítám 273 hus běločelých a 2 husy velké. Opět ani jeden límec. Návrat na státovku není tak snadný, je tu neuvěřitelný provoz. Jedno auto za druhým. Využívám malé skulinky, kam jsem se vešel a už si to v teplíčku mastím na Písek a Řežabinec. V Písku odbočuju na Ražice a všímám si hladiny u silnice s ostrůvkem, kde pluje 6 hus. Na podrobnější zkoumání není čas a klidný provoz. Nad poli k Ražicím se opět převaluje mlha a už na pohled jsou nasáklé vodou. Nechtěl bych jít přes pole.


U Ražic jsou dvě husy, ale to už odbočuju podél tratě k Řežabinci. Parkuju na tradičním místě a vybíhám na cípek, kde přehlédnu část hladiny. No, žádná hitparáda to není, ale musel jsem sem stejně. Balím věci a jdu na věž. Potřebuju změřit průměry připevněných držáků, abych si nechal udělat přechod na mou kowu. Na věži je vlhko, ale stejně mám krásný pocit, otevírám okna a koukám. Velké hejno kormoránů a 26 hus. Jinak nic, co by stálo za pohled. Měřím držáky, zavírám okna, zamykám dveře do horního patra a vracím se k autu. Ještě se podívám na Markovec. I tady visí ve vzduchu mokro, mlha a zima. Říkám si, jaký jsem cvok a nesedím doma jako ostatní. Ale je pravda, nikdy jsem nechtěl být jako ostatní. Pokud jsem někdy v životě zjistil, že jdu s davem, věděl jsem, že je to špatně. A konečně, jsem rád, že jsem tady, sice vymrzlý, ale šťastný. Na hladině pádluje další lžičák, ale jinak nic. Koukám na hodinky, už je dost po 12 a domů to mám docela daleko. Vracím se. Na zpáteční cestě ještě zastavuju v Tchořovicích. Pak už mne čeká krátká cesta domů.