Po včerejší vymrzlé sobotě dnes vyrazím někam poblíž. Pohled z okna mi prozradil, že napadl maličký poprašek sněhu, takže předpokládám, že bude venku zima. Po krátké úvaze opět vítězí letiště, jsme tam autem za deset minut. Nejprve kontroluju Loužnický rybník. Vše při starém, chocholačky, poláci velcí a kachny divoké. Jedna volavka bílá stojí v rákosí na protější straně. Koukám na louky a pole u letiště, jak vypadají z druhé strany.


Vjíždím na letiště a parkuju. Stavím stojan s Kowou a pročesávám terén. Orel mořský, káně lesní, poštolka, hejna špačků. Popojíždím dál, když se vznese hejno bahňáků s dvěma čejkami. Koukám, kam zapadne, tuším, že by opět mohlo jít o kulíky zlaté. Mám pravdu, napočítám jich 12. Drží si ode mne patřičný odstup a nechci je plašit. Pořizuju aspoň dokumentační fotografii. Koukán na ně stativákem, mezi nimi se proplétají dvě čejky.


Jedu na konec letiště, kde mě překvapí skřivan polní, který sedí na betonových panelech pár metrů ode mne. Koukám na něj asi 5 minut a pak vylezu druhými dveřmi, aby se nepoplašil. Kontroluju rybník Starý z druhé strany. Na hladině šest kormoránů. Tak jako minulý týden jsou slyšet rány, myslím, že je na některém z okolních rybníků plaší. Nad hlavou mi přeletí párek husí. Je čas na návrat.